Knihu Víno a čáry vydalo nakladatelství Cosmopolis.

__________________

Po té zprávě se jí rozbušilo srdce. Ani by ji nenapadlo, že v tom páchnoucím rybníčku, kde požírala můry a slimáky, jen aby se udržela naživu, strávila sedm zim. „Byla to kletba. Právě jsem se osvobodila.“

„Celou tu dobu? Já si říkala, že jsi možná… začala znovu někde jinde.“

„Měla trvat věčně.“ Stáhla obočí. „Jenomže někdo si ten lektvar neprozkoumal úplně důkladně. Nepočítal s tím, že když člověk pojídá bufotoxiny, účinky kouzla se tím postupně naruší.“

„Trvalá kletba?“ Grand-mère si dala ruku na srdce. „Dobrý bože, jsi si jistá?“

Elena hodila mokrý hadr do dřezu a posadila se ke kuchyňskému stolu. Poprvé za dlouhou dobu si připadala v bezpečí, proto začala popisovat své utrpení, včetně toho, jak si uchovala poslední zbytky zdravého rozumu a každý den spolkla jedovatou ropuší kůži a nevyvrhla ji zpátky ven, i když se ta kletba snažila vymazat všechny její lidské vzpomínky. Zatímco mluvila, grand-mère připravovala prosté jídlo – chléb, sýr a víno.
„Tak ropucha?“ Grand-mère nevěřícně položila talíř před Elenu. Posadila se na židli proti ní a přitiskla si ruku na tvář. „Podobnou transformaci už dávno nikdo neprováděl. Kdo něco takového mohl udělat?“

„Bastien. Kdo jiný?“

„Bastien?“ Starší ženě spadla brada. „Ale vždyť jste se měli brát. Měli jste…“

***

„Vyhrožovali, že mi to tu zabaví,“ líčila jí s povzdechem grand-mère. „Navrhovali mi, abych to tu všechno prodala a zachránila z dobré pověsti značky Renard co možná nejvíc.“

Ty novinky byly pro Elenu stejně trpké jako víno. A nic z toho jí nedávalo smysl. Vždyť vinice se více než dvě století předávala z generace na generaci. Její pověst byla založená na dlouholeté kvalitě, bohaté půdě a pravidelné péči oddaných vinných čarodějek. „Muselo dojít k nějaké chybě. Nedorozumění,“ prohlásila Elena, protože tomu odmítala uvěřit. „Vždyť grand-père přece odkládal stranou velké množství peněz, takže špatný rok či dva jste museli bez problémů ustát.“

„Nerada přiznávám, jak špatně jsem si tu bez tvé pomoci vedla. Myslela jsem, že to mám pod kontrolou, ale zdá se, že můj mozek je scvrklý jako vysušené jablko.“

„Kvůli těm daním ti přece museli posílat upomínky.“

„To ano. A já vím, že něco jsem jim platila. Ale podle daňových výměrů to nikdy nebylo dost. Celá ta záležitost mi nějak smrdí,“ uznala a potřásla hlavou. „Zvlášť když se tu objevil Bastien, aby mi udělal nabídku.“

„On se tady odvážil ukázat? Po tom, co provedl?“ Elena si zaryla nehty do dlaní takovou silou, že jí málem začala téct krev. „On chtěl koupit Château Renard?“

„V posledních dvou letech skupoval zkrachovalé vinice po celém údolí. Netrvalo dlouho a objevil se tu s penězi v jedné ruce a lahví v druhé. Lahví svého vína.“ Grand-mère si odfrkla. „Ta schůzka byla velmi stručná.“

Elena se zmohla jen na zavrtění hlavou. Všechno, co ten muž dělal, končilo chamtivostí a zradou. A teď se snažil koupit místo, kde měla s hlínou svázané své srdce, krev a duši. Jestli jí zbýval kousíček naděje, kterého by se mohla přidržet, pak to, že se mu Château Renard nepodařilo ukrást.
Elena vzala grand-mère kolem ramen, aby ji utěšila. „Ještě není pozdě. Když jsem se zase vrátila domů, můžeme to dát do pořádku. Nějak ty peníze získáme.“

„Ne, ty to nechápeš. Já Château Renard prodala.“

„Prodala? To přece není možné. Komu?“

„Mně,“ oznámil jí Jean-Paul, který stál ve dveřích s lahví vína a dvěma sklenkami navíc.

***

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Smithová, Luanne G.

Cosmopolis, 2021