Přinášíme vám ukázku z knihy Hotýlek na Islandu,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Ukázka 1:

Lucy něco probudilo. Chvíli jen dezorientovaně ležela, obklopená naprostým tichem. Několik vteřin otupěle přemýšlela, než si vzpomněla, kde je. Na Islandu. Uprostřed pustiny. Zamračila se a odkopla světle zelenou přikrývku. Její teplo ji najednou dusilo. Počkat – byla ta peřina zelená? Rozespale se rozhlédla po místnosti zalité jemným nadpozemským světlem. Ještě chvíli jí trvalo, než se úplně probrala. Nadzvedla se na loktech a vyhlédla z okna. Když šla spát, byla taková tma, že ji ani nenapadlo zatáhnout závěsy.
Teda! Rázem byla úplně vzhůru. Posadila se a na ramenou ji zastudil chladný vzduch.
Tmavé nebe rozzářila tichá symfonie pulzujícího zelenkavého světla, které tančilo v nadpřirozených vlnách. Lucy odkopla peřinu, vzala z pohovky deku, přehodila si ji přes ramena a bosa došla k oknu. Užasle položila dlaň na ledově chladné sklo, jako by se mohla tančících světel dotknout. Uchváceně zírala na oblohu a srdce se jí dmulo okouzlením.
V tajuplném, magickém světle ze tmy vystoupila krajina. Moře se ve svůdné křivce setkávalo s pevninou a omývalo skalnaté úbočí kopce, hrající studenými barvami. Lucy si přitáhla deku blíž k tělu, sedla si na podlahu a fascinovaně sledovala pokojné, nezvučné představení, které se před ní odehrávalo s elegancí něžného baletu.
Světla pomalu, ospale tančila v neslyšném rytmu jako hedvábí povlávající ve větru. Lucy při pohledu na ně vzrušením naskočila husí kůže. Ten zážitek ji naplnil posvátnou úctou a nečekaným klidem. Všechny starosti a obavy posledních měsíců vybledly a tváří v tvář jednomu ze zázraků přírody se jí náhle zdály titěrné, nedůležité a zbytečné. Uvažovala, kolik tisíců let se asi polární záře objevuje a co si o ní kdysi lidé mysleli. Považovali ji za kouzlo? Boží přítomnost? Vnímali ji jako znamení? Vzhlížela k obloze a náhle se cítila silnější, skoro jako by načerpala kosmickou energii. Okolo se rozprostírá obrovský vesmír a ona je v tom nekonečnu jen maličké smítko. Je ničím a zároveň vším – součástí koloběhu přírody. Sevřela ruce v pěst a tiše učinila slib. Bude se dívat dopředu. Jenom dopředu. Místo aby vnímala svůj pobyt na Islandu jako pokání, pokusí se z něj co nejvíc vytěžit. Vezme ho jako druhou šanci. Nedovolí, aby jí život tvarovaly její vlastní chyby. To úžasné představení na obloze je znamení, tím si byla jistá. Tuhle šanci chytí za pačesy a využije všech svých schopností k tomu, aby lidé, kteří přijedou do hotelu Polární záře, prožili nezapomenutelný pobyt.

Ukázka 2:

Barman Alex si odfrkl a Lucy po něm střelila rychlým tázavým pohledem. Napadá ho lepší způsob, jak se myší zbavit?
Hekla si přestala mnout nártem jedné nohy lýtko té druhé. „Ne.“ Zavrtěla hlavou. „Nejde o myši, jde o huldufólk.“
Alex udělal krok dopředu a s podrážděným výrazem stiskl rty. „To jsou neviditelní lidé. Něco jako elfové.“
„Elfové?“ zopakovala klidně Lucy. Alex kývl a sotva znatelně obrátil oči v sloup. Nebyla si jistá, jestli ho nepochopila špatně. Povytáhla obočí. „Vy tady máte elfy?“ Místo odpovědi ještě pevněji sevřel rty.
„Ja, huldufólk,“ přitakala Freya. „V našich pokojích.“
Lucy se zamračila. „Viděla jste je?“
Freya se zachvěla a nasadila vyděšený výraz. „Ne! Když vidíte huldufólk, nosí to velkou smůlu.“
„Ach tak.“ Lucy se obrátila k Alexovi. Založil si ruce na hrudi a napjatě na ni pohlédl. „Takže v pokojích jsou myši?“
Hekla si znovu stoupla na jednu nohu. Byla ztělesněním rozpačitosti.
„Ano, na polštářích,“ trvala na svém Freya. „Nechávají je tam huldufólk.“ Sklonila se, zvedla batůžek, který měla položený u nohou, hodila si ho na ramena a Elin udělala totéž.
„Počkejte,“ vyhrkla Lucy a snažila se pochopit, co se děje, ale připadala si, jako když má všechny dílky puzzle ze střední části obrázku, ale ani jeden z těch, které patří do rohů. „Vy odcházíte?“
Obě dívky s omluvným výrazem kývly. „Nám totiž… za chvíli nám jede autobus do Reykjavíku.“
„Počkejte minutku.“ Otočila se k Hekle, jenže ta se jejímu pohledu vyhnula.
„Většina zaměstnanců žije v hotelu,“ vysvětlil jí Alex tím svým úžasným skotským přízvukem, kterým jí připomínal Davida Tennanta. Celkem zbytečně dodal: „Jestli odjedou, nebudeme mít dost personálu.“
Díky, Einsteine, to by mě bez tebe nenapadlo.
„Ja, to je pravda.“ Hekla přikývla a světlé vlasy se jí zaleskly v záři žárovky, měkce ozařující místnost.
Elfové? Neviditelní lidé? Vážně? Dělají si takhle legraci ze všech nováčků? Alex na ni stále zíral, jako by se ptal: Tak co s tím uděláš? Pomyslela si, že než si ujasní, o co tady jde, musí našlapovat opatrně.
„A tihle huld… hulder…“
„Huldufólk,“ dokončila za ni snaživě Hekla.
„Oni rádi škodí?“
„Někdy,“ odpověděla Elin. „Třeba přesouvají věci. Snaží se narušovat pořádek.“
Lucy zamyšleně kývla a mozek jí pracoval na plné obrátky. Když studovala hotelnictví, měla seminář o místních zvycích. V Jižní Koreji byste si neměli sami nalévat pití a v několika zemích je považováno za urážku, když se na veřejnosti vysmrkáte. Na problém s elfy ale nikde nenarazila.

