Knihu Bokovka od autorky Barbory Vajsejtlové
vydalo nakladatelství Cosmopolis.

V pátek večer si vzali do postele dvě lahve vína a promilovali valnou část noci. Celý den pak strávili na sjezdovce. Marek sám sebe považoval za velmi nadprůměrného lyžaře, ale musel uznat, že s přibývajícími hodinami, vzrůstající únavou a tuhnoucími koleny mu dělalo poněkud problém držet s Karolínou tempo. Byla k neutahání a vypadalo to, že snad nemá ani stopu základního pudu sebezáchovy. Její stříbrná kombinéza jako by splývala s povrchem sjezdovky a byla tak strašně sexy, že by byl ochotný rozdat si to s ní klidně hned tady. V lese, v hlubokém sněhu. A taky jí to na lanovce řekl. Zářivě se na něj usmála a v tu chvíli vypadala jako reklama na lyžařský zájezd.
Jezdili tak dlouho, dokud nezavřeli lanovku, a pak se rovnou přesunuli do baru na sjezdovce. Marek měl při posledních jízdách pocit, že mu snad upadnou nohy. Svaly na stehnech ho brněly a měl oprávněné obavy, že kdyby si odepnul lyže a pokusil se udělat pár kroků, nejspíš by se mu podlomila kolena. Nicméně nepřiznal by to ani pod hrozbou smrti. Karolína vypadala celou dobu svěže a nebyla na ní znát sebemenší únava.
Proboha, to už jsem tak starej, že mě utahá i ženská? pomyslel si Marek znechuceně při závěrečné jízdě a v duchu blahořečil vlekaři, že tu zatracenou lanovku konečně vypnul.
V baru ale viditelně pookřál a únavu i nepatřičné úvahy o svém věku brzo utopil v několika panácích. No dobře, tak se v noci moc nevyspal, je unavený a nepodal na svahu stoprocentní výkon. Podstatné ale je, že na něm jeho milenka nic nepoznala a bez problémů vedle ní obstál.
Pod záminkou, že potřebuje na záchod, se vyplížil ven do houstnoucího šera a zatelefonoval domů. Byl na sebe hrdý, jak obratně to hraje na obě strany. Připadal si vychytrale a přiopile (v tomto pořadí), ale oboje úspěšně maskoval.
Proto ho popudilo, když na jeho veselé: „Ahoj, lásko,“ odpověděl Evin hlas: „No nazdar! To už s klukama pijete od oběda, ne?“
Nikoli, drahá! Se svou milenkou piju teprve chvíli, ale úplně mě utahala v posteli a poté na sjezdovce.
„To víš, musel jsem si dát nějakýho panáka na žal, jak se mi po vás stýská,“ udržoval ze všech sil lehkou, vtipnou konverzaci. Líčil, jak si s kolegy užil lyžovačku, co řekl Ivo a tak podobně. Eva mu zase povykládala, jak se má s holkama u rodičů, a slíbila mu, že až se v neděli odpoledne vrátí, bude mít přichystané jeho oblíbené španělské ptáčky.
Dokonce stihl ten hovor s Evou odbýt ještě natolik rychle, že Karolína uvnitř nepojala žádné podezření. A to už vůbec nepočítal to, že si přes den v pauzách, kdy si Karolína odskočila na záchod, zvládl pořídit několik fotek krajinky a dvě selfíčka, která doplnil několika smajlíky a poslal domů Evě s textem:
Je to tady super, ale stejně se nejvíc těším na vás. Už mi chybíte.
Člověk v tom prostě musí umět chodit.

**********

Přitiskla se k němu tak, aby cítil její prsa. Na světě neexistuje muž, kterého by tohle gesto nechalo v klidu. Jakmile se ujistila, že všechno probíhá tak, jak má, usmála se na něj a vzápětí stydlivě sklopila oči. No dobře – gesto jako vystřižené z béčkové červené knihovny a byl v něm stoprocentní kalkul, ale také měla vyzkoušené, že to zabírá. Koneckonců o nic nejde. Trochu smyslnější tanec ještě nikdy nikomu neublížil.
Je jasné, že ani jeden z nich to nenechá dojít nikam dál. Zkrátka si zaflirtují, možná se budou líbat někde v tmavém koutě, aby je vidělo co nejmíň lidí, a tím to taky zhasne. Kdykoli se potom v následujících týdnech potkají někde ve firmě nebo na obědě, usmějí se na sebe, prohodí pár neutrálních vět a pak budou každý spěchat jiným směrem, aby to snad nevypadalo, že si jeden z nich dělá nějaké naděje nebo nároky.
Za půl roku (ale spíš dřív) už jejich vánoční flirt úplně vyprchá a občas budou mít pocit, že se jim to snad jen zdálo. Vzpomínka na tenhle ploužák vybledne a ztratí všechno ze své smyslnosti, tak proč nevyužít přítomného okamžiku a nepřitisknout se k němu ještě víc? Ať už ten večer stojí za to.

**********

Karolína se k němu přitiskla prsy a vzápětí stydlivě sklopila oči, jako kdyby k tomuhle gestu došlo nedopatřením a samotnou ji vylekalo. To ho dojalo a vzrušilo zároveň. Očividně se ho snažila dostat do postele a sváděla ho. Už si ani nepamatoval, jaké to je. A přitom v prvních letech jejich vztahu bývala Eva úplně stejná jako Karolína. Mohli spolu mluvit dlouhé hodiny a dokonale spolu ladili. Když ji tenkrát potkal na svatbě společných kamarádů, dívala se na něj očima plnýma obdivu a zájmu. Všechno, co řekl nebo udělal, jí připadalo skvělé, nebo minimálně originální. To pro něj se krášlila, udržovala a snažila se být co nejpřitažlivější.
Pamatoval si, že kdykoli si tenkrát koupila nové šaty, okamžitě mu je doma předvedla, aniž z nich ustřihla visačku. Napjatě sledovala jeho výraz a bylo vidět, jak moc si přeje, aby se mu v těch nových věcech líbila. Pokud by nedal najevo dostatečné nadšení, byla připravená jít šaty okamžitě vrátit. Lichotilo mu, jak je pro ni jeho názor důležitý. Ostatně měla vynikající vkus, štíhlou postavu a slušelo jí téměř všechno. Často se stávalo, že ho improvizovaná módní přehlídka tak vzrušila, že si ji vzal okamžitě a v těch nových šatech. Někdy mu pak se smíchem ukazovala rudé šrámy, které jí zůstaly na zádech po tvrdé kartonové visačce.

——————–

O autorce

Barbora Vajsejtlová se narodila v roce 1979 ve Strakonicích a vystudovala žurnalistiku a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. Poté pracovala například v redakci Hospodářských novin, Aktuálně.cz, iDnes.cz, Elle, Žena a Život, nebo Deník N. Právě jí v nakladatelství Cosmopolis vyšla její nová kniha Bokovka. Kromě toho jí vyšly knihy:  Mami, přidej!, Vánoce za dveřmi, Ať jsou velcí zase malí, Princezna a Baron a Velký závod. Můžete si přečíst její příspěvek v rubrice Čtení ke kávě.

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Vajsejtlová, Barbora

Cosmopolis, 2020