Britský spisovatel Neil Gaiman, autor úspěšných titulů jako například Severská mytologie, Hvězdný prach, Američtí bohové nebo Koralína, přichází s novou knihou vydanou pod značkou nakladatelství Argo, v níž se se čtenáři vydává do minulosti. Přesněji řečeno: do vzpomínek dnes již dospělého muže, který se vrací do svého rodiště za nemilých okolností. Při té příležitosti se prochází po známém prostředí a postupně si vybavuje, jaké to bylo, když měl pouhých sedm let. Odkrývá nám podrobnosti nebezpečí, do něhož se dostal, a jak se mu podařilo to celé přežít…

Oceán na konci cesty začíná obyčejným životem malého chlapce, který miluje knihy, nemá moc přátel a rodiče si s ním neví rady. Vše se ale změní, jakmile se jeden z podnájemníků z jejich domu rozhodne ukončit svůj život. Kdo by to byl řekl, že tím probudí zlé síly? Díky tomuto incidentu se setkáváme s Lettie Hempstockovou a její kouzelnou matkou a ještě kouzelnější babičkou. Všechny ví. Ale co? Že vzadu na zahradě mají oceán, který se tváří jako rybník. Nebo rybník, co se tváří jako oceán? A že by si rodiče měli dávat pozor na toho, koho si zvou pod střechu ke svým dětem… Náš malý hrdina se brzy zamotá do věcí, na které dosud narážel pouze ve svých knihách.

To, co nadšeného čtenáře bezpochyby zaujme jako první, je obálka. Na dotyk velice příjemná, matná. S povedenou ilustrací od Elise Hurstové, jež přímo vybízí k tomu, aby po knize sáhl a odkryl příběh, který se na stránkách nachází. Právě ilustrace umocňují zobrazení dětských démonů, s nimiž se zde setkáváme, a dělají z knihy ještě silnější čtenářský zážitek. Doplňují temnou atmosféru celého vyprávění, pro Gaimana tak typickou. Díky tomuto spojení bych ji rozhodně neřadila mezi dětskou literaturu, byť se tak někomu na první pohled možná jeví.

A co samotný příběh? Je napínavý a hodně čtivý. Autor mistrně utahuje provázky celého děje, proplétá realitu viděnou očima dítěte s krutostí, násilím a pocitem bezmoci. Zní to povědomě? Tenká červená linie, která je vedena celým příběhem, v jistých bodech připomíná autorovo starší dílo, Koralínu – hlavní postava je dítě, na něhož číhá nebezpečí v místech, kde by jej nečekalo, jako například doma. Oceán na konci cesty má však zároveň něco z knihy Nikdynikde, podobnost najdeme minimálně ve vedlejší postavě dívky, která našemu hrdinovi otevře zcela nový svět. Vedlejší postavy Gaiman zkrátka umí.

Při čtení všech těch řádků na celkem 175 stránkách se budou čtenáři stahovat vnitřnosti a před spaním si raději nechá rozsvícenou lampičku, jenom pro jistotu. (Přeháním. Nebo možná ne?) Protože kombinace strašidelných scén a výborných ilustrací pořádně nakopne naší představivost. A to i bez přispění Tima Burtona a jeho filmového zpracování, které na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Související knihy

Gaiman, Neil

Argo, 2020