Ukázka 3

„Ale pořád jsi nám nevyprávěla o Alexovi,“ ozvala se o několik minut později Hekla, napřímila záda a vynořila ramena z vody.
Sakra. Lucy už si myslela, že vyvázla.
„Není co vyprávět,“ odpověděla. „Zůstal u mě přes noc, ale…“ Vybavila si, jak ji líbal na záda. „Bylo ještě příliš brzy.“
„Aha, ale teď už tě hlava nebolí, ne?“ Brynja ji vůbec nepochopila.
„No… dnes večer se uvidíme.“
V břiše ji zalechtalo vzrušeným očekáváním. Vybavila si jejich krátký rozhovor ve chvíli, kdy Hekla dostala svolení vzít ji na výlet a odešla, aby se připravila.
„Vypadáš líp,“ prohodil Alex. „Co kdybychom spolu povečeřeli, až se vrátíš? Ale neměla by ses přepínat. Poprosím Kristjana, aby nám nachystal něco na pokoj.“ Připadalo jí zvláštní, že ačkoli je zvyklá v práci o všem rozhodovat, líbí se jí, když se Alex ujme vedení. Když chodila s Chrisem, bylo mu neustále všechno jedno: co budou jíst, na jaký film se podívají. Unavovalo ji pořád o všem rozhodovat, a Chris se navíc vztekal, pokud film nebo jídlo nebylo úplně podle jeho gusta.
„Dnes večer se uvidíte.“ Hekla si zamnula ruce.
„A jakou část jeho těla dnes večer uvidíš?“ zeptala se Elin a cákla na ni vodu.

Ukázka 4

„Uzené jehněčí?“
Kristjan kývl. Na dětské tváři se mu usídlil vážný, až ponurý výraz. Přisunul k Lucy talíř a nádobku na omáčku, ze které se linula božská vůně. Za prezentaci jídla si rozhodně zasloužil body k dobru. Bála se, že bude až moc experimentovat, obzvlášť poté, co jí řekl, že původní jídelníček Islanďanů sestával ze shnilých ryb a vařených ovčích hlav. Raději si ani nechtěla představovat, co by tomu řekli hosté.
Na jedné straně talíře ležely dva tenké plátky jehněčího s bramborovou kaší naaranžovanou do tvaru dvou proužků, hranolky z čerstvé mrkve a pastináku vyskládané do věžičky a pečlivě načechraná hromádka čehosi zeleného, možná kapusty nebo mořských řas. Jídlo vypadalo vážně efektně, jako vystřižené z pořadu MasterChef. Lucy seděla v jídelně u krásně prostřeného stolu, na kterém ležely elegantní příbory a křišťálové sklenice na dlouhé stopce, jaké nikdy předtím neviděla. Kristjan dychtivě sledoval každý její pohyb a ona si připadala jako jedna z porotců.

———————-

Prolistujte si celou ukázku.

———————-

Bestsellerová série ROMANTICKÉ ÚTĚKY

Všechny knížky Julie Caplinové spojuje milá a pohodová atmosféra známých měst, sympatické hrdinky a někdy méně sympatičtí hrdinové. I přes nesnáze, které naše hrdiny potkávají, přijdou všichni na to, že šálek kávy spraví náladu, dobrý dortík vykouzlí úsměv na rtech a lásku můžete najít i při šlehání krému do makronek. A právě tu kouzelnou schopnost propojit romantiku s vášní pro jídlo a vykreslit atmosféru místa oceňují všechny čtenářky, které si sérii Romantické útěky, zamilovaly.

Zdroj informací: nakladatelství Cosmopolis

Julie Caplinová

Julie Caplinová je závislá na cestování a dobrém jídle. Neustále se snaží vypátrat perfektní gin a je neuvěřitelně vybíravá, co se sklenic, toniku a ozdob týče. Mezi ochutnávkami ginu napsala svůj debutový román, který se odehrává v jednom z mnoha měst, jež během života poznala. Jako PR ředitelka se několik let potloukala po Evropě a brala nejlepší žurnalisty zabývající se jídlem a pitím na novinářské exkurze (takzvané služební cesty), aby ochutnali gastronomické pochoutky v nejrůznějších městech Itálie, Francii, Belgii, Španělsku, Kodani a Švýcarsku. Byla to náročná práce, ale někdo to dělat musel. A právě tyto exkurze se staly inspirací k napsání série Romantické útěky: Kavárna v Kodani, Pekárna v Brooklynu, Cukrárna v Paříži, Pláž v Chorvatsku a Hotýlek na Islandu. Přečtěte si také rozhovor s autorkou.

Zdroj informací: TZ nakladatelství

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Caplin, Julie

Cosmopolis, 2020