Knihu  Jak plný je tvůj kbelík? 
vydalo nakladatelství Portál v edici Psychologie.

TEORIE NABĚRAČKY A KBELÍKU

Každý z nás má neviditelný kbelík. Ten se neustále vyprazdňuje nebo naplňuje v závislosti na tom, co nám říkají či dělají ostatní.
Když je náš kbelík plný, cítíme se skvěle. Když je prázdný, je nám hrozně.
Každý z nás má i neviditelnou naběračku. Když tuto naběračku užíváme k tomu, abychom plnili kbelíky druhých lidí – tím, že říkáme nebo děláme věci, abychom podpořili jejich pozitivní emoce –, naplňujeme i svůj vlastní kbelík. Ale když tuto naběračku užíváme, abychom z kbelíků ostatních odebrali – tím, že říkáme či děláme věci, které jejich pozitivní emoce narušují –, ubíráme i ze svého kbelíku.
Jako jakýsi přetékající pohár nám plný kbelík dává pozitivní náhled a obnovuje naši energii. Každá kapka, která dopadne do kbelíku, z nás dělá silnější a optimističtější osoby.
Avšak prázdný kbelík otravuje náš pohled na svět, obírá nás o energii a podkopává naši vůli. Proto nás to pokaždé, když někdo ubere z našeho kbelíku, zraňuje.
A tak každou chvíli, den co den stojíme před volbou: Můžeme si kbelíky navzájem plnit, nebo z nich můžeme odebírat. Je to důležitá volba, která zásadně působí na naše vztahy, výkonnost, zdraví a štěstí.

Záleží na každé chvíli

Obvykle se nad dopadem krátkých interakcí nijak nezamýšlíme. Ale během dne zakoušíme doslova stovky potenciálních bodů obratu, jak ukazuje Tammy, samoživitelka se třemi dětmi.
Můj den začíná v typickém spěchu. Zatímco se snažím nachystat do práce, děti se dožadují snídaně. I když se můj osmiletý syn a jedenáctiletá dcera spokojí s müsli, šestiletá dcera vyžaduje toast s burákovým máslem a banán. Nakonec podlehnu, připravím jí jeden toast a společně rychle snídáme. Má šestiletá dcera ovšem jednou kousne do toastu, když ten spadne na zem. Jakoby zpomaleně pozoruji pád toastu – s vrstvou burákového másla dole. Dívčin bratr vyhrkne:
„Udělala jsi nepořádek!“ A její starší sestra řekne: „Ty hloupá, to sníš!“ Připojím se i já a řeknu jí něco, co už dávno ví – že příště by si opravdu měla dávat pozor.
Uvažte, jak to asi cítí nejmladší dítě. Co kdyby Tammy v mysli rychle zmáčkla tlačítko „pauza“ a nějak svou dceru podpořila, místo aby se přidala k ostatním a upozorňovala na to, co se dceři nepovedlo? Tammyin den pokračuje:
Konečně se mi podaří dostat se s dětmi ven, aby stihly školu. A zatímco přijíždím na parkoviště u své práce, zdá se mi, že mám konečně jednou štěstí. Poprvé, co si za poslední dobu pamatuji, je totiž v přední řadě volné místo k zaparkování. A tak trochu zrychlím, abych předhonila všechny dravce, kteří by tam rádi zaparkovali také. Ve chvíli, kdy se přiblížím, samozřejmě vidím, že jiná řidička měla stejný nápad. I když si uvědomuji, že jsem tam byla první, rozhodnu se této ženě ustoupit, a mávnu, aby zaparkovala, a zamířím do zadní části parkoviště. Pak se na cestě do budovy stane něco podivného. Ta řidička na mě čeká a drží mi dveře, abych mohla vstoupit. Představí se a děkuje mi za laskavost. A tak si spolu chvíli povídáme.
Během chvilky se kbelíky obou žen naplnily. Tammy pokračuje:
Vejdu do kanceláře, posadím se ve své nikterak úchvatné kóji a zkontroluji svůj elektronický kalendář. Vidím, že u času 10:00 mám napsáno: „Motivační pohovor s Billem.“ Žaludek se mi sevře; chce se mi běžet domů a hodit se marod. Vím přesně, co to znamená. Bill, můj šéf, měl předchozího dne určitě rozhovory s mými kolegy a vyptával se jich, „co bych na sobě mohla zlepšit“. Setkání s Billem moje podezření potvrdí. Bill si připravil seznam osmi věcí, na nichž bych měla během příštího půl roku pracovat. Ani jednou se nezmíní o nějakém mém úspěchu, i když minulý týden jsem pracovala více než 70 hodin, abych připravila jednu významnou nabídku. Připadám si, jako bych se s ním bavila několik dní, a pak vyjdu z jeho kanceláře s mizernou náladou. Říkám si: Proč tady vůbec pracuji?
Během chvilky Bill Tammyin kbelík úplně vyprázdnil. Tammy pokračuje:
Později jdu halou a narazím na Karen, která u nás pracuje na vedoucí pozici. Minulý týden jsme spolu krátce pracovaly na té velké nabídce. Zatímco ji míjím, Karen zvolní krok a povídá: „Ahoj, Tammy. Minulý týden, když jsme spolu dokončovaly tu nabídku, to byla skvělá spolupráce.“ Zapůsobí na mě, že si vůbec pamatuje moje jméno. Více než polovina lidí v mém pracovním týmu mi říká Tamara, což je oslovení, které nemám nijak v oblibě.
Stačilo by, i kdyby Karen utrousila jen: „Ahoj, Tammy.“ Ale to, že jí poskytla smysluplnou a konkrétní pochvalu, Tammy velmi potěšilo. Její kbelík se rychle naplnil. A legrační na tom je, že Karen měla možná pocit, jako by jen letmo něco prohodila; pozitivní dopad, který tím vyvolala, si zřejmě vůbec neuvědomila.

