Čtení ke kávě: Koule (Hana Militká)

Koule

12.1.2021 Hana Militká Bez komentáře

Není koule jako koule. Každá by měla být kulatá. Ale platí to vždycky?

„Tati, může být koule šišatá?“ ptá se sedmiletá Anička.
„No, jak se to vezme,“ zamyslí se otec. „Proč se ptáš?“
„Protože Kája dneska ťuknul do hlavy Pepu a řekl, že mu v tý jeho kouli asi chybí mozek. Ale přitom Pepa má šišatou hlavu.“
„Hm, to je velice zajímavý technický problém,“ přikývl táta.
„Já mám docela kulatou hlavu, ale Pepa ne.“
„Víš, proč mu to Kája řekl?“
„No, Pepa o přestávce povídal, že pan učitel nemá pravdu, když tvrdí, že koule je geometricky přesný tvar, který má od středu po okraj vždycky stejnou vzdálenost.“
„Co si o tom myslí Pepa?“
„Prý může být i pokřivená koule. Jeho táta totiž chodí na pivo a občas hraje kuželky. Doma říkal, že ta koule musí být nějak nakřivo, protože se koulí jinam, než by měla.“
„Aha, to je vážná věc,“ pronesl zamyšleně táta. „S koulením koule může nastat problém. Povrch, po kterém se koulí, nemusí být úplně rovný. Ale může být ještě jiná příčina. Uvnitř může být koule na jednom místě hustší než jinde. Představ si, že bys dělala kuličku z plastelíny. Omylem se ti do ní dostane třeba kousek železa. Pak se taková kulička bude vždycky zastavovat na straně s tím železem, protože tam je těžší než jinde. Chvíli se bude koulet jako každá jiná. Ale v závěru už nemá sílu na odlepení od země té těžší strany. Rozumíš tomu?“
„No, asi jo. Nejlepší by bylo to vyzkoušet,“ navrhla Anička.
„To by ovšem byl vědecký pokus,“ pronesl vážně táta.
„Jenže nemám plastelínu,“ vzdychla smutně dcerka.
„S tím se musí něco udělat,“ zamyslel se táta. „Víš co? Navrhneme naší ministryni financí, aby nákup plastelíny zahrnula do rozpočtu.“
„No jo, ale říkali v televizi, že rozpočet na příští rok už je schválený. Určitě tam nezahrnuli nákup plastelíny, protože o našem pokusu vůbec nevěděli.“
„Tohle je vážná námitka. Nebudeme se tedy spoléhat na státní kasu. Zkusíme nabourat náš domácí rozpočet,“ usmál se táta s pohledem na manželku.
„Čím ho nabouráme? Autem?“ zděsila se Anička a vykulila oči.
„Autem ne, nechceme platit žádné opravy. Stačí, abychom zasvětili do našeho obrovského technického problému naši mámu?“
„Jenže ona může náš výdaj prohlásit za nadbytečný!“ řekla dívka učeně.
„No, vidím, že se vyznáš. Slíbíme jí něco, čemu neodolá. Co ty na to?“
„To by mohlo klapnout,“ odpověděla dcerka světácky.
„Copak vy dva tady kujete?“ zeptala se podezíravě máma.
„Máme velký technický problém,“ pronesl tajemně táta.
„Jakýpak?“
„Je koule vždycky kulatá?“
„To víš, že je. Jinak by to nebyla koule,“ rozhodla matka rezolutně.
„Nojo, ale jak je možné, že se některá koule kutálí šejdrem?“
„To nevím. Leda že by byla šišatá,“ vzdychla.
„Vidíš! A jsme u jádra problému.“
„A co s tím? Pokud je koule šišatá, bude vždycky šmajdat. Musíš udělat kouli pořádně kulatou.“
„No, to bychom chtěli. Jenže nemáme výrobní materiál,“ vysvětlit manžel.
„To zase chceš nějaké peníze? Kolik?“ zeptala se přísně.
„Asi dvě stovky.“
„Neříkej, že nemáš pár korun.“
„Všechny jsi ze mne vytáhla tak mistrovsky, jak to umíš jen ty.“
„Prosím tě, to jsou nesmysly. Co vlastně potřebujete?“
„Aspoň tři plastelíny,“ vyhrkla dcera.
„Nějaké jsou támhle v šuplíku. Kdybyste si po sobě uklízeli, věděli byste to,“ rozhodla matka a hrdě odešla do kuchyně.
„Nojo, zapomněla jsem na ni.“
Anička prohledala několik zásuvek, než našla potřebný materiál. Spojila několik válečků dohromady a válela z žádané hmoty kouli.
„Podívej, tati, mám ji!“ vykřikla nadšeně a zkusila ji koulet po stole.
Máma se vrátila: „Copak se tu děje? Slyším nějaký řev.“
„Máme kouli!“ nadšeně hlásí dcera.
Matka vezme kuličku do ruky: „Obyčejná plastelína. A co má být?“
„Mami, udělalas v ní důlek!“
„Výborně!“ zajásal táta.
„Proč výborně? Je zničená!“ začala vzlykat dcera.
„Naopak! Teprve teď začíná náš experiment. Uvidíme, jak se bude kutálet.“
Anička na něho chvíli kouká, pak se mezi slzami usměje. Pochopila. Slavnostně vezme kuličku a pustí ji po stole. Ta se chvilku kutálí, pak zpomalí a trošku uhne ze směru.
„Vidíte, holky? Experiment se povedl.“
„Nojo, povedl,“ kýve hlavou dcera.
„Co je to za experiment?“ nechápe máma.
„Jo, mamčo, tohle každý nepochopí. Jedná se o vědeckou záležitost.“
„Myslím, že tady jen blbnete,“ usmívá se matka.
„Jak tohle můžeš říct o našem bádání? Z takových pokusů se někdy vyklube veledůležitý poznatek.“
„A co snídaně? Není důležitější než všechno bádání světa?“
„No, musíme s Aničkou pokorně přiznat, že momentálně je. A právě tenhle okamžik nám potvrzuje, jak je všechno relativní,“ zasmál se, chytil svou ženu kolem pasu a políbil ji.
„Tati, co znamená slovo relativní?“
„To probereme až po snídani.“ Všichni se vrhli ke stolu.
Po jídle táta plácl svou ženu přes zadek a prohlásil: „Mámo, to bylo moc fajn! Vlastně to bylo dva coule přes fajn.“
„Tati, co je to coule?“
„Coul je zhruba dva a půl centimetru délky. Jedná se o míru průměrné tloušťky palce dospělého muže.“
„Aha, dva coule je pět centimetrů. To vlastně není moc, viď?“
„Ty jsi ale treperenda!
„Tati, co je to treperenda?“
Otec se nadechl a zabořil obličej do vznosné hrudi své ženy, aby nemusel odpovídat.
„Tati…“
Napřímil se, položil ukazováček přes rty a potichu řekl: „Teď ne, musíme si s mamčou chvilku odpočnout. Až se vrátíme, všechno vědecky prozkoumáme,“ odvedl svou ženu do ložnice.
„Copak dělali v noci, že jsou ráno tak unavení?“ kroutila Anička hlavou. „Kdoví kde lítali. Je vidět, že nemají rozum,“ usoudila moudře a šla si hrát s panenkou.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.