Psala jsem, když jsem se cítila dobře, a psala jsem, když jsem se cítila strašně. Psala jsem, abych nebrečela a abych brečet mohla. Psala jsem, když jsem trpěla, nebo taky proto, že jsem byla šťastná. Když jsem chtěla něco říct, když jsem potřebovala mlčet. Psala jsem pořád.
Psát je jako žít. Někdy mnohem skutečnější. Psát je něco cítit. Prožívat všechny ty životy, které nikdy žít nebudeš. Psát je milovat. A být milovaný. Znamená to nebýt sám. Skutečně existovat. Mít smysl. Dávat ho věcem, které dosud nebyly. Tvořit. Mít moc. Dělat cokoliv.
Psát znamená být na tisíci místech najednou. Být tisíckrát. Psát znamená nikdy nezemřít. Cítit. Dýchat. Nenávidět.

zdroj: Canva

Vždycky jsem musela psát. Nic víc. Nic míň. Chtěla jsem mít o čem psát. Chtěla jsem vymýšlet. Chtěla jsem dávat život. Stvořit něco, co jsem sama neměla. Žít jiný život. Něco znamenat. Milovat skrze stránky. Čistý bílý papír najednou zaplnit příběhem. Kdo ještě před chvíli neexistoval, najednou umírá.
Takové je psát. Nemít limity. Nemít strach. Nechat srdce divoce bít. Ztratit se v jiném světě. Nemyslet.
Psala jsem, protože jsem nic jiného neuměla. Protože jsem chtěla žít. Protože se nedalo dělat nic jiného. Než sednou a psát. Všechen smutek, všechnu bolest, všechnu radost, všechno zklamání, cokoliv, kdykoliv. Jakkoliv. Psát.
Psát je sedět v noci v opuštěném pokoji a být jediné světlo v okně svítící do ticha. Obsáhnout všechny ty životy tam venku a vzít si z nich to nejlepší, to nejobyčejnější, to nejdivnější, to nejodpornější. Dělat si, co chceš. Smát se, zatímco všichni ostatní spí. Tvořit a modelovat. Přetvářet. Držet celý svět v jednu jedinou chvíli. Všechno je možné. Takové je psát.
Psát znamená být s někým, kdo je daleko. Být s někým, kdo neexistuje. Být s někým, kdo s tebou být nechce. Psát znamená usmívat se, když ostatní hledí do prázdna, vidět věci, co ostatní ignorují, znamená to mít sílu, mít smysl.
Vášeň. To je psaní. Neumět žít jinak. Nechtít žít jinak. I to je psaní. Bojovat. A nevzdat se.
Je to sedět v opuštěném pokoji a nebýt sám. Je to existovat navždy. Je to milovat jako nikdo jiný.
Psát.

zdroj: Canva

Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.
Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 v nakladatelství Pointa.

Související knihy

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021