Rodiče by takové nevzdělance ale asi nepřipustili. Zvlášť když mají možnost školu zvolit. Záleží na sociálním prostředí, ve kterém rodina žije. Vedle státní školy si mohou rodiče vybrat některou ze soukromých nebo církevních škol. Bezplatný provoz státních škol pro žáky umožňují občané placením daní. Stát přitom praktikuje na školách jemu přijatelnou linii odpovídající politickým poměrům v zemi. Nejvýraznější je jeho vliv v diktaturách. Soukromé školy vzdělávají proti tomu celkem svobodně a zprostředkovávají vědomosti neutrálně. Nejsou ovšem zdarma. Tato podmínka způsobuje, že jsou v menšině a výsadou bohatších vrstev. Výjimku tvoří školy nesoucí jméno antropozofa Rudolfa Steinera. Sice nejsou bezplatné, ale vedení těchto škol souhlasí s výší školného, které jsou rodiče školáků schopni zaplatit. Jelikož rodiče drží tyto svoje schopnosti na nízkém stupni, nekončí boj Steinerových škol s chronickým nedostatkem finančních prostředků nikdy. Ke zmírnění této věčné insolvence počítají antropozofové automaticky se značnou pomocí rodičů žáků a žákyň školy při údržbě škol, včetně účasti a příspěvků na vánočních prodejních bazarech. Platy učitelů jsou též nejnižšími ve srovnání s pedagogickými kolegy jiných škol.
Školní systémy předávají mladým tři základní dovednosti: čtení, psaní a počítání. Později další nutné vědomosti ze zeměpisu, historie a přírodních věd. V dnešní době hraje důležitou roli informatika. Žáci a žákyně školu vždy nemilují. Nejraději mají volno. Ukázalo se však, že přílišné volno s učením doma dorost také dlouho nebaví. Hlavně s jeho věkem roste uvědomění, že škola je pro život nutná. Hoši a dívky objevují „svoje“ předměty, které je baví. V oblíbených předmětech najdeme ctižádostivé toužící po vyniknutí a sebeuplatnění. Dochází k lásce a obdivu k učitelům ovládajícím milovaný předmět. Tyto obory se většinou stanou budoucím povoláním. Taková cesta je nejlepším a nejnormálnějším průběhem výuky ke spokojené a kvalitní profesi.
Horší podmínky pro volbu povolání nastanou u mladistvých, kteří nevykazují žádné vyhraněné zájmy. Návštěvy příslušných poradců, kterých je dost, mohou být nekonečné a nemusí vést k žádoucímu výsledku. Přesto se rovněž stává, že se povolání zvolí nesprávně. Co potom?
Není snadné se zamilovat do povolání, které nám málo nebo skoro nic neříká. Pozitivní modifikace případu nevhodného povolání přizpůsobením či případnou změnou potřebují čas a znamenají někdy až nadměrné psychické zatížení. Jsou-li takového vůbec mladý muž či mladá žena schopni. Nejsou-li, musí se i v tomto obtížném případě hledat a najít uspokojivé řešení, protože povolání je pro každého důležité.
V dnešní době je výhodou mít v zásobě povolání několik. Doby, kdy se mohlo pracovat celý život v jednom podniku, jsou nenávratně pryč. A vyučit se něčím probíhá nejsnáze a nejefektivněji po škole v mladém věku. Volba povolání běžící paralelně se školou je ideální a jednou z důležitých, ne-li nejdůležitějších fází života. Aby proběhla dobře, měla by začít odhalováním pravých zájmů již v dětství.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).