Knihu Zpověď bratra Haluina od Ellis Petersové
vydalo nakladatelství MysteryPress.

Jakmile se rozloučil s opatem, vydal se hledat bratra Cadfaela a našel přítele, jak pilně míchá bublající hrnec na ohřívadle ve své dílně v bylinkové zahradě. Nevyhnutelný zimní kašel a rýma, omrzlé ruce a paty nutily bylinkáře neustále doplňovat skříň s léky v nemocnici a díky nezbytnému ohřívadlu bylo v jeho dřevěné dílně při práci trochu tepleji než ve výklencích skriptoria.

Hugh k němu vpadl se závanem studeného vzduchu a přílivem postřehnutelného vzrušení, přestože jeho vnější známky by nevypozoroval nikdo, kdo ho znal méně dobře než Cadfael. Jen ostrá popudlivost pohybů a prudkost pozdravu způsobily, že Cadfael přestal míchat a pozorně upřel zrak na tvář mladého šerifa, na jeho bystré, zářivě černé oči a na pulz drobně tepající ve tváři.

„Všechno je vzhůru nohama!“ vyhrkl Hugh. „Zase se bude začínat od začátku!“ Ať to znamenalo cokoli, a Cadfael se nenamáhal s vyptáváním, protože se to určitě dozví, nedalo se poznat, zda v Hughově hlase a tváři převažuje podráždění a zklamání, nebo spíš pobavená úleva. Vrhl se na lavici u dřevěné stěny a svěsil ruce mezi kolena gestem bezmocné rezignace.

„Ráno přijel z jihu kurýr,“ zvedl oči k přítelově vnímavé tváři. „Utekla! Vyvázla z pasti a prchla k bratrovi do Wallingfordu. Král přišel o kořist. Už ji měl v rukou, a nechal si ji proklouznout mezi prsty. Moc rád bych věděl,“ otevřel Hugh oči nad novým nápadem, „jestli se náhodou schválně nedíval jinam a nenechal ji jít, když došlo na věc! Byl by to celý on. Bůh ví, že po ní hodně toužil, ale třeba dostal strach, když pomyslel na to, co si s ní počne, až ji zajme. Moc rád bych se ho na to zeptal – ale nezeptám!“ ušklíbl se.

„Chcete mi tvrdit,“ zeptal se Cadfael opatrně za ohřívadlem, „že císařovna přece jen uprchla z Oxfordu? Z obklíčení královou armádou, z vyhladovělého hradu, jak jsme naposled slyšeli? Jak to, propána, dokázala? Ještě mi řekněte, že jí narostla křídla a přeletěla přes královy linie do Wallingfordu! Přece nemohla projít obklíčením pěšky, i kdyby se nepozorovaně dostala z hradu.“

„Ale prošla, Cadfaele, prošla! Dostala se z hradu nepozorovaně a prošla nějakou částí Štěpánových linií. Dohadují se, že ji se dvěma nebo třemi muži zezadu z věže spustili po laně k řece. Víc jich být nemohlo. Celí se zakutali do bílého, aby je proti sněhu nebylo vidět. A podle všeho právě sněžilo, takže se schovali ještě snáz. Přešli řeku po ledě a pěšky pokračovali šest mil do Abingdonu, protože tam dostali koně na cestu do Wallingfordu. Musíte uznat, Cadfaele, že je to vzácná žena. Když je na koni, podle všeho s ní není k vydržení, ale přisámbůh chápu, že za ní muži dovedou jít, když je dole.“

„Takže je nakonec zase u FitzCounta,“ vydechl udivený Cadfael. Ani ne před měsícem se zdálo, že císařovna a její nejvěrnější a nejoddanější spojenci jsou od sebe nenávratně odříznuti a možná se víckrát na tomto světě nesejdou.

