První možnost atraktivní není, a mladí ji realizují jen ve výjimečných případech (nemoc, totální neschopnost.) Druhou možností se jeden náš příběh již zabýval. Zbývá tedy třetí, teoreticky nejrozšířenější. Drží se dnes s možností číslo dvě přibližně v rovnováze, není-li jí vůbec předstižena.
Z minulých dob panuje mezi rodiči názor, že studium zajistí jejich dětem spokojené a blahobytné žití. Jestliže rodiče sami studovali, vědí, o čem mluví. Pokud ne, je to jejich ne zcela správná představa. Dnes souhlasí zhruba u lékařů, lékárníků, juristů a techniků. Neplatí však automaticky u filozofů, etnografů, ekonomů a psychologů všeho druhu. U každého povolání záleží především nejprve na schopnostech a talentu jedince. Není-li student/studentka ke svému nadání sebekritický a podléhá bujné fantazii, k diplomu a „místu nahoře“ mu dopomůže pouze pořádná porce štěstí.
Jednodušší to mají učňové. Během jejich běžné tří- až čtyřleté výuční doby se bezpečně zjistí, jak jsou uchazeči/uchazečky ke zvolenému řemeslu způsobilí. Nevyhovuje-li zaměření/profese, může se změna přestupem k jinému oboru celkem lehce provést. Přestože tato výhoda existuje, je zájemců k výukám řemesel nedostatek. Představy o společenských kastách a statusu z minulých dob mohou přetrvat a přetrvávají desítky let. V současnosti vede k nechuti vyučit se řemeslu strach z robotů, kteří dovedou nahradit bez problémů jednoduché řemeslné operace. Ale právě ty jednoduché a zdaleka ne všude. Schopný řemeslník milující a ovládající svůj obor zůstane těžko nahraditelným. Brzy bude bez konkurence, protože jejich počet stále klesá. Přísloví, že řemeslo má zlaté dno, platilo dříve a nabude zanedlouho ještě větší platnosti.
Je až k podivení, jak přeplněné jsou posluchány lékařských, právnických a filozofických fakult univerzit. U prvních dvou mohou počty studentů ještě souhlasit. Ve třetím případě sotva.
Závěrem stojí za zmínku zemědělská problematika. Je to obor, kde se studijní a výuční směr volby povolání prolíná. Představuje zajímavou kombinaci pro ty, kteří mají předpoklady pro studium i řemeslo. Avšak ani zemědělské fakulty studenty zrovna neoplývají. Překvapuje to. Nezájem pramení možná z toho, že dnešní sedlačení s sebou nese automaticky potřebné vědomosti agronoma, geologa, strojního inženýra a zvěrolékaře (zemědělci se zabývají nejen rostlinnou, ale i živočišnou výrobou). Každý takovou směs různých profesí nezvládne. Zemědělců je proto čím dál méně a spoléhají více na specialisty. Věnují se raději politice. Není to špatný nápad. Jejich život se stane snadnějším a ne zrovna chudším. Když je jich v příslušné straně dost, musí si jich stát všimnout. Zemědělci tak docílí jeho podpory, protože zajišťují výživu obyvatel.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).