Výstava, pořádaná Národní knihovnou ČR ve spolupráci s Památníkem Karla Čapka, podává ucelenou informaci o životě i díle umělce, který je v povědomí veřejnosti poněkud ve stínu svého celosvětově známého bratra Karla. Panelová prezentace dokumentuje jeho tvorbu literární i výtvarnou, expozice je doplněna rovněž publikacemi z fondu NK ČR, na nichž se Josef Čapek podílel literárně, či výtvarně. Nechybí ani reprezentativní výbor monografií či katalogů z výstav z fondu Památníku Karla Čapka a soupis literárního díla, výstav i zastoupení v galeriích.

„Na letošek vycházejí dvě významná jubilea Josefa Čapka – 125. výročí jeho narození a 70 let od jeho internace v Sachsenhausenu. Chtěli jsme mimo jiné zmapovat i toto závěrečné období jeho života, během kterého ani v hrůzných podmínkách nepřestával tvořit. Jeho básně z koncentračního tábora, jež knižně vyšly až po jeho smrti a konci války, pomáhaly přežít i jeho spoluvězňům, kteří je přepisovali a šířili mezi sebou,“

líčí Kristina Váňová z Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. A dodává:

„Je v tom úžasná solidarita i forma odboje intelektuála, jenž se nacházel v prostředí, kde by se zdálo, že už nic dělat nelze. Josef Čapek je svým životem i dílem pro současnost nezpochybnitelnou morální autoritou a rozhodně stojí za to si ho připomenout.“

Výstava v  Národní knihovně se ovšem nebude týkat jen smutného konce výtvarníka a spisovatele, ale i věcí veselých, jako byla jeho tvorba pro děti nebo spolupráce s bratrem Karlem. Sám Josef Čapek k jejich společnému psaní podotkl:

„Přišlo to tak, že Karel napsal jakousi povídačku, kterou odhodil, protože s ní nebyl spokojen. Mně se zdálo, že by jí bylo škoda, a nějak jsem ji předělal. A pak ji zas předělal Karel. A pak jsme zase na ní vrtali oba… A tak jsme mysleli, že bude nejlépe, když budeme dělat literaturu spolu.“

Český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, spisovatel a výtvarný kritik Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově. Navštěvoval dvouletou tkalcovskou školu ve Vrchlabí, potom rok pracoval jako dělník v prádelně a od roku 1904 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole malbu a grafiku. Po skončení školy odjel do Paříže, kde bydlel v letech 1910-11, mezitím navštívil také Španělsko.

Po návratu se zapojil do uměleckého a společenského života Prahy – v roce 1911 byl jedním ze zakládajících členů Skupiny výtvarných umělců, rok na to redaktorem jejich Uměleckého měsíčníku, další rok redaktorem měsíčníku Mánes. S bratrem Karlem Čapkem se podílel na vytvoření Almanachu na rok 1914 a v roce 1918 se stal zakládajícím členem výtvarně umělecké skupiny Tvrdošíjní spolu se Zrzavým, Špálou, Kremličkou, Hofmanem a Marvánkem. Vzhledem ke své oční vadě nebyl v době 1. světové války odveden na frontu. Od roku 1917 do roku 1921 byl redaktorem Národních listů, potom až do svého zatčení redaktorem Lidových novin. Od roku 1929 byl členem Umělecké besedy.

Dne 1. září 1939 (v den napadení Polska a oficiálního zahájení druhé světové války) byl zatčen gestapem v obci Želiv, kde byl s rodinou na letním bytě a až do své smrti v dubnu 1945 byl internován v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Oranienburg-Sachsenhausen, Bergen-Belsen, kde zemřel krátce před osvobozením jako jedna z obětí epidemie skvrnitého tyfu patrně v dubnu 1945.

Výstavu bude možné navštívit 6. 6. – 4. 7. 2012 na Výstavní chodbě v přízemí Národní knihovny ČR každý den od 9.00 do 19.00 s výjimkou neděle. Vstupné pro uživatele a držitele průkazu Národní knihovny ČR je zdarma, pro ostatní návštěvníky 5 Kč.

Zdroj foto: Národní knihovna