Čtení ke kávě: Překvapení (Hana Militká)

Překvapení

8.6.2021 Hana Militká Bez komentáře

Těžko je člověku samotnému – v dnešní přetechnizované době mohou lidé vystačit s elektronickými kontakty a užívat si volnosti a samoty. Je to opravdu pravá podstata našeho bytí? Nepotřebujeme blízkou duši, se kterou můžeme sdílet dobré i zlé? Je důležité pro lidskou rovnováhu stýkat se s lidmi a pěstovat vztahy nejen virtuální, ale hlavně osobní. Kdo máte svou blízkou bytost, užívejte a važte si každé chvíle, kdy můžete být spolu. Je to dar jeden z největších.

Eva se nedávno rozešla s Jindřichem.
Je celá bolavá, nevěří nikomu.
„Všichni chtějí jen brát a pak zmizí jako ten padouch,“ soptí.
Jen ztěžka se přinutí jít do práce.
„Čau, Evi, konečně jdeš. Máš kliku, že se tu ještě neobjevila šéfová. Prý musela k zubaři. Jinak by si tě opékala jak buřta,“ směje se na pozdě příchozí její obtloustlá kolegyně Anča.
„Jo, kliku… Ani mi nemluv…“ zasyčí Eva.
„Prosím tě, co se ti stalo? Jak dopadlo rande?“
„Ani se neptej!“ třískne taškou o stůl dívka s postavou bohyně.
„Nepřišel? Zase jeden pitomec?“ překvapeně se usměje Anča.
„Svět je snad plnej pitomců,“ zakončí Eva, sedne k počítači a zabere se do práce.
„Ani se ti neomluvil?“
„Nevím,“ zabručí Eva. Pak jí zvědavost zavede na zprávy z facebooku. „Píše, že mu přijeli rodiče z ciziny a odkládá naše rande na zítra – jako na dnešek. To je vůl. Copak neumí napsat SMS?“
„Má tvé číslo na mobil?“
„A jak to mám sakra vědět? Nebudu ho hlídat jako mimino!“
„Jasně. Tak máte rande dneska?“
„Nikam nejdu. Čekala jsem v tý hnusný putyce půl hodiny a vypila dvě limči. Je mi z nich blbě ještě teď.“
„No jo, na limču nikoho nenalákáš. Dej si aperitiv nebo skleničku vína jako pravá dáma.“
„Co je na tom zvláštního?“
„Správný chlap vidí aperitiv a hned tě pozve na oběd nebo na večeři.“
„Jo? Vidíš, to mě nenapadlo.“
„Nepřemýšlíš prakticky. Při pozvání na jídlo ti musí být jasné, že je chlapec v balíku. Hned se zeptej, kam tě zve na jídlo. Měl by vědět, že v té zaplivandě nebudou mít nic dobrého.“
„Hele, kolikrát týdně s někým novým randíš, že sypeš rady z rukávu?“
„No, vždyť víš…“
„Nevím.“
„Momentálně nemám nikoho. Ale měla jsem…“ zmlkne Anča.
Otevřou se dveře a vstoupí šéfka: „Ráda vidím, že jste v pilné práci. Vedu nového kolegu. Posaďte se tady vedle naší Anduly, zapracuje vás. Pro začátek se věnujte rubrice Domácí miláčci. Za měsíc vyhodnotím vaše působení a možná vám přidělím jinou sekci. Ukažte, co ve vás je. Andulo, snaž se. Dobře ho zauč a prémie tě neminou.“
Obě dívky zírají na kolegu. „Fajn, posaď se,“ spustí Andula. „Jo, už sedíš. Co víš o domácích miláčcích?“
„No, většinou se jedná o nějakou živou havěť – psi, kočky, želvy a jiné.“
„Výborně! Ono to půjde. Čekala jsem, že mezi miláčky zahrneš děti. Promiň mi tykání, my si tady v kanclu tykáme všichni,“ ukáže na Evu a představí ji.
Eva na něho hledí a hltá každé slovo.
„Taky jsem zvyklý na tykání. Pepa. Těší mě,“ podá oběma ruku a usměje se.
Eva cítí silné vzrušení. Pepa se jí očividně líbí.
Andula něco obšírně vysvětluje novému kolegovi. Po chvíli ho nechá samostatně pracovat a všichni se ponoří do práce.
Ke konci pracovní doby si Eva přečte zprávu od hříšníka: „Dnes určitě přijď. Nemůžu se dočkat.“
„Jo, hochu, včera jsi prošvihnul šanci. Uvidím, co bude dnes…“ mumlá si Eva při odchodu z práce. Na chvíli se odpoutá od nově příchozího. Přece jen jde na místo setkání s novým zájemcem o vztah.
Posadí se hned u dveří. „Můžu odejít, než si mě všimne. Omrknu ho. Jestli na mne neudělá dobrý dojem, prchám. Mám teď v kanclu parádního kluka. S tím bych určitě byla šťastná…“ pomyslí si s úsměvem.
