Knihu Síla nicnedělání vydalo nakladatelství Portál.

__________________

„Nemůžeme to probrat až po obědě?“

Tato otázka je v dnešní době téměř nepřípustná. Náš vztah k času se totiž jaksi proměnil. Z času se stal moderní luxus. Ze všeho nejvíc se trápíme jeho nedostatkem. Když se někoho zeptáte, co si přeje ze všeho nejvíc, málokdy je to něco hmotného. „Mám všechno, co potřebuju,“ říkávají lidé, „ale kdybych si měl něco přát, tak asi trochu víc času.“ Den navíc mezi úterkem a středou, prodloužený víkend, déle trvající okamžik. Čím dál víc si ceníme zážitkových dárků. Dárkovými poukazy si kupujeme čas a já si říkám, že naše změněné pojetí času je jedním z důvodů, proč se odpočinek krčí v koutě. Uvažování o čase určuje, jak s ním zacházíme.

Opět mě to přivádí k tátovi. Ten si chodil po každém obědě zdřímnout, na stejnou pohovku a pokaždé s obličejem přikrytým stříškou z novin. Jak už jsem říkal, táta ve své době neměl méně práce, než máme dnes my, ale možná vnímal čas jinak. Řešil všechno pěkně popořadě, a co nestihl dnes, nechal na další den, anebo až na pondělí, pokud do toho přišel víkend. Jenže společnost, v níž žil a chodil si po obědě zdřímnout, už neexistuje. Nevybavuji si, že by u nás doma během oběda někdy zazvonil telefon a že by ho šel táta zvednout. Všichni obědvali ve stejnou dobu, mezi dvanáctou a jednou, a pokud jste potřebovali někomu zavolat, udělali jste to až po obědě.

Táta si času vážil. Jak svého, tak času ostatních. Kromě toho měl dar, který jsem mu vždycky záviděl – bral všechno s klidem. Máloco ho vyvedlo z míry. „To bude dobrý,“ znělo jeho heslo. V Ångermanlandu mají takové přísloví: „S časem se to má, jako když sjíždíte na sáňkách ze zledovatělého kopce. Brzdit nemá smysl.“ Čas se od té doby nezměnil, ten ubíhá pořád stejně. Ale co ten kopec? Není náhodou o dost prudší?

„Čas jsou peníze,“ řekl Benjamin Franklin, a pokud měl pravdu, je čas jen jednou z řady věcí, které v životě spotřebováváme. Je snadné dát mu za pravdu, když si uvědomíme, do jaké míry společenský důraz na ekonomii poznamenal naše vnímání času. Stalo se z něj zboží, čas se dá ušetřit, získat, ztratit, investovat a obětovat. Ale Franklin se také mýlil. Protože čas je jako vzduch. A stejně jako se chováme k okolnímu vzduchu, měli bychom se chovat i k času.

První „kapitalistická“ enkláva v Evropě vznikla, když textilní průmysl zareagoval na ekonomickou krizi tím, že snížil mzdy a prodloužil pracovní dobu, kterou odměřovaly manuálně ovládané zvony. Tyto „Werkglocken“ ohlašovaly, kdy mají dělníci přijít do továrny, kdy je čas k jídlu a kdy se jde domů. Zvony měly původně nahradit slunce, podle kterého se pracovní doba řídila doposud. Ale na rozdíl od slunce se zvony brzy ocitly v područí zaměstnavatelů.

„Změna byla natolik účinná, že dnes už nedokážeme uvažovat o čase jako o tvůrčí přítomnosti, která není pouze něčím mechanickým, co je třeba rozsekat, rozdělit a změřit, a proto se to musíme naučit,“ píše Dan B. Allender v knize Sabbath. Za průmyslové revoluce se hodiny záhy staly nejúčinnějším nástrojem ke změně společnosti. Zemědělská civilizace se svým rytmem ročních období a sezon se přechodem k přesnému, ovládanému a řízenému času zásadně proměnila. „Klíčem k industriální epoše nebyl parní stroj, ale hodiny,“ zmiňuje Juliet Schorová v knize The Overworked American.

__________________

Přečtěte si celou ukázku.

Portál byl založen v r. 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti a také 4 periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá také odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Sjödin, Tomas

Portál, 2021