Pět strategií pro podporu pozitivních emocí

Abyste podpořili pozitivní emoce ve svém životě i v životě druhých lidí, musíte z plnění kbelíků udělat zvyk. To pro vás jistě není nic nového; nyní už víme, že nás naše vztahy, pracovní dráha i život budou mnohem víc naplňovat, pokud kolem sebe podpoříme tok pozitivních emocí.
Jenže jenom to vědět nestačí. Stejně jako v případě jiných cílů člověk musí mít konkrétní plány v podobě skutků, jimiž dobré úmysly promění ve skutečnost. A tak jsme prozkoumali svoji databázi více než 4 000 odpovědí na různé otevřené otázky a zúžili jsme seznam na pět strategií, které s největší pravděpodobností povedou k žádoucímu výsledku.
V této kapitole se na každou z těchto pěti strategií pro podporu pozitivních emocí podíváme blíže. Na konci knihy rovněž najdete podněty, jak tyto strategie uplatnit ve svém týmu a organizaci.

PĚT STRATEGIÍ

PRVNÍ STRATEGIE – Zabraňte vyprazdňování kbelíku

DRUHÁ STRATEGIE – Podívejte se na to, co je správně

TŘETÍ STRATEGIE – Navažte kvalitní vztahy

ČTVRTÁ STRATEGIE – Dávejte nečekaně

PÁTÁ STRATEGIE – Obraťte zlaté pravidlo

PRVNÍ STRATEGIE

Zabraňte vyprazdňování kbelíku
Stejně jako musíme splatit dluhy předtím, než můžeme opravdu šetřit, musíme zabránit vyprazdňování kbelíku, a teprve poté ho můžeme začít opravdu naplňovat.
Jeden náš známý si vyslechl teorii kbelíku a naběračky a pak se ji rozhodl otestovat. Hledal způsob, jak zabránit tomu, aby si nabíral z cizích kbelíků. A tak si prostě zvykl ptát se sám sebe, jestli při každé interakci do kbelíku druhého člověka dává, nebo si z něj bere. Sdělil nám, že osvojit si tento zvyk bylo zprvu těžké, ale po nějaké době si uvědomil, že to funguje. Tím, že sám sebe přistihl ve chvíli, kdy se chystal říct něco negativního – takže v některých případech dokonce místo toho řekl něco pozitivního –, se začal cítit lépe, stejně jako lidé v jeho okolí.
Po několik dalších dní se snažte uvědomit si, až si budete brát z kbelíků druhých lidí – a pak s tím přestaňte. Zamyslete se nad svými nedávnými interakcemi. Dělali jste si z někoho legraci? Dotkli jste se úmyslně něčího bolavého místa? Necitlivě jste upozornili na něčí chybu? Pokud ano, příště se toho v podobné situaci vyvarujte.
Poté, co zamezíte vyprazdňování cizích kbelíků, podpořte, aby něco podobného učinili i lidé kolem vás. Kritizují neustále lidé ve vaší pracovní skupině či škole druhé nebo je zesměšňují? Všímáte si, že se spolčují za účelem „skupinového vyprazdňování“ kbelíku někoho jiného? Až to příště uvidíte, něco s tím udělejte. Přesvědčte druhé, že neopodstatněná negativita věci jenom zhoršuje.
Jakmile jste začali vědomě bránit vyprazdňování kbelíku, veďte si přehled o svém pokroku tím, že budete hodnotit své interakce. Přesně tak: Zamyslete se nad několika posledními výměnami, které jste měli s nějakou osobou. Posuďte, jestli byla každá interakce spíše pozitivní, nebo negativní. Ohodnoťte v duchu každou pomocí znaménka „+“ nebo „–“. V případě potřeby je sepište. Byla většina vašich interakcí pozitivní, nebo negativní?
Až začnete přemýšlet, co by kbelíky vašich přátel, rodiny, kolegů i ostatních lidí naplnilo, zeptejte se sami sebe: „Jak bych dosáhl onoho ‚kouzelného poměru‘ pěti pozitivních interakcí na jednu negativní, o němž jsem četl ve třetí kapitole?“

——————–

Přečtěte si další ukázky.

——————–

O autorech

Psycholog Tom Rath v Gallupově ústavu vede výzkum pracovního prostředí a vůdcovství. Je autorem několika velmi úspěšných knih. Jeho dědeček, psycholog Donald O. Clifton byl předsedou Gallupu. Americká psychologická asociace ho označila za „otce psychologie silných stránek“. Byl autorem široce používaného testu silných stránek a spoluautorem několika publikací.

Zdroj informací: nakladatelství Portál

Portál byl založen v r. 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti a také 4 periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá také odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Rath, Tom - Clifton, Donald O.

Portál, 2021