Nenápadně a přitom pozorně si prohlíží každého příchozího. Nikdo nevypadá na její novou známost.
„Ty sociální sítě jsou na nic. Ozve se tam kdokoliv, dá si fotky někoho cizího a vydává se za hrdinu. Nějak mi ti hošíci už lezou krkem,“ vzdychá po čtvrt hodině.
Někdo v hloubi hospody se zvedl a odchází.
Eva mu nevěnuje pozornost.
Neznámý se zastaví u jejího stolu: „Promiňte, mohu si přisednout? Domnívám se, že spolu máme rande.“
Eva zvedne oči a zděšeně si ho prohlíží. Vidí buclatého muže přes třicet, tuší vzadu na hlavě začínající pleš. Brýle na nose, odulé rty. Určitě rád baští, napadne ji.
„Skutečně?“ pronese váhavě.
„Ano, moje jméno je Radoslav. Promiňte mi ještě jednou ten včerejšek. Naši byli půl roku služebně na Bahamách a zrovna včera se nenadále vrátili. Musejí si obstarat nějaká nová potvrzení nebo co,“ přisedá si. „Můžete mi říkat Radku, jako všichni.“
„Ahoj, Radku, můžeme si tykat,“ podá mu ruku. „Eva. Těší mě.“
„Vidím, že piješ aperitiv, nedáme si něco k jídlu?“
„Tady?“ vyhrkne podle rady kamarádky Anči.
„Ne, tady bych si netroufal jíst. Vím o jedné sympatické hospůdce, výborně tam vaří.“
„Fajn, můžeme to zkusit,“ vzdychne Eva.
Za chvíli Radek zaplatí a odcházejí.
Jdou pomalu a začíná se rozbíhat nenucený rozhovor. Když na něho nekoukám, je docela příjemný, uvědomí si dívka.
Radek ji zavede do nenápadné restaurace, odkud se linou vůně dobrého jídla.
„Páni, ty snad jdeš po čuchu!“ vykřikne spontánně dívka.
„Je to možné. Kam si sedneme?“
Najednou Eva zůstane strnule stát.
„Co se děje?“ ptá se Radek.
„Moje kolegyně z práce,“ vykoktá dívka a ukáže na Anču. „A náš nový kolega!“ dodá.
Vidí Andulu v družném rozhovoru s Pepou.
Andula se otočí, překvapeně vstane a vlítne do náruče Radkovi.
„Ahoj, lidi, kde se tu berete?“ směje se a poplácá oba příchozí. „Ani nevím, že se znáte. Přisedněte.“ Představí oba muže. Všichni si objednají večeři a zábava běží až do zavíračky.
Eva přijde domů naštvaná: „Ta proradná Andula snad měla všechny svobodné široko daleko. Se svou figurou vypadá, že o ni nikdo ani nebrnkne, a přitom se mrcha vyzná. Klofla i Pepu!“
Celý týden nereaguje na Radkovu korespondenci. Ani se nebaví s Ančou. Všechny vnímá jako zrádce.
V pátek odpoledne se Pepa loučí, sotva padne konec směny. „Letím, holubičky, přes víkend se mi opatrujte, ať se v pondělí sejdeme svěží a plní síly.“
„Taky se opatruj a nic nepřeháněj,“ směje se Anča.
„Kam tak letí?“ nevydrží zvědavostí Eva.
„Jede za přítelem. Týden se neviděli.“
„Za přítelem?“
„Jo, svěřil se mi, že není na ženský. Pozvala jsem ho do té hospůdky, abychom se blíž poznali. Byl tady úplně ztracený. Myslím, že se srovnal. Docela pěkně píše. Má talent.“
„Páni, všichni krásní chlapi se orientují nějak divně. Z koho pak máme vybírat?“ zoufá si Eva. Tohle vysvětlení nečekala. „Začínala jsem tě obdivovat, jak rychle jsi ho klofla.“
„Jo, urovnala jsem mu trošku půdu pod nohama. Ještě si pamatuju, jak mi bylo, když jsem přišla nová a všichni zírali, co zvláštního dokážu. Bylo mi ho trošku líto.“
„Jsi fakt dobrá. Vypadalo to, že mi chceš ukázat, jak to s chlapama umíš.“
„Nesmysl. Vím, že se ti líbí. Ale proti jeho gustu nic nenaděláš.“
„Máš pravdu.“
„A co Radek? Jak to s ním vypadá?“
„Chodila jsi s ním?“
„Blázníš? Nejsem lamačkou mužských srdcí. Nikoho nemám. Radek je kamarád od školy.“
„Pořád mi píše. Nevím, jestli se s ním mám ještě sejít,“ vzdychla Eva. „Nelíbí se mi.“
„Tak se omluv. Nějak hezky, ať ho to moc nemrzí. Taky se těžko seznamuje.“
„Nemůžu zachraňovat všechny opuštěné.“
„A kdo zachrání nás?“

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.