Vzpomínky i fiktivní příběhy připomínají čtenářům, co všechno bylo možné zmanipulovat, jak snadno šlo bojovníky proti fašismu označit za zrádce národa a vytlačit je na okraj společnosti. Jedna diktatura vystřídala druhou a lidé, kteří se mezitím jen taktak stačili nadechnout volnosti, zase museli držet ústa a krok.

A do časů, kdy si nikdo nemohl být jistý svým postavením, se můžete vypravit s hrdinkou novely Pavla Taussiga (*1933), která právě vyšla v nakladatelství Cosmopolis, s názvem … v kolektivu oblíbená s podtitulem Hana a její neobyčejná každodenní cesta mezi knihami.

Hlavní hrdinkou je Hana Kováčová, které se navzdory polepenému kádrovému profilu podařilo získat místo ve Slovenském nakladatelství beletrie. S lehkou naivitou, která pramení z toho, že svět dospělých je pro ni, nedostudovanou středoškolačku, velkou neznámou, se pomalu rozkoukává mezi intelektuály, k nimž doteď vzhlížela. Protože její postavení je velmi podřadné – pracuje jako doručovatelka pro danou organizaci –, všichni si ji oblíbí. Není totiž nikdo, kdo by jí její postavení mohl závidět.

Hana se pozvolna dozvídá, jak společnost funguje, učí se, koho se bát a s kým je dobré být zadobře. A celý čas ji vede touha dozvědět se, proč jejího otce vlastně zatkli…

Děly se tehdy zázraky? Kdo ví… Začtěte se a sami se přesvědčíte.

Pavel Taussig (*1933) není českým čtenářům neznámý. Jeho autobiografie Chlapec, který přežil pochod smrti byla intimní zpovědí vlastních vzpomínek z konce války. … v kolektivu oblíbená, ač se to nezdá, také zřejmě čerpá z postřehů z autorova života, protože sám před svým odchodem do Německa v jednom nakladatelství pracoval. Proto se mu povedlo bez nějakého patosu, jen s lehkou ironií vykreslit atmosféru panující v takovém podniku.

Navzdory době i okolnostem, o nichž vypráví, však nejde o vážné čtení, a navzdory tomu, že se celý text takřka obejde bez přímé řeči, je čtivý. Autor příběh vypráví jako nestranný pozorovatel s humorně-ironickým až satirickým nadhledem. Když si však čtenář uvědomí, jaká byla tehdy skutečná realita života, úsměv na rtech poněkud ztuhne. A některá slova by se dala s úspěchem aplikovat i na současnost:

Hana zapochybovala, zda zrovna soudruh Plavec bude vhodným zástupcem slovenských zájmů, na což jí Peter vysvětlil, že čeští zástupci nejsou o nic lepší. Kromě toho stejně všechna usnesení přicházejí z úvé už hotová, takže odhlasovat je dokáže i slepá kobyla. (str. 101)

Text provází koláže, z nichž část je dílem samotného Pavla Taussiga (který se s Pavlou Řezníčkovou rovněž podílel na překladu do češtiny) a část pochází od jeho přítele Fera Jablonovského (*1956). Možná si u nich vzpomenete na některé obrázky Dikobrazu či slovenského Ježka. Rozhodně se však slovem i obrazem přenesete na Slovensko do podivných padesátých let…

Pokud máte pocit, že se u nás věci změnily jen k horšímu, pak určitě nebude na škodu, když si knihu přečtete. A zvládnou ji přečíst i mladí čtenáři, pro něž jsou padesátá léta nekonečně vzdálená. Starosti jejich vrstevnice Hany jim možná pomohou leccos pochopit.

Související knihy

V kolektivu oblíbená
Hana a její neobyčejně každodenní cesta mezi knihami

Taussig, Pavel

Cosmopolis, 2021