Nakladatelství Host představilo v listopadu 2020 knihu S. K. Vaughna Skrz prázdnotu (Across the Void, 2019). Za překladem do češtiny stojí Aleš Drobek.

S. K. Vaughn není autorovo skutečné jméno, nicméně to pravé se mi zjistit nepodařilo (a abych se přiznal, mnoho úsilí jsem pátrání nevěnoval). Nakladatelství Host o něm tvrdí, že se jedná o hollywoodského režiséra a scénáristu. Pojďme se tedy prozatím s takovým tvrzením smířit. Skrz prázdnotu je Vaughnovou románovou prvotinou. Jak moc se tato skutečnost do výsledku promítla? Na to se teď spolu podíváme.

V médiích bývá tento titul přirovnáván k Marťanovi Andyho Weira. Tím působí samozřejmě velice lákavě, ale zároveň to pro něj znamená i těžký závazek, jemuž dostát představuje skutečnou výzvu. Srovnávání se záchranou astronauta zapomenutého na rudé planetě se přímo nabízí. Ve Vaughnově případě se ale jedná o velitelku výpravy na Jupiterův měsíc Europa. May Knoxová se na palubě lodi Hawking II. probudí s amnézií, která jí brání vybavit si události posledních dní, možná týdnů. Loď působí liduprázdně. Mayiny pozvolna se navracející vzpomínky však hovoří o posádce, bez níž by celá mise nebyla uskutečnitelná. Zatímco se postupně dostává do formy, pustí se astronautka do prohledávání destabilizovaného vesmírného plavidla. Při tom všem jí asistuje palubní umělá inteligence, jíž kapitánka přidělí jméno Eve (vzpomínka na před pár lety zesnulou matku). Ono jméno tvoří svého druhu pouto se vzdálenou domovinou. Na rozdíl od Marťana nám autor Skrz prázdnotu nabízí kromě boje o záchranu z pohledu hlavní hrdinky i několik dalších dějových linií. Souběžně se situací ve vesmíru sledujeme i snahu dalších románových postav pracovat na záchranném plánu z opačné strany, tedy ze střediska řízení letu. Události v rozpadajícím se plavidle i ty z NASA prokládají ještě další záblesky. Jak se May postupně vrací paměť, čtenáři dostávají šanci nahlédnout do jejího života v době před misí. Věci do sebe začínají pozvolna zapadat.

Když už jsem se pustil do srovnávání, pak zřejmě očekáváte nějaké resumé. Dle mého soudu obě knihy tak úplně srovnatelné nejsou, ale budiž. V první řadě na rozdíl od Marťanovy „one man show“ působí Skrz prázdnotu rozsáhleji. Tomu napomáhá nejen o třetinu větší rozsah, ale i množství postav a poněkud detektivně konspirační děj. Právě ten ostatně nestaví jen na současných reáliích, jako tomu bylo v marťanském příběhu. Připomeňme si, že Andy Weir důsledně lpěl na realizovatelnosti prakticky všeho, o čem ve svém románu psal, současnými technickými prostředky. Skrz prázdnotu naproti tomu buduje svůj příběh na mnoha technických prototypech a vizích. Autor jistě většinu z nich konzultoval s odborníky, což je ostatně vidět na těch, o nichž se rozepisuje možná až zbytečně podrobně. Z mého pohledu jde tedy ve Vaughnově případě o větší dávku fikce a toužebných očekávání. Což jinými slovy znamená, že máme co do činění s náloží technických řešení z období „snad někdy“, jakou rudé písky Marsu nepotřebovaly. I charakteristiky většiny vyobrazených postav působí trochu ploše, jejich svět je z hlediska povah prakticky černobílý a tím pádem vysoce předvídatelný.

Samostatnou kapitolu představuje překlad. Toho se zhostil Aleš Drobek. Nevědět, že jde o zkušeného překladatele, jenž pracoval mimo jiných i na Liou Cch‘-sinově trilogii Vzpomínka na Zemi, tipoval bych jeho výkon v tomto konkrétním případě na premiéru. Ze všech prohřešků převodu do našeho mateřského jazyka mě zdaleka nejvíc rušilo nadužívání zájmena „jej“ (typický příklad hyperkorektnosti). Posledních dvě stě stran mě každé „jej“ doslova dráždilo (jak se říká, čeho je moc, toho je příliš). Přihoďme ještě ne úplně dokonale provedenou korekturu, jejíž zanedbání vyústilo v řadu přehlédnutých překlepů, a máme před sebou další rušivý element.

Přes veškeré výtky uvedené v předchozím odstavci musím přiznat, že oněch téměř čtyři sta sedmdesát stran jsem zhltnul nečekaně rychle. To tedy zároveň znamená, že příběh jako takový je napsán dobře a chytlavě. Prominete-li českému překladu ony přehmaty a nejste zároveň posedlí extrémní realističností toho, co čtete, věřím, že vás Skrz prázdnotu dokáže pobavit a na mnoha místech snad i poučit.

I když to tak možná nevyznělo, já si četbu tohoto kosmického dobrodružství doopravdy užil. Upřímně, nedejte na ony spíše negativní odezvy, jichž se u nás objemnému svazku dostalo. Své místo si tato kniha na poličce knihovny si určitě zaslouží. Uvidíme, zda se v dohledné době dočkáme nějaké další práce od našeho tajemného S. K. Vaughna.

Související knihy

Vaughn, S. K.

Host, 2020