Čtení ke kávě: Tři lidské otázky (Martin Patřičný)

Tři lidské otázky

4.8.2020 Martin Patřičný Bez komentáře

Tři otázky jsme si určitě víc než dva tisíce let pokládali:
Kdo jsme?
Odkud přicházíme?
Kam jdeme?

Na tohle téma najdete v knihovnách i knihkupectvích spoustu zaprášených i fungl nových knih, ale odpovědi si musí najít každý sám.
Mnozí začnou seznamem toho, co nejvíc chceme – erotika (láska), strach, touha po moci, po uznání. Pořadí bude asi různé.
Jiní si uvědomili, že je třeba pozorovat především sebe sama, svoje pocity v různých situacích, ale i tep, bolest, dech, a to vše tady a teď, protože vlastně nic jiného skutečného nemáme.

(Napij se vína, neboť nevíš ani
zda vzduch jež vdechneš, zas vydechneš, nebo ne.
O.Chajjám)

Další pochopili, že nejsme zahlcení jen reklamou, technikou, počítači a jejich produkty. Pochopili, že lidi jsou zahlceni p ř í b ě h y , které mnohdy ani nedovedou odlišit od skutečnosti. V průběhu let jsme vymysleli a nashromáždili nesčetné množství příběhů o smrti, o bozích, ráji a pekle, o vině a trestu… Ale když ti, kteří pochopili, že všechna náboženství jsou příběhy vymyšlené lidmi pro lidi, o tom vyprávějí jiným lidem, mnozí jim nevěří. Protože oni věří některému z příběhů, mají svou víru, která je mnohdy podpořena řadou válek, zabíjení, krutostí a krví, ale i radostí a štěstím.

Jakou jistotu máme? Co opravdu víme?
Jediné: že všechno je změna. Změna i nás samých, našich těl, kůže, srdce, pocitů a i toho, čemu někteří říkají duše. Může se to zdát málo, jenže všechno, co děláme, záleží právě na tom.

(Sokrates: Vím, že nic nevím. Bible, Kazatel: Co tedy má ten, kdož dělá, z toho, o čemž pracuje?)

Kdo jsme?
Moje velké téma je, jak se proměnila bázlivá nahá opice v člověka, který ovládl jiná zvířata planety Země – já tam někde v dávnověku tuším dřevo, přesněji oheň a schopnost ho použít a udržovat. Jiní (Harari) píší o proměně lovců a sběračů v zemědělce – podvod jménem pšenice – a o ovládnutí planety díky lidské schopnosti spolupracovat. Jenže ta spolupráce je možná právě díky příběhům.
Změnilo by se něco, kdybychom místo dějin filosofie probírali filosofii? Bůh ví – zase příběh! Není lehké opustit příběhy.

Poznej sám sebe. (např. J. Čapek: Kulhavý poutník)

Kdo jsem, odkud přicházím, kam jdu? Lze vůbec odpověď najít, když všechno se pořád mění?
A proč vlastně vůbec odpověď hledat?
Protože i střípky odpovědí mají svou cenu.

Ale aby to, co jsem tu napsal, sebral, citoval, mělo smysl, musel bych to umět napsat tak, aby pochopil každý, kdo vychodil základku, kdo chce znát, a taky – aby se to k němu dostalo…
No jo, no. To nemá být rezignace, povzdech. Krásu tohohle světa máme každý v sobě. Jiný svět není a bez sebe – vtip na závěr – taky být nemůžeme.

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.