„Tyto děti jsou naprosto nevychované“, „Tamhle ty děti neumí ani pozdravit“, „Ten je pěkný prevít, všem dětem bere hračky“, „Ta je rozmazlená, nikdy jí z naší kuchyně nic nechutná“. Tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Každý si může doplnit komentáře, které slýchá ve svém okolí nebo které byly mířeny proti jemu samému v dětství.
Cílem článku není někoho soudit ani nikomu vyvracet jeho názory či zkušenosti. Ctím každého, kdo s dětmi pracuje, děti vychovává nebo dětem jakoukoliv formou pomáhá. Chtěl bych pouze nabídnout vlastní úhel pohledu na děti díky zkušenostem a práci s nimi. Tato změna pohledu mi přinesla úlevu a nová poznání o vlastních utkvělých představách a postojích k dětem (i k sobě samému).

Pro začátek je dobré si uvědomit naši častou potřebu (tendenci) něco či někoho neustále posuzovat a hodnotit. Často se bez vlastního uvědomění ocitáme v roli soudců a vynášíme rozsudky nejen nad dospělými, ale i dětmi. Ne vždy však máme pravdu. Ne vždy jsme schopni prohlédnout a zjistit, co se skutečně odehrává na pozadí dané situace. Ne vždy se cítíme komfortně, v kondici a vlastní síle. Každý máme své povinnosti, starosti i nálady. Můžeme se ale pokusit těmito stavy nezbarvovat náš pohled na děti, které se učí ve světě být a orientovat se. Samozřejmě i já se ocitl mnohokrát na tribuně soudců a posuzovatelů. Děti mě však v životě naučily mnohému, za což jsem jim vděčen. Umí být úžasným zrcadlem nás samých a jejich otevřenost, čistota, moudrost a všezahrnující bezprostřední láska mě stále nepřestávají fascinovat. Ve světě dětí jsem si více začal uvědomovat své automatické reakce a postoje (hodnotící), které pro mě nebylo zpočátku jednoduché rozpoznat a vidět. Zde nabízím alespoň pár (pro mě) důležitých uvědomění, jichž jsem si při interakci s dětmi začal všímat:

• Děti umějí spoustu věcí, jež jsme my dospělí tak nějak zapomněli a které se od nich můžeme opět učit (radost ze života, hravost, bytí v přítomném okamžiku, spontánnost, tvořivost, upřímnost, otevřenost, laskavost, odvaha žít své sny…).
• Dříve než začneme mít tendence děti hodnotit a měnit, zkusme se zastavit. I když se na první pohled zdá, že nám dítě působí záměrně problém, v dané nepříjemné situaci může být skryto hlubší poselství (výzva pro nás, abychom rozvinuli kvality, které nám poodhalí skutečnost toho, co se odehrává na pozadí takového chování).
• Děti jsou velmi vnímavé. Umějí v dané situaci vycítit naše emoce (naladění) a ty poté zrcadlí ven. Pokud však zůstaneme pozorní, můžeme se o sobě dozvědět zajímavé skutečnosti a na situaci reagovat jiným (novým) způsobem.
• Děti milují testování hranic dospělých, avšak umějí hranice také respektovat a nastavit si své vlastní (vymezit prostor, ukázat či sdělit, co se jim nelíbí). Některé děti nás mohou dokonce vyzývat, abychom si pevněji vymezili svůj prostor a určili, kde přesně ve vztahu k nim stojíme (a oni se cítili bezpečněji).
• Děti si umějí vzájemně pomáhat a být jeden druhému oporou, parťákem. Umí podpořit nejen své kamarády, ale i nás dospělé, pokud v danou chvíli právě potřebujeme. Stačí k tomu dětem nabídnout prostor.
• Děti vyjadřují své emoce bezprostředně (je jim jedno kde a za jakých okolností). Emoce dítěte jsou často reakcí nepochopení dané skutečnosti (reality), proto je dobré emoce hned nehodnotit a neposuzovat. Naopak můžeme děti vést k tomu, aby své emoce chápaly – odkud přicházejí – a učili je za ně převzít zodpovědnost. Např. u agrese se většinou na pozadí takového chování skrývá zmatek, strach či absence lásky (pro nás je to opět výzva podívat se, co se skutečně skrývá na pozadí emotivní situace).
• Některé děti chtějí a potřebují být odlišné. Pro některé z nich je velmi těžké se přizpůsobit pevným strukturám a pravidlům dnešního světa, jež nechávají málo místa pro nové nápady, intuici, nepředvídatelnost a individualitu. Pro nás dospělé je to výzva osvobodit se od vzorců a tradic, ve kterých bylo myšlení a analyzování až příliš zdůrazňováno.

Děti jsou velkými učiteli života. Jejich každodenní objevování světa a bytí beze strachů mě samotného před časem motivovaly k vydání knihy, jejíž realizace pro mě byla ještě před pár lety nemyslitelná. Děti nám pomáhají vytvářet nové flexibilní přístupy jednání, abychom nezůstávali mimo proud života v okovech zarytých systémů, strachů a moci. Často vnáší živost do našich fádních životů. Přináší nám hlubší poznání o nás samotných. Učí nás objevovat pravou hloubku života.
Zkusme se občas oprostit od každodenních očekávání, představ a nevnucujme je tolik dětem. Naopak děti podpořme v projevování jejich jedinečnosti a opravdovosti a inspirujme se jejich bezstarostnou přítomností, hravostí, lehkostí, nadhledem a bezpodmínečnou láskou ke všemu živému.

Kamil Vyoral

Vlastní dětství, rodinné prostředí, komunita na vesnici, v níž  autor vyrůstal, školský systém, jímž prošel, osobní rozvoj a cestování po světě, pracovní zkušenosti a terapie s dětmi, mladistvými (zdravými i se znevýhodněním), vzájemná spolupráce s odborníky, intenzivní zkušenost v laskavém prostředí MŠ a LMŠ Velíček Praha, mindfulness filozofie (koncept) a prožitek zrození syna Samuela – to vše bylo živnou půdou pro vznik Sešitu zaměřeného na práci s hodnotami.

Související knihy

Vyoral, Kamil

Lucie Vyoralová, 2020