„Jeden ze základních pilířů společnosti Domoviny byl nárok na plnohodnotný život… podle filosofie štěstí Otce Stalina.“

David Šenk je český autor sci-fi románů a povídek, který svá díla publikuje ve sci-fi a fantasy magazínech, např. v dnes již zaniklém měsíčníku Ikaria. Jeho jméno se několikrát objevilo v první desítce literární soutěže O cenu Karla Čapka. Vyšlo mu celkem pět knih: Srdce Apoveru, Poslední z Apoveru, Smrtelní bohové, Proudové šílenství a Srdce z ledu. Nyní vydává ve spolupráci s měsíčníkem Pevnost a nakladatelstvím Epocha dystopický povídkový román Prázdný svět, který je zasazen do alternativní reality.

O čem vlastně je?

Kniha začíná rokem 1914 v Praze, zrovna vypukla velká válka a my sledujeme prvního hrdinu, zaměstnance pankrácké věznice, jak prožívá dny svého obyčejného, průměrného života. Jde do práce, z práce do hospody, z hospody domů za ženou. Ale co se stane, když začnou doslova odpadat na ulicích první oběti finské krvácivé horečky?

V další části poskočíme téměř o desetiletí dopředu, o tisíce kilometrů daleko. Píše se rok 1923, jsme na Sibiři. Válka je za námi, finská krvácivá horečka stále mezi námi. Populace všude po světě výrazně klesla, některá města čítají pouhé desítky lidí. V Rusku vypukla revoluce, jak ji známe z dějin, po celé zemi se ale objevují samozvaní carové, takzvaní epifytové – ti v důsledku epidemie disponují aurou moci, díky níž si k sobě mohou připoutat stovky lidí a vyvolat v nich bezbřehou oddanost. A právě tu se rozhodne jeden z vládců otestovat. Posílá našeho dalšího hrdinu s českými kořeny na misi s nebezpečným úkolem. Zachová onen hrdina věrnost svému pánu a splní, oč byl požádán, nebo objeví tajemství?

Rok 2031, jsme zpátky na území České republiky, v této realitě ji však nazýváme Domovina. Fungují v ní jasně daná pravidla a každý tu má své místo. Obyvatelé jsou zbaveni potřeby hromadit majetek nebo zůstávat ve svém úzkém rodinném kruhu. Děti se vychovávají pod dozorem takzvaných surromatek, tedy náhradních matek, ty „jiné“, u kterých se projevila schopnost ohýbat auru, končí mrtvé nebo v Institutu. Nad soutokem Labe a Vltavy se tyčí Kreml, město však neznáme jako Mělník, nýbrž jako Leningrad. V dálce je vidět padesátimetrová socha Stalina na hoře Říp a Praha páchne buržoazním rozkladem. Naše v pořadí třetí hrdinka, kadetka, je poslána na tajnou misi se záhadným Italem, kterého posledních pár dní chodila krmit do karantény. Člověk si nemůže být nikdy dost jistý. Zjišťujeme, že se daleko na východě, v oblasti zvané Pravlast, začíná roztahovat nepřátelský Moskevský kníže.

Další skok, další rok. 2051. 2073. 2074. Lidí je málo, lidský život je posvátný. I přesto jsme v otevřeném konfliktu s východním nepřítelem. Jedna skupina s vymytým mozkem proti druhé. Protože práce, jen tvrdá práce může osvobodit našeho ducha a zajistit naši budoucnost! Ovládání lidí skrze auru je v plném proudu a jednotlivé státy se musí pustit do vývoje pokročilejších zbraní.
2153, Severní Amerika, Massachusetts. Kmen původních Američanů žije na území bývalé civilizace, brání se příchodu náplavy z epidemií zasažené Evropy…

Prázdný svět tvoří celkem sedm povídek, které jsou od sebe vzdáleny několik let v různých intervalech, a ačkoliv má každá své vlastní hrdiny s jiným posláním, celkový děj je provázán odkazy na historii Domoviny. Jedna část vychází z té předchozí, můžeme tak sledovat dvě stě let alternativní historie, v níž Lenin odvedl své ovečky dál na západ. Zní to jako nesmysl? Ale kdeže! Český spisovatel si tak pohrál s detaily, že této realitě vůbec není těžké uvěřit. Žít bych tam nechtěla, ale věřím, že takto nastavený stát by mohl nějakou dobu fungovat.

Autorovi se podařilo udržet posloupnost děje, takže ani na chvíli nezapochybujete. Jen je škoda, že jsou jednotlivé části tak krátké. Když už to vypadá, že by něco mohlo proběhnout a vtáhnout vás do děje, poskočíte o x dalších let a načaté události necháte za sebou. Celá kniha je pak zakončena dost nemastným-neslaným závěrem, v němž autor ztrácí dech. Nebojím se říct, že tuto část dočtete jen ze setrvačnosti.

Konečné hodnocení se ve mně trošičku pere. Knihu bych doporučila pro její obsah – protože kdo udělá z Mělníka Leningrad? Na druhou stranu, to, jak byla napsána, ve mně pravděpodobně moc dlouho nezůstane. Rozhodně je ale potřeba naše české autory podporovat, tak si běžte udělat vlastní názor a dejte mi vědět.

Související knihy

Šenk, David

Epocha, 2020