Čtení ke kávě: Deník Barbary W., 4. část (Jiří Raichl)

Deník Barbary W., 4. část

26.1.2021 Jiří Raichl Bez komentáře

Další pokračování výboru z deníku princezny Barbary nám připomene, že vzdělání je nezbytnou součástí výchovy budoucího panovníka. Jenomže občas může nastat situace, kdy sám život vyučuje mladou dámu lépe a užitečněji než samotný Eton…

Přečtěte si předchozí část!

2. září 2075

dnes je mi 14 let, 11 měsíců a 6 dní

Včera jsme se vrátili z Bramboralu.
On se tedy jmenuje Balmoral. Ale jako malá jsem to neuměla vyslovit a překřtila ho na Bramboral. A už mu to zůstalo.
Když mě tam odvezli poprvé, připadal mi jako strašidelný hrad z pohádek o zakletých princeznách. Celou noc mě děsily ukrutné sny, jak mě žerou draci. A ráno jsem se probudila počůraná durch.
Nechápu, proč královská rodina trestá sama sebe internací v tak ohavné barabizně. Copak si nemůžeme dovolit něco hezčího a útulnějšího?

* * *

Dneska jsem šla poprvé do nové školy. Jmenuje se Eton a je prý hodně prestižní. Nejvíc ze všech.
Moje bývalá škola splnila svou roli. Naučila mě vše základní. A dál mi nemá co dát. Vím už, kdo byl Jindřich Ptáčník (a že Jindřich Mořeplavec byl někdo úplně jiný), umím vypočítat třetí odmocninu ze 7272, dokážu popsat, kdo s kým bojoval v bitvě u Platají, vysvětlit rozdíly mezi nervovou soustavou želvy galapážské a krásnoočka zeleného (to ale myslím žádnou nervovou soustavu nemá… nebo jo?) a správně zhodnotit průběh, význam a důsledky Bartolomějské noci.
Takže jsem zralá na další stupeň vzdělávání.
Nejhorší bude zvyknout si na školní uniformu. Připadám si v ní jako debil. Eric tvrdí to samé.
Jo, to jsem zapomněla zmínit! Eric je tu taky. Ale už spolu nebudeme tolik jako dřív. Já mám individuální studijní plán. Část výuky s ostatními (především náboženství), ale většinou se mi bude věnovat jeden profesor, co mi poskytne „nezbytnou politickou a diplomatickou výbavu“, jak to vyjádřil rektor.
Když mě odpoledne přivezli z Etonu, bylo doma dusno.
Dusno spolehlivě poznám podle toho, že se Brian krčí v temném koutě salonu, bledý, vyčerpaný a „v šoku“, matka si podpírá čelo pravou dlaní (případně ho má ovázané mokrým ručníkem), otec přechází sem a tam a vůbec nic nevnímá, teta Maggie čte „The Sun“ (se sklenkou koňaku v ruce) a strejda Willy pokuřuje doutník a mhouří zrak.
Ale dnes to bylo trochu jiné: Maggie a Willy tu chyběli.
Opatrně jsem vyzvídala, co a jak.
Máma jenom zavřela oči a zhroutila se do polštářů. Táta na mě vteřinku zíral a pak řekl:
„No, stejně by ses to dověděla. Lépe od nás než z novin.“
Noviny nečtu a nikdy jsem nečetla. Ale to bylo teď fuk.
Jeho Veličenstvo pokračovalo:
„Vybalím to na rovinu: Maggie nás moc zklamala.“
Máma dlouze zasténala a se slovy „omluvte mě“ kývla na Briana, aby ji doprovodil k toaletě. Pro případ, že by cestou omdlela.
Zůstali jsme s taťkou sami. Pochopil to jako signál k poněkud detailnější (a hlavně otevřenější) analýze situace:
„Tvá teta byla přistižena s milencem.“
Mhm. Vím, co znamená slovo „milenec“. Vím, co znamená, když je vdaná paní s takovým milencem přistižena. A dovedu si představit, jaký skandál hrozí královské rodině, dojde-li k něčemu podobnému mezi jejími příslušníky.
Otec unaveně vzdychl:
„Ach jo! To bude zase publicita! Už jsem informoval tiskového mluvčího. V příštích dnech dostane zabrat. Musí rychle vymyslet nějakou válku, tlak na libru či epochální vynález. Nebo něco takového. Abychom odvedli pozornost.“
Neříkala jsem nic. Bylo mi z toho všelijak.
Ale zároveň jsem cítila neodolatelné puzení navštívit Maggie v jejím budoáru. A vytáhnout z ní pikantní podrobnosti.
„Ne nadarmo se říká,“ mudroval táta, „že pořídí-li si zralý muž mladou ženu, musí být připraven čelit neblahým důsledkům tohoto neuváženého skutku. No… nejen mladou. Jakoukoli ženu.“
Nejsem si úplně jistá, zda přesně chápu výraz „zralý muž“. A zda je tento výraz relevantní zrovna v souvislosti s mým strejdou.
Usoudila jsem, že vstřebání těchto zneklidňujících zpráv vyžaduje procházku palácovým parkem.
Ke svému údivu jsem na lavičce poblíž hlodášového roští zahlédla strýce Willyho.
Pokuřoval doutník a mhouřil zrak. Zcela lhostejně, uvolněně a nevzrušeně.
„Zítra si zajedu do Blackheathu. Musím trénovat chipy a odpaly. Jinak mi to sir Frederic v sobotu pěkně nandá,“ prohlásil místo pozdravu.
Když si všiml, jak blbě na něj čumím, rozchechtal se.
„Takže už to víš. Děvenko, nech toho. Tvoji rodiče z toho vyšilují. Je to jejich věc. Musí se starat o veřejné mínění. Ale já mám celé veřejné mínění totálně na háku.“
„Co budeš dělat?“
„Pojedu si zahrát golf, to už jsem říkal. Aha, ty máš na mysli, co budu dělat s Maggie… No, až na ni zase někdy dostanu chuť, tak si to pořádně rozdáme. Na celém světě neexistuje nic lepšího.“
„Ty jsi normální cynik!“
„Plácáš kraviny. Podívej, ta moje holka je mlaďoučké koťátko. A já už jí nedokážu poskytnout tolik rozkoší, co potřebuje. Mám jí snad bránit, aby si občas užila něco bokem? To by bylo proti přírodě. Hele… tenhle doutník je fakt vynikající. Kaneda Daga. Dostal jsem ho darem. A víš od koho? Od Maggie. Jen tak, aby mě potěšila, koupila celou škatuli. Božská vůně! Fantazie! Musím jí poděkovat. A nejen za tohle kuřivo.“

