Čtení ke kávě: Bojler v kožichu (Martin Patřičný)

Bojler v kožichu

21.9.2021 Martin Patřičný Bez komentáře

Byla už na cestě domů, když na zastávku přijelo krásné velké bílé auto. Zastavilo, zhasla světla a z auta vystoupil menší bělovlasý pán.

Přes ruku měl nějakou deku, nebo co, z batůžku vytáhl baterku, notýsek a brýle a proud světla namířil na jízdní řád. Něco si zapsal, a když uviděl šedovlasou paní, která přišla blíž, slušně pozdravil.
A ona s úžasem slyšela, jak říká: „Nesvezl byste mě kus cesty?“
Tolik si přála na chvíli v tom krásném autě sedět.
Pán řekl, že už jsou v autě čtyři a děti mají podsedáky, nevešla by se.
To nevadí, řekla zas paní. Pán se podíval pozorněji a potom povídá: „Víte, kdybyste se neurazila, rád bych vám přidal na autobus. Nevadilo by vám to?“
A když zavrtěla hlavou, vytáhnul peněženku a vysypal všechny drobné. Vzal ji za ruku, vysypal drobásky do její ruky, její druhou rukou přikryl a potom ty její plné ruce na chvíli sevřel ve svých. Dívala se na ten velký ručník, který mu visel přes ruku, a on řekl: „To je krásná barva, líbila by se vám?“ A už jí ho položil kolem ramen a ona věděla, že si ji přitom v slabém světle lampy mužsky prohlédl a podíval se i do blůzy.
Poděkovala, pán ji pohladil po ramenou a popřál dobrou noc. Nasedl, auto se rozsvítilo a hned se rozjelo. Řidič přejel náměstí, zabočil, a když mu začala pípat kontrolka, že nemá pás, zastavil. Přešel ke kufru, otevřel ho a postříkal si ruce desinfekcí a postříkal i ubrousek, kterým otřel kliku, volant a startér. Dal ubrousek do kelímku od kafe a ten vyhodil do něčí popelnice.
„Kdo to byl, dědo?“ ptala se ho nejmenší vnučka.
Šedovlasá žena se těšila domů. Ještě se na mince nepodívala, ale tížily ji v ruce. Kdyby tam bylo alespoň třicet korun, mohla by si dopřát jedno vykoupání navíc, přes půl vany horké vody. Vždycky musela počítat a šetřit. Ale to bude víc než třicet korun. Ve světle lampy viděla, jak se jedna z mincí leskne, a zdálo se jí, že je to padesátka.
A ta „deka“ byla vlastně velký zelený ručník, voněl levandulí.
Napustí si doma vanu, a až se vykoupe, ještě do vody namočí prádlo a blůzu.
Vešla do domku, zamkla za sebou a podívala se na teploměr na bojleru, který měla zabalený do starého kožichu, aby nevychladl moc brzo. Nahoře na něm přes kožich ještě visela deka…
Opatrně se ponořila do vany s horkou vodou, novou osušku, do které se utře, si pověsila na židli u vany. Myla se, pak zavřela oči a myslela na to krásné auto, že ji nesvezlo, a pak myslela na to, že by ten pán do svých pevných, suchých a teplých rukou vzal její prsa, a umyla si je ještě jednou. To by se jí líbilo víc než svézt se v tom bílém autě.
Ani jsem si ty penízky nespočítala, řekla si. Ještě jedna radost.

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR. Autorovi nedávno vyšla nová kniha Akord a jiskry!!!