V noci jej vzbudil pláč. Ne pláč ze smutku, ale pláč úpěnlivý, pláč z hrůzy. Ležel na břiše, ruce a nohy se pod ním v okamžení schoulily k břichu a nadzvedly tak v náhlé křeči stažené, doposud spánkem změklé tělo. Z vjemů zatím cítil jen spáleniště. Hlavou omámenou rychlým probuzením otáčel ve tmě sem a tam.

Tak zní jedna z úvodních pasáží povídky Ti tři, jež se odehrává během krutých let třicetileté války. Vypráví o třech dětech, které jako jediné přežijí útok cizí armády na rodinný mlýn střežící přítok vody do vsi. Ze zničeného mlýna utekly do jeskyně uprostřed bažin. Tam hlídají svou matku, která v bezvědomí pomalu umírá, a hádají se, jak přežít příchod zimy. Bažina je neustále pod vládou mlhy a šera. Ponurá nálada zrcadlí pomalý tok vyprávění. Čtenář, který si již zvykl na Vrbův košatý jazyk, je neodvratně vtažen do děje a dychtivě otáčí stránky. Rychlost vyprávění dožene nedočkavost čtenáře až ve chvíli, kdy povídka dospívá ke svému vyvrcholení v tragickém nočním běhu hlavního hrdiny – mladšího ze dvou bratrů – přes temný les.

Když jsem dočetl první povídku ze sbírky Michala Vrby Kolem Jakuba, těšil jsem se, že zbytek knihy pomocí příběhů obyčejných lidí odvypráví osudy rybníku při velkých událostech dvacátého století – právě do něj totiž autor skáče přímo z třicetileté války. Těšil jsem se, že duch rybníka, jakýsi genius loci, bude provázet všech pět povídek propojených do této sbírky. Brzy jsem však pochopil, že Jakub, ač se dostal do názvu knihy, v ní nehraje příliš velkou roli. Přesto si tato sbírka svou nominaci na letošní hlavní cenu Magnesie Litery zaslouží.

Každá z povídek je jiná. Zatímco jazyk vypravěče zůstává veskrze stejný, jednotlivé příběhy dávají čtenáři nahlédnout jak do života komunistického vězně, který se zoufale snaží znovu shledat se svými rodiči, tak i maďarského straníka, jenž v revolučním roce 1956 touží uprchnout ze své země. K Jakubu se část povídek pojí jen nepřímým odkazem a ani v těch, které se okolo něj odehrávají, nehraje rybník podstatnou roli. Co tedy povídky pojí?

Anotace knihy napovídá, že tím nejdůležitějším pojítkem jednotlivých příběhů by mělo být téma obyčejného člověka ve víru velkých dějin. Ještě přesnější by však bylo hledat sjednocující prvek v prozkoumávání lidského chování v situacích existenciálního ohrožení. Jak se zachovají děti, když mají před očima vidinu neodvratně se blížící vražedné zimy? A co učiní žena, které ruští vojáci za druhé světové války chtějí neprávem popravit manžela?

To je téma, které Michal Vrba, původem z Hlušic, zpracovává výborně. Jednou z nejsilnějších stránek jeho vyprávění je, kromě obratného budování tíživé atmosféry, také přesvědčivé vykreslení postav. Vrba sám říká, že při psaní příběhu často napíše první větu, a pak již jen sleduje, jak se děj rozvíjí sám od sebe. Nerad plánuje příběh dopředu. To může být riskantní, ale zde to povídkám přidává na kvalitě.

Celá sbírka začala jako literární zpracování příběhu, jenž se přihodil rodině autorova kamaráda. „Když už jsem u Jakuba byl, tak jsem ho obestřel i dalšími příběhy,“ říká Vrba pro Český rozhlas. Právě toto obestření je jednou z mála věcí, které se dají knize vytknout. Jednotlivé povídky k sobě váže samo pero autora a již zmíněný motiv průzkumu lidského chování. Vrbova snaha provázat je i okatými motivy sdílených postav či rodinných historií působí občas příliš násilně. Když generál Korečkov ve třetí povídce vypráví, jak kdysi se svými tanky stál „v Čechách někde v lese u rybníka či snad u jezera“, čtenáři se stačí podívat na přebal knihy, aby mu bylo jasné, o kterém rybníku mluví.

Přesto se titul Kolem Jakuba vedle ostatních kandidátů na Magnesii Literu rozhodně nemusí krčit v rohu. Pět atmosférických a velmi čtivých povídek čtenáře provádí důležitými milníky české i středoevropské historie a věrně líčí, jak snadno mohou dějinné obraty dohnat obyčejného člověka až k boji o holý život.

Související knihy

Vrba, Michal

Argo, 2019