Dnes čtyřiašedesátiletý Steven Tyler (vlastním jménem Steven Victor Tallarico) je BLÁZEN, s velkým B, L, Á, Z, E i N. Ale v tom dobrém slova smyslu. Je otcem čtyř dětí, písničkářem, držitelem dvou doktorátů, básníkem, malířem a feťákem, který se rozhodl potěšit své fanoušky sepsáním pamětí. A tak v roce 2012 vychází v nakladatelství BB/art kniha Vadí vám chaos v mojí hlavě?, kterou napsal ve spolupráci s Davidem Daltonem.

Lepší název si Tyler vymyslet nemohl, už po pár řádcích první kapitoly je čtenář zmatený a přemýšlí, jestli je to, co čte, pravda, nebo si z něj jen známý zpěvák střílí. Chaos z jeho hlavy se přenese i do té vaší. Pro případ, že byste mi snad nevěřili, přikládám první ukázku z knihy. Text je ze začátku první kapitoly a pojednává o tom, jak Steven Tyler objevil svou lásku k lesu.

Kolem šla liška, myslela si, že jsem lišče, popadla mě za plínku a odnesla v zubech do lesa… Rodiče věděli, že jsem někde venku. Slyšeli mě křičet v lese, ale když přiběhli, našli jenom díru v zemi, kterou vyhodnotili jako liščí noru. Tak kopali a kopali, ale ukázalo se, že je to nora králičí, do které jsem spadl – jako Alenka. (str. 15)

První část knihy je věnovaná Tylerovu životu dávno před tím, než se zrodila kapela Aerosmith. Tady se dočítáme, že malý Steven rozhodně nebyl zrovna obyčejné dítko. Místo psa měl mývala, spal nahý na golfovém hřišti a jednou si domů donesl kudlančí hnízdo, ze kterého se mu v pokoji vylíhly, dle jeho vlastních slov, tisíce malých kudlanek. Už tenkrát to byl pravý hyperaktivní rebel.

To tady jsem udělal první salto vzad, poněvadž seno bylo krásně měkoučké a přistát v něm bylo jako přistát… no, jako přistát do sena. Samozřejmě jsem si dával bacha na zapomenuté vidle. Přistát na jedny, naučil bych se vřískat, jako vřískám dneska, už o dvacet let dřív. (str. 24)

Hyperaktivita, kterou měl od přírody, mu nestačila, a proto ji začal usilovně podporovat drogami. Nejdřív to byla marihuana, pak LSD, kokain a pak snad všechny drogy světa. Nově nabitou energii si vybíjel na bicích, prošel několika kapelami, než našel tu pravou, hned jak ji ale potkal, věděl, že to bude láska na celý život. A nemýlil se – Aerosmith hrají dodnes.

Krátce poté, co se dali dohromady, spolu začali bydlet v jednom bytě. Společně koukali na televizi, vařili si, kradli, pili, ujížděli na drogách a trochu se i hádali. V roce 1979 se dokonce rozpadli kvůli nedostatku mléka, ano, i takové problémy řešily budoucí rokenrolové hvězdy.

O slunných i stinných stránkách života kapely, o drogách, o ženách, o drogách, o odchodu Joe Perryho, o drogách, o dětech, o drogách a o spoustě dalšího podstatného i méně podstatného je tato neskutečná téměř čtyř set stránková kniha žijící legendy.

Mám vlastnosti, co mám celkem rád, ale i vlastnosti, co bych radši neměl. (str. 18)

Jako důkaz, že vedl (a vede) opravdu bujarý život, přikládá Steven Tyler přes sedmdesát fotek, které jeho divoký příběh příhodně doplňují. Do vyprávění zakomponoval i hodně svých textů, někdy proto, že měly souvislost s tím, o čem zrovna hovořil, a někdy proto, že se mu prostě chtělo. Poměrně často se v textu vyskytují vulgarismy, což je super, protože to dodává knize na autentičnosti, je to rocker, spisovně nemluví, tak proč by tak měl psát?

Po přečtení knihy mám pocit, jako bych tomu zmatku v jeho hlavě nakonec přeci jen porozuměla. Chaos zmizí, místo něj se objeví pocit, že jsem se blíže seznámila s člověkem, který obrovsky ovlivnil hudební scénu a ovlivňuje ji nadále. Fanoušci a fanynky, pokud chcete tento pocit taky zažít, naběhněte do obchodů a vrhněte se po hlavě do chaosu.

Související knihy

Vadí vám chaos v mojí hlavě?
Rokenrolové paměti frontmana Aerosmith

Tyler, Steven

BB/art, 2012