Kniha s názvem Týraná je otevřenou zpovědí samotné autorky Dianne Schwartz. Je popisována pouze z pohledu autorky, na což poukazuje v předmluvě k českému vydání MUDr. Olga Kunertová, vedoucí Psychoterapeutického centra Gaudia. Přiznám se, že tato předmluva mě malinko „nahlodala“ a rozladila před samotnou četbou. Z jejích slov totiž vyplývá, že čtenář, který není zatížený profesionálními pohledy, si pravděpodobně užije živých až naturalistických popisů scén, při nichž násilí probíhalo. Pro oko „profesionála“ se však autorka dopouští řady pochybností a podléhá zjednodušující tendenci diagnostiky násilníka jako někoho, komu je třeba se vyhnout a tím se vyřeší problém. Na mě působila tato předmluva tak, že pro laika je příběh dobrý, pro profesionála už ne. Kritizuje autorku, že knize chybí plasticita. Naštěstí jsem se nenechala ovlivnit slovy odborníka na danou problematiku. Myslím, že autorce nešlo o to podat terapeutický postup k řešení problémů s násilím, ale ukázat na svém příběhu, co všechno je žena schopna snést, jaké jsou myšlenkové procesy týrané osoby a jak se odvíjel její život.

Dianne Schwartz rozdělila knihu do tří částí – Noční můra zvaná domácí násilí, Hledání vlastní identity a Proces uzdravování. Dianne toužila být poslušnou manželkou podle křesťanského vzoru. Myslela si, že když bude poddajnější, nebude se její manžel John tolik zlobit a bít ji. Zpočátku byla přesvědčena, že změnit se musí ona. Po fázi bití následovala fáze líbánek a tak se situace neustále opakovala. Manželství se vůbec nelepšilo…

Za velmi cennou a inspirující k zamyšlení pokládám na knize kapitolu nazvanou Varovná znamení, v níž varuje ženy před tyrany. Ženy nemají ani na minutu přestat věřit tomu, že tyran umí hrát dokonale svou hru a předstírat. Ani její manžel se nikdy neprojevil zlostně, dokud spolu pouze „randili“. Námluvy se podle Dianny nemají uspěchat. Radí ženám, které oblasti je třeba u dotyčného prozkoumat dříve, než se vrhnou do vztahu. A pokud se jako násilník jednou projeví, nemají věřit tomu, že ho mohou změnit.

V závěru naleznete seznam míst, kde oběti mohou hledat pomoc, včetně telefonních čísel.

Publikace vede ženy k zamyšlení nad vlastním vztahem. Bohužel podle statistik týraných žen přibývá. Všechny se ale nedokáží postavit osudu a v manželství stále setrvávají… Knihu bych doporučila nejen jim, ale všem ženám.

Vydalo ji nakladatelství Portál v Praze roku 2012.

Ukázka z knihy

Přiložila jsem si na ústa a nos ledový obklad a hledala u Debbie v lékárničce aspirin, abych ztlumila bolest a zmenšila otok. Napadlo mě, že teplá koupel by mi mohla ulevit, takže jsem si napustila vanu. Když jsem se však pokusila posadit, bolest byla nesnesitelná. Vylezla jsem z vany a raději se osprchovala.

Věděla jsem, že druhý den budu samá modřina. Nahoře na pažích už mi vystupovaly modročerné otisky prstů a brada s čelistí mi fialověly. Hrudní koš bolel a píchalo mě v něm při každém nadechnutí. (str. 30-31)

Související knihy

Schwartz, Dianne

Portál, 2012