Johan Theorin trávil jako malý chlapec každé léto na švédském ostrově Öland, není tedy divu, že se o něm rozhodl napsat knihu. Krimiromán Skumtimmen, česky Mlhy Ölandu, vydalo nakladatelství MOBA v roce 2011. U nás i ve světě se stal titul okamžitě bestsellerem, doposud byl přeložen do šestnácti jazyků a vydán ve dvaceti zemích světa. Neminula jej ani cena Švédské akademie autorů detektivní literatury za nejlepší detektivní příběh roku.

Příběh začíná v roce 1972. Šestiletý Jens Davidsson podlehl volání svobody a vydal se hledat dobrodružství za kamennou zeď ohraničující pozemek patřící jeho rodině. Nad ostrovem Öland se toho dne vytvořila hustá mlha, není se tedy co divit, že sotva udělal chlapec pár kroků, ztratil se. Chvíli zoufale bloudil, než narazil na tajemnou postavu. Záchrana nebo záhuba? Muž se představil jako Nils Kant a odvedl Jense kamsi do neznáma…

O více než dvacet let později sedí Julia, Jensova matka, ve svém malém bytě. Již mnoho let nechodí do práce, protože se stále nevzpamatovala ze zmizení svého syna. Nemůže se vyrovnat s tím, že je její potomek mrtvý, i když všechny okolnosti tomu nasvědčují. Možnost získat potřebnou definitivní jistotu jí poskytne telefonát od Gerlofa, jejího otce. Kdosi mu zaslal poštou dětský sandálek, který měl Jens na sobě v den svého zmizení. Julia se vrací na Öland. Dozví se, kdo má na svědomí, že přišla o své jediné dítě? A jaké tajemství skrývá Nils Kant, který, jak se zdá, odmítá zemřít?

Že nejde o klasickou detektivku, to pozná čtenář již poté, co si přečte charakteristiku hlavních postav.

Julia není žádná silná žena, která se se svým osudem pere, naopak je zlomená, trpí depresemi a svůj žal zapíjí červeným vínem, které jí otupuje smysly. Ani Gerlof není klasickým typem detektiva. Je to osmdesátiletý muž trpící silným revmatismem, který se utápí ve vzpomínkách na zašlou slávu své lodní společnosti. Představa této dvojice, jak pátrá po příčině smrti svého blízkého, může vypadat úsměvně, nebo naopak zoufale. Možná právě tím mi však byla kniha o to sympatičtější; nezobrazovala pátrání ostřílených profesionálů (či alespoň poloprofesionálů), ale obyčejných lidí.

Na hlavních hrdinech je dále zajímavé to, jak se s postupem příběhu mění. Julia se začne ztotožňovat s myšlenkou, že její syn je nejspíše doopravdy mrtvý. I když v ní i nadále žije vždy přítomný žal, začne bourat vnitřní zdi, které kolem sebe vystavěla na obranu před kýmkoli. Díky tomu dostane její vztah s otcem možnost, aby se obnovil.

V knize se prolíná časová rovina přítomnosti s minulostí. Současnost vykresluje pátrání dvou hlavních hrdinů po vrazích či vrahovi svého vnuka a syna, minulost ilustruje scény ze života Nilse Kanta. Právě časová rovina zasahující do minulosti může čtenáře velice zmást. Vykresluje autor životní příběh Nilse Kanta, aby čtenáře přivedl k tomu, že právě on je pravým vrahem, nebo je chce zmást, aby si mysleli, že je chce lehce nachytat, a oni přitom nachytali sami sebe, když by Nilse jako vraha naprosto zavrhli?

Autor je velice dobrý vypravěč a manipulátor. Čtenáře nenudí sáhodlouhé popisy, a i přesto si dokáže vše dokonale představit. Na zadní straně přebalu je napsáno, že kniha je plná hrůzy, která se s každou stranou stupňuje. I když se mi kniha líbila, tento popis se mi zdá poněkud hyperbolický. Sice jsem musela neustále přemýšlet, z koho se nakonec vyklube vrah, měla jsem sto chutí nalistovat poslední kapitolu a učinit přítrž tápání v mlze, a rozuzlení příběhu mne šokovalo, ale upřímně jsem si zrovna nervala vlasy hrůzou. Příběh spíše poklidně plynul a pořádný spád se udál až v závěrečné části.

Co říci na konec? Kniha mne bavila od začátku do poslední strany, i když nebyla prošpikovaná akcí na každém listu. Společně s hlavními hrdiny jsem byla podezřívavá, označovala jsem za vraha kde koho, a nakonec jsem se nechala napálit. Ale nemám to autorovi za zlé, naopak mu patří můj dík, že pro mne připravil téměř čtyři sta stran skvělé zábavy.

Související knihy

Theorin, Johan

Moravská Bastei MOBA, 2011