V uplynulých dnech obohatilo nakladatelství Vyšehrad svoji knižní řadu rozhovorů o další titul. Jedná se o knihu s názvem Síla viru, v níž rozmlouvá novinářka a dramaturgyně ČT24 PhDr. Martina Riebauerová s MUDr. Petrem Smejkalem, internistou, infektologem a nemocničním epidemiologem v současnosti působícím v IKEMu. Prezentaci publikace za účasti obou autorů uspořádalo nakladatelství na terase kavárny Sovovy mlýny na pražské Kampě dne 23. června 2021 od 17 hodin. Slavnostního uvedení edičního počinu se za nakladatelský dům zúčastnili literární redaktorka Radka Fialová a programový ředitel Pravomil Novák. Radka Fialová kromě toho, že knihu redakčně připravila, se také ujala role moderátorky.

První otázka, s níž se postupně obrátila na oba autory, se týkala toho, jaká byla jejich představa o chystané knize. V době, kdy „do ní šli“, což byl květen 2020, nevěděli, jakou podobu bude covidová epidemie mít, jaká situace bude za rok, kdy kniha má vyjít, zda se ještě někdo bude o koronavirus zajímat. Nebude téma již zastaralé?

Zleva Petr Smejkal, Martina Riebauerová, Radka Fialová

Jak šel čas, po vydechnutí o letních prázdninách (během nichž však virus nespal), prudkém rozjezdu na podzim s katastrofálním vyvrcholením v prvních měsících roku 2021, se před odevzdáním knihy vynořil další otazník:

„Bála jsem se, že se pan doktor stane ministrem.“

A nebude čas rozhovory dokončit. Nestalo se.

„Nebudu ani ministrem, ani poradcem,“

zaznělo z úst Petra Smejkala, v té době Andrejem Babišem stigmatizovaného coby „nová tvář epidemie“. A tato tvář s vždy přítomným a laskavým úsměvem věci s epidemií spojené komentovala, nepřikrašlovala, ale ani jimi nestrašila. A třebaže i přes svůj vrozený optimismus ne vždy optimistickým byl, dokázal naději, že se z té covidové můry dostaneme, probudit.

„Z nejhoršího jsme venku,“ říká během prezentace Petr Smejkal, „na podzim to bude o nás, v prosinci budeme myslet na jiné věci.“

I když by tato predikce hřejivě završila podvečerní povídání, neodbytně se vkrádaly další dotazy. Proč jsme se ocitli na prvních příčkách žebříčku zemí nezvládajících epidemii? Co se mělo dělat, a nedělalo? A co média? Nenasávali z nich lidé strach nadbytečně?

Z přehršle vyřknutých vysvětlení alespoň několik:

„Všechno řešíme centrálně, všechno řídí ministerstva, osobní zodpovědnost se přenáší na ně.“

„Výtky, že se média covidu věnují hodně, nelze jednoznačně přijmout. Nešlo to jinak, lidé se na to neustále ptali.“

„Média se podepsala na tom, že pět minut dala slovo jednomu, pět minut druhému. Lidem, kteří se hádají. Byla z toho bezvadná show.“

„Kliničtí doktoři neměli do toho co mluvit, podceňovali to.“

„Česko se ubíralo trajektorií nahoru–dolů a ve strategii brzda–plyn.“

Otázky zaznívající z úst moderátorky, stejně jako i odpovědi respondentů, jsou chvílemi tlumeny šploucháním vln čeřených projíždějícími parníky. Atmosféra červnově svěžího letního podvečera, jemná melodie pozvolna proudící Vltavy jako by hebkou pavučinou zastiňovaly naléhavost nedávných dní. Vodotrysk šampaňského, přípitek na zrození knihy Síla viru (která – mimochodem – nekrouží pouze kolem covidu, ale vtahuje i do životního příběhu Petra Smejkala), autogramiáda ve stínu vánkem rozechvívaných slunečníků, přátelsky uvolněné pobesedování… Jako by život tepal v pravidelném rytmu už řádku let. A přece…

Bude to na nás, jaký bude podzim. A možná už i léto. Nestačí mít sílu víry, že to překonáme, musíme mít také odpovědnost vůči sobě a vůči druhým a dle toho se chovat. Toto ostatně lze také  vyčíst z laskavé tváře doktora Petra Smejkala.

Související knihy

Riebauerová, Martina - Smejkal, Petr

Vyšehrad, 2021