Už od září byla Matylda pevně obklíčena na oxfordském hradě, sevřena kolem dokola královými vojsky. Štěpán měl město v rukou, spokojeně si odpočíval a čekal, až pošramocená posádka hradu vyhladoví. A stačil jeden troufalý pokus, jedna noc sněžení, a císařovna je venku z pout, svobodně může znovu svolat svá vojska a obnovit boj za rovných podmínek. Určitě nikdy nebyl jiný král, který by uměl tak skvěle vyčarovat porážku z vítězství jako Štěpán. Byla to však vlastnost, kterou měli oba společnou. Snad to měli v krvi. Vždyť i císařovna, když byla slavnostně dosazena ve Westminsteru a do korunovace scházelo několik dní, zacházela s paličatými měšťany z hlavního města tak arogantně a tvrdě, že se rozlítili a nakonec ji vyhnali. Zdálo se, že pokaždé, když jeden z nich už už sahá po koruně, Štěstěna se lekne, aby se nestala jeho služkou, a honem vytouženou kořist uchvátí.

„Tak se nakonec Štěpán zbavil své starosti,“ pokračoval Cadfael klidněji, zvedl bublající hrnec a postavil jej na mřížku po straně ohřívadla, aby jen mírně vřel. „Už si nemusí lámat hlavu, co si s ní počne.“

„Pravda,“ souhlasil úsečně Hugh. „Nikdy by neměl dost tvrdosti, aby ji vsadil do želez jako ona jeho po Lincolnu, a teď dokázala, že samy o sobě ji kamenné zdi neudrží. Řekl bych, že před tou otázkou celé měsíce zavíral oči a nehleděl dál než k okamžiku, kdy ji přinutí se vzdát. Zbavil se problémů, které by teprve začaly v den, kdy by se stala jeho zajatkyní. Snad by bylo lepší, kdyby dokázal zbořit všechny její naděje a donutit ji, aby se vrátila do Normandie. Jenže dnes už ji známe líp,“ přiznal se steskem. „Ta se nikdy nevzdává.“

„A jak Štěpán svou ztrátu spolkl?“ zvědavě se na něj podíval Cadfael.

„Tak, jak jsem si už zvykl od něho očekávat,“ opáčil s rezignovanou náklonností Hugh. „Jen co byla císařovna pryč, oxfordský hrad se mu vzdal. Bez ní ho tamní vyhladovělé krysy už nezajímaly. Většina mužů by si na posádce vylila zlost. Jednou, a vy si to dobře pamatujete, se také dal přemluvit k takové pomstě, tady ve Shrewsbury. Ví Bůh, že proti vlastní přirozenosti. Víckrát to neudělá! Dost možná, že právě vzpomínka na Shrewsbury zachránila Oxford. Nechal je odkráčet nedotčené, pod podmínkou, že se rozejdou do svých domovů. Usadil na hradě slušnou posádku, poskytl jí dostatek zásob a odjel do Winchesteru za bratrem biskupem oslavit Vánoce. A vzkázal všem svým šerifům ze středoanglických hrabství, aby je tam oslavili s ním. Už dlouho v těchhle končinách nebyl, tak je na nás určitě zvědavý, chce si nás znovu prohlédnout a ubezpečit se, že jeho obránci jsou pevní.“

„Ted?“ podivil se Cadfael. „Do Winchesteru? To nemůžete stihnout.“

„Ale ano. Máme na to čtyři dny a podle kurýra dál na jihu postupuje obleva a silnice jsou sjízdné. Zítra odjíždím.“

Přečtěte si zbytek ukázky.

Ellis Petersová

Ellis Peters, vlastním jménem Edith Mary Pargeter (1913–1995), byla anglická spisovatelka velšského původu, jejíž tvorba zahrnuje zejména válečnou, historickou a detektivní prózu. Rovněž byla úzce spjata s českou a slovenskou kulturou, zamilovala si Prahu a coby bohemistka přeložila do angličtiny řadu knih uznávaných autorů, jako byli Jan Neruda či Bohumil Hrabal.

Do světové literatury se zapsala trilogií Nebeský strom, dále dvacetidílnou sérií historických detektivek s bratrem Cadfaelem, která se odehrává ve dvanáctém století za občanské války v Anglii, a také případy inspektora Felse a jeho syna, jež tvoří třináct svazků.

Prakticky celý život – s několika výjimkami, jako byl například krátký pobyt v Praze – prožila v rodném kraji, jímž bylo hrabství Shropshire. Zde také zemřela ve věku dvaaosmdesáti let.

Zdroj informací: nakladatelství MysteryPress

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (thriller Stopy v krvi) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů.

Související knihy

Petersová, Ellis

Mystery Press, 2021