Téměř všechny děti mají v oblibě zvířata. Příběhy o koních a ponících patří mezi přitažlivou četbu, jelikož v nich figurují děti a koně. Napsala ji Luise Holthausenová. Knihu jsem pořídila svému šestiletému synovi a určitě nelituji. Zatím si v ní ještě nedokáže samostatně číst, takže předčítám, ale jakmile se to naučí, může začít. Písmenka velikostně odpovídají četbě na prvním stupni základní školy. Všechny příběhy jsou srozumitelné a doporučila bych je jako „pohádky na dobrou noc“. Jsou napsány tak, aby je děti pochopily a před usnutím mohly o příběhu ještě přemýšlet. Navíc jsou krátké, tak před spaním příliš nezatěžují.

Celkem je v knize devět příběhů na šedesáti čtyřech stranách. Všechny spojuje láska dětí ke koním a poníkům. Charaktery dětí jsou různé. Příběhy jsou z různých prostředí, dokonce se dočtete i o malém chlapci zvaném Malý orel z indiánského kmene. V jednom z příběhů nazvaném O hříbátku Aprilce se dostane pozornosti i koníkovi, který nepatří mezi vyložené krasavce. Dívka si ošklivé zvířátko vybere proto, že sama má handicap. Jiný příběh ukazuje, že ne každý „vejtaha“ musí dělat naschvály. Přesvědčí se o tom Luky s Dankou, když si v příběhu s názvem Noční dobrodružství zahrají ve stáji na detektivy. Jinde malý indiánský klučina vysvobodí ze zajetí nejkrásnějšího koně prérie. V každém příběhu najdou děti hodně moudrostí, a právě proto se mi publikace tolik líbí.

Kniha je obohacena nádhernými ilustracemi Antje Fladové. Najdete v ní malé obrázky doplňující text i velké obrázky přes celou dvoustranu. Pro děti je proto publikace o to přitažlivější, že není „samý text“.

V závěru nechybí obsah s výstižnými obrázky. Z německého originálu přeložila knihu Romana Jarolínová. U nás ji vydalo nakladatelství Mladá Fronta v Praze roku 2012. Je určena dětem od pěti let, což přesně odpovídá. Za sebe a svého syna knihu rozhodně doporučuji.

Ukázka z knihy

Týdny ubíhaly a hříbátka rostla. Neustále si poměřovala své síly. Kdo je nejrychlejší? Kdo doskočí nejdál? Dováděla na pastvině, s vlajícími hřívami cválala po louce a skákala jako pominutá.

Aprilka si s nimi samozřejmě také hrála.

Ale ať se snažila, jak se snažila, krok s nimi udržet nedokázala. Místo pořádného skákání jen tak uboze poskakovala a v běžeckých závodech skončila vždycky na posledním místě. (str. 18)

Související knihy

Holthausenová, Luise

Mladá fronta, 2012