* * *

Vím, ještě mi nebylo ani patnáct let. Pořád jsem „v puberťě“, jak tvrdí máti.
Ale přesto mi některé věci docházejí.
Dneska jsem prožila první den v Etonu, kde se toho asi hodně naučím.
Ale možná ještě víc jsem se naučila už teď.
Od Willyho.
Že se nic nejí tak horké, jak se to uvaří.
A že věci nemusejí být tak černobílé, jak se mohou na první pohled zdát.

… pokračování někdy příště…

Jiří Raichl

Jiří Raichl je český prozaik, básník a dramatik. Je členem Divadelního spolku F. A. Šubert, v němž působí jako scénárista a režisér.
Narodil se v Praze, aktuálně žije v Dobrušce. Vyzkoušel devatero řemesel (vč. desáté bídy) a v současné době zakotvil v sociálních službách.
Literární tvorbě se věnuje jako koníčku. V roce 2018 založil butikové nakladatelství TOFANA, v němž vydal román Poblíž nebe (kniha je vyprodaná, zdarma ke stažení jako e-book) a sborníky povídek Zítra už bylo (2018), Tenčí než vlákno pavučiny (2019) a Mám se dobře, ale špatně to snáším (2020). Řídil rovněž vydání básnického sborníku 6 hlasů lásky (2019).
Více informací najdete na autorově osobním webu: http://jiriraichl.mozello.cz/.