Se čtyřměsíčním zpožděním oproti původnímu edičnímu plánu se fanoušci Jacka Reachera v září 2020 konečně dočkali. Novinku Spravedlnost (Blue Moon, 2019) představilo nakladatelství BB/art v překladu Ivy Harrisové.

A je to tu! Dvacáté čtvrté pokračování dobrodružství bývalého vojenského policisty Jacka Reachera z dílny britsko-amerického autora Jima Granta, píšícího pod pseudonymem Lee Child, se konečně objevilo i na českém knižním trhu. Čekali jsme dlouho – stálo to za to? Pojďme se podívat.

Poslední knihou Lee Childa, o níž jsme hovořili, byl titul Minulost (Past Tense, 2018, česky 2019). Dvacátý třetí příběh jsem tehdy označil za jeden z nejakčnějších v celé sérii. Čtyřiadvacítka jej ale z této příčky spolehlivě sesadila. Na nějakou tu mrtvolu jako výsledek Reacherova individuálního tažení proti bezpráví jsme si již jistě stačili zvyknout. Nicméně není-li Spravedlnost v tomto ohledu nejsilněji zastoupena, pak rozhodně patří na některou z medailových pozic.

Notorická snaha ochránit bezmocné před padouchy tentokrát přivádí hlavního hrdinu do půl milionového města, jemuž reálně vládnou dva zločinecké gangy. Ukrajinský na jedné straně pomyslné demarkační linie, albánský na té druhé. Vymáhání výpalného, likvidační půjčky peněz, násilí, strach – to jsou ve stručnosti hlavní aspekty, jež drží prosté obyvatele v šachu a nucené spolupráci s tím gangem, na jehož území podnikají nebo bydlí. Jack Reacher sem původně namířeno neměl, pouze projížděl. Ale plány jsou od toho, aby se porušovaly. Ve snaze pomoci dvěma staříkům se postupně zaplete s oběma zlotřilými skupinami. Není třeba asi dodávat, že minimálně pro dvě ze tří stran je tento incident smrtelný. Na pomoc si náš hrdina tentokrát vezme i další pomocníky. Jako obvykle jednu mladou ženu, ale k ní ještě i pár mužů s vojenským výcvikem. Celá skupina mstitelů spolu dokonale spolupracuje a nebezpečí se neleká. Takto hromadná spolupráce hned s několika civilisty najednou je mezi ostatními Reacherovými příběhy zatím ojedinělá. Pokud už si někoho do boje přizval, šlo zpravidla o členy jeho bývalé jednotky, případně o jejich následovníky. U těch ostatních o prosté jednotlivce.

Podobně jako v případě Minulosti, i ve Spravedlnosti staví Lee Child hlavně na rychlé dynamice děje. Tomu napomáhají úsečné, téměř holé věty, častá citoslovce a převážně krátké kapitoly. Do tří set devatenácti stránek se jich vešlo hned padesát jedna. Čtyřiadvacáté pokračování Reacherovy ságy sklidilo i celou řadu negativních ohlasů, mezi nimiž dominuje výtka na enormní počty mrtvol. Je pravda, že Reacher a posléze i jeho společníci si moc výčitek kvůli zabíjení nedělají. Proti tomu stojí onen klasický argument, že tak jednají v zájmu ochrany nevinných a že hromady zabitých se kupí výhradně na stranách padouchů. Nebudu se pouštět do filozofických úvah o tom, zda je takové jednání ospravedlnitelné či nikoli. To ať si každý čtenář rozhodne sám. Já mohu jen připomenout, že velká část současných filmů operuje s mnohem většími počty mrtvol, a tam to veřejnost většinou přijímá s radostí, nebo alespoň s pobaveným úsměvem.

Před více než sedmi lety jsem ve svém prvním příspěvku pro KlubKnihomolu.cz psal právě o Leeu Childovi a jeho fiktivním hrdinovi. Medailonek nesl název Novodobý mstitel, jenž jednoznačně charakterizuje obsah všech dnes již pětadvaceti románů a mnoha povídek s Jackem Reacherem v hlavní roli. Řekl bych, že jedním z důvodů zářného úspěchu Childových knih je jeho charakteristický styl. Druhým, a možná důležitějším lákadlem, jsou ovšem ony příběhy, v nichž zlo dostává na frak, a to často způsobem, k němuž by se většina z nás neuchýlila. Trochu proto, že nemáme Reacherův výcvik ani náturu, ale možná i kvůli svazujícím morálním zásadám. Přiznejme si ale otevřeně, kdo z nás se alespoň jednou nezatoužil právě z nich vymanit? Ne, nikoho k ničemu nenavádím.

Zmínil jsem číslovku dvacet pět, ačkoli Spravedlnost má pořadové číslo o jedna nižší. Nejnovější příspěvek s názvem The Sentinel vyšel na sklonku října 2020 a na svůj český překlad teprve čeká. Zajímavostí zatím posledního titulu je i spolupráce obou bratrů Grantových. Ke staršímu Jimovi se tentokrát autorsky připojil i mladší Andrew. S jeho prací jsme se už také měli příležitost seznámit. V roce 2016 vyšel český překlad románu Odplata (Even, 2009) a o rok později přibyl ještě příběh Zemři dvakrát (Die Twice, 2010). Tak schválně, poznáme nějak jejich kooperaci? Pro úplnost si ještě připomeňme, že Jack Reacher vzbudil zájem i u americké autorky Diane Capri, jak se můžeme přesvědčit v jejím románu Najděte Reachera (Don’t Know Jack, 2012, česky 2016).

Nevím jak vy, ale sotva jsem doslova zhltnul Spravedlnost, už se nemohu dočkat nového The Sentinel (netuším, jaký název do vínku česká verze dostane). Určitě se sluší ještě dodat, že výsledek práce Childovy dvorní překladatelky Ivy Harrisové je bezvadný a nade vši pochybnost nepřehlédnutelnou měrou přispívá ke skvělému hodnocení románů tohoto autora u nás.

Související knihy

Child, Lee

BB/art, 2020