Nakladatelství CPress, člen skupiny Albatros Media, představilo na začátku března 2021 knihu Clinta Emersona Správný šílenec: Vzpomínky člena Navy SEALs (The Right Kind of Crazy, 2019). Překlad je dílem Jana Bendy.

Tato kniha ke mně cestovala po cestách klikatých a možná i trnitých. Nakonec ale doputovala a musím přiznat, že jsem tomu rád. Z jejího názvu by se mohlo zdát, že jde o další z bezpočtu vyprávění bývalých členů jednotek SEAL a že od ní tedy nelze v zásadě očekávat nic moc nového. Ostatně právě její titul kohosi v distribuci zmátl natolik, že mi původně omylem namísto Emersona dorazil Mann. Není divu, že došlo k přehmatu – loňská novinka Dona Manna a Lance Burtona se jmenovala Navy Seals: Bojová historie americké elity (Navy SEALs: The Combat History of the Deadliest Warriors on the Planet, 2019). Pro mě to ale byl přehmat příjemný.

Většinou bývám k anotacím a charakteristikám dané knihy uvedeným na přebalech či deskách netečný. Zřídkakdy totiž vystihují skutečnou podstatu daného svazku. V tomto případě ale musím učinit výjimku. Dokonce takovou, že si dovolím kousek ocitovat, protože lepší charakteristiku bych sám asi nevymyslel:

Kniha „Správný šílenec“ se nepodobá žádné autobiografii bývalého vojáka, kterou jste kdy četli. Emerson je totiž zcela upřímný a nesnaží se být korektní. Drží se zásady „padni komu padni“. Upřímný je i v tom, když tvrdí, že pokud jste skvělý voják a někdy i hrdina, automaticky to ještě neznamená, že jste i bezchybný chlap – na druhou stranu to ale znamená, že o tom všem můžete vyprávět skvělý příběh.“

A tady bych teď mohl klidně skončit, protože vše potřebné už bylo řečeno.

No dobře, tak já ještě něco přidám.

Clint Emerson je, pochopitelně, autorův umělecký pseudonym. Je jasné, že člověk, jenž strávil dvacet let svého života prací, o jejíž zlomek se s námi uvolil podělit, nemůže (nebo by rozhodně neměl) svou identitu tak snadno odhalovat. Jako to svým způsobem udělal jiný jeho skoro kolega. K čemu takové vyhýbání se cenzuře vedlo, to si přečtěte ve dvacáté kapitole s názvem „Přátelé a nepřátelé“, kde se autor odkazuje na průšvih s vydáním knihy Marka Owena Nelehký den.

Kniha o dvou stech sedmdesáti stranách je rozdělena do dvou částí a celkem třiadvaceti kapitol. Každá kapitola nese pojmenování a upřesnění místa i času, k nimž se její obsah převážně vztahuje. Namátkou třeba: „1. Noční manévry, Irák, 2003“, „7. Velké lodě, Perský záliv, 1998–1999“, „18. Dostali jsme ho, Jemen, 2011“ a zvláště pozoruhodný text nabízí závěrečný blok „23. Sociální inženýrství, Silicon Valley, 2014“. První část publikace se v deseti kapitolách zaměřuje na Emersonovu službu v roli aktivního SEALa, zatímco ta druhá na fázi jeho zpravodajského nasazení. Samý závěr knihy krátce vykresluje i události následující po autorově odchodu z námořních sil.

Naprostým unikátem v tomto druhu knih je přítomnost černobílých ilustrací. O ty se postaral Tom Mandrake. Napíšu-li, že je spojen s nejedním z marvelovských komiksů, je tím asi řečeno vše. Přesně v tomto akčním duchu se vrhl i na vizualizaci doprovodných kreseb pro Správného šílence. A učinil tak s přesvědčivostí sobě vlastní. Většina obrázků vypráví kus právě popisovaného příběhu, a to přesně v onom komiksovém stylu, jaký byste od Toma Mandrakea očekávali. V tomto bodě se hodí zmínit i o cenzurovaných úsecích. To, že se armádně orientované americké tituly hemží začerněnými úseky, s tím se nesetkáváme poprvé (a někdy jsou tyto zásahy tak absurdní, že z celého textu nezbude skoro nic). Ani v tomto případě cenzor barvou nešetřil, což autor na mnoha místech sarkasticky komentuje. Nejenom že na nás sem tam vykouknou zabarvené celé odstavce, ale v jednom případě se dokonce ani nedozvíme, jak se jmenuje celá kapitola (ano, název šestnáctky nám zůstane na věky utajen). A aby toho nebylo málo, cenzorův štětec neváhal začernit i jeden z Mandrakeových obrázků. No věřili byste tomu?

Obrovský podíl na vytvoření té správné nálady má i Jan Benda, který Správného šílence pro české publikum přeložil. S jeho prací jsme se měli možnost na stránkách KlubuKnihomolů setkat už dvakrát. Naposledy se tak stalo minulý rok u knihy Ollieho Ollertona Bod zlomu (Break Point: SAS: Who Dares Wins Host’s Incredible True Story, 2019, česky 2020), před tím u autorské dvojice Douglas Laux a Ralph Pezzullo Okamžik před výbuchem (Left of Boom, 2016, česky 2019). Jak jsem byl v případě druhého jmenovaného titulu na rozpacích z výsledku (za což, jak se posléze ukázalo, nemohl překladatel, ale zcela jiný článek vydavatelského řetězce), tentokrát nemám, co bych překladu vytknul. Dokonce bych ho chtěl explicitně pochválit. Vzhledem k autorově nespoutanému slovnímu projevu, spoustě sarkasmů i dalších jazykových špeků a k bezpočtu odborných výrazů jak vojenského, tak zpravodajského charakteru muselo jít o pekelnou zkoušku trpělivosti a nepochybně i dalšího umu.

Přemýšlel jsem, jak se s vámi podělit o celkový dojem ze Správného šílence, aniž bych tuto recenzi protahoval do nesmyslné délky. A tak vám dávám k dispozici ještě rychlou mini video-recenzi (vloženou níže), v níž si povíme a hlavně ukážeme, o čem jsem tu psal.

Hledáte-li tedy knihu naplněnou humorem, neředěným dobrodružstvím i zajímavou grafikou, pak jste na správném místě. Dáváte-li navíc přednost realitě před fantazií, v podstatě nemáte moc na výběr. Takových knih, jako je Správný šílenec, na trhu ve skutečnosti moc nenajdete.

Související knihy

Emerson, Clint

CPress, 2021