Autorem knihy Věk supernovy, kterou vydalo roku 2020 nakladatelství Host, je čínský spisovatel sci-fi literatury Liou Cch’-sin. Liou Cch’-sin obdržel devětkrát nejprestižnější čínskou žánrovou cenu Galaxy, jednou titul velmistra čínskojazyčné fantasy a jako první Asiat v historii získal také cenu Hugo v kategorii nejlepší román. Jeho díla z žánru hard science fiction si vysloužila věhlas zejména díky působivé atmosféře. Jeho trilogie Vzpomínka na Zemi, která si po celém světě získala miliony čtenářů, již byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Doplňme, že ačkoli titul Věk supernovy byl vydán až po Vzpomínce na Zemi, ve skutečnosti se jedná o autorovu prvotinu, kterou se však rozhodl publikovat až později.

Poté, co osm světelných let od Země zemře hvězda, zaplaví naši planetu záření, kvůli kterému do roka zemřou všichni lidé starší třinácti let. Dospělí tento poslední rok svého života využívají k tomu, aby předali svým potomkům všechny vědomosti, které mají udržet systém společnosti v chodu. Děti, nezatížené dospělým světem povinností a logického myšlení, však nechtějí v těchto zaběhnutých kolejích pokračovat. Vysní si lepší svět, stejně jako dospělí však nedokážou odolat temným stránkám lidské povahy. Pohádková budoucnost tak ve skutečnosti připomíná noční můru.

Příběh připomíná Pána much okořeněného špetkou Hunger Games a přeneseného na celosvětovou úroveň. Začátek knihy vyznívá velmi slibně. Zajímavou zápletku autor umocňuje poutavým líčením období, po které se dospělí snaží předat dětem celého světa své „dědictví“ a udělat jim jakýsi rychlokurz zodpovědnosti. Poté, co se děti chopí světovlády, jako by však autor přestal dbát na alespoň základní realističnost. Lze pochybovat o tom, že by se děti začaly chovat tak krvelačně a megalomansky, jak autor popisuje, nebo že by byly schopné v deseti letech a po necelém roku výcviku pilotovat stíhačky.

Zatímco Pán much (který byl autorovi inspirací) sází na realističnost a postupné gradování příběhu až do děsivého konce, Liou Cch’-sin jako by skočil rovnou k děsivému zhroucení systému pod tíhou brutality a násilí. Tato část knihy na mě působila, jako by autor chtěl mermomocí uplatnit všechny nápady, které ke knize shromáždil, aniž by myslel na celkové vyznění děje. Z tohoto „rauše“ se spisovatel probudil až v závěru příběhu, který je opět strhující takovým způsobem, na jaký jsme u autora zvyklí.

Další věcí, která mi na knize neseděla, bylo výhradní zaměření se na vztah mezi Čínou a Spojenými státy (přičemž Spojené státy byly vykresleny jako zkažená a destruktivní velmoc a Čína jako stát, na kterém leží veškerá odpovědnost). Ostatní oblasti, jako například Afrika, ze kterých by mohl autor vytěžit zajímavé příběhové linky, zůstaly opomenuty. To, jakým způsobem Liou Cch’-sin vykreslil Čínu, ve mně budilo dojem propagandy, ale možná autorův záměr takový nebyl – možná prostě jen tímto způsobem svou rodnou zemi vnímá.

I přes tuto kritiku mohu knihu doporučit, a to zejména díky zajímavému námětu. Na rozdíl od Vzpomínky na Zemi však příběh obsahuje řadu nelogičností a slabých míst.

Související knihy

Cch´-Sin, Liou

Host, 2020