Knihu Drobkovo podivuhodné dobrodružství od Ondřeje Elbela
vydalo nakladatelství Grada.

Uklízečka vyšla ven a zamířila kolem budovy za roh, kde stálo několik kontejnerů. Do jednoho hodila pytel a zase odešla. Drobek chvíli počkal a pak otevřel víko. Prohrábl několik černých pytlů a z jednoho se přitom vysypaly zbytky od snídaně. Drobek popadl nakousnuté rohlíky s rybičkovou pomazánkou a začal se jimi cpát. Přitom ještě prohledával další pytle a v jednom objevil pár kusů oblečení. Těžko říct, kde se tam vzalo. Drobek vytáhl kalhoty, tričko, mikinu, a dokonce i boty a všechno na sebe navlékl. Bylo mu to trochu velké, ale pořád lepší než deka omotaná kolem zadku. Tu společně s neprůstřelnou vestou hodil na zem a zakopl pod kontejner. S chutí se zakousl do dalšího rohlíku. A protože stál za rohem, nemohl vidět, jak vchodem do nemocnice vybíhají hádající se policisté.
„Proč jsi ho nehlídal?“
„Já? Proč jsi ho nehlídal ty?“
„Protože jsi mi neřekl, ať ho hlídám.“
„To ti musím pořád všechno říkat?“
„Jo.“
„A proč jako?“
„Protože jsi velitel!“
„Aha… Tak promiň, no…“
Chvíli jen tak stáli a bezradně se rozhlíželi.
„To je taková ostuda, že se nám na stanici budou smát nejmíň půl roku,“ řekl ten méně svalnatý.
„Já bych na to zkusil zapomenout,“ hlesl ten oplácanější.
„Jo, to je asi nejlepší řešení. Jenže on má na sobě tu vestu! Jak tohle vysvětlíme?“

Drobek se kousek posunul, aby mu nevyrazil z ruky dědu. „Proč by s nimi měl být konec?“ zeptal se.
„Protože si za takovou nespravedlnost zaslouží pomstu. Obcházím místa, kde to hodně páchne, a když ucítím něco opravdu silného, zkouším foukat, než se trefím do ucha. Právě to totiž promění trpaslíka do sádry. Není to úplně jednoduché, ale občas se to podaří.“
Pan Veliký se trochu uklidnil a chytil Drobka kolem ramen. „A protože se nám oběma stalo totéž, budeme teď spojenci. Budeme je lovit spolu. A navíc – vás voda vyplavila teprve nedávno. Možná si vzpomenete na vchod do městečka. Jsem si jistý, že jakmile to místo uvidíte, přijde to samo. A pak…“
Drobek se rázně postavil. „Tak to v žádném případě. To přece nemůžete! Všichni smradlíci nejsou špatní. Myslím, že mám ještě rodiče a babičku a kamarády, kteří si to nezaslouží.“ Vyrazil prudce nahoru, ale u dveří se musel zastavit, protože bylo zamčeno.
„Co chcete dělat?“ ozvalo se trochu zklamaně zdola.
„Nevím, ale něco určitě.“
„Možná byste to chtěl někomu říct?“ „Třeba…“
„Myslíte policisty?“
„Jasně… Řeknu to policistům.“
„Těm, co vás vezli nahatého od řeky?“
„Jo. To je výborný nápad, docela jsme si rozuměli. Díky.“
„Tak v tom případě vám rád odemknu.“
Pan Veliký se vydal nahoru. Odemkl dveře, za kterými stála ochranka, která zareagovala bleskurychle.

——————-

Můžete si přečíst další ukázku.

——————-

O autorovi

Ondřej Elbel vystudoval Divadelní fakultu JAMU, režíroval několik desítek inscenací a působí jako dramatik, literární redaktor, editor či copywriter.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd.

Související knihy

Elbel, Ondřej

Grada, 2020