S rostoucím počtem obyvatel roste i počet nečistot. Každý považuje přírodu jaksi za vlastní majetek, a to bez poplatku. Příroda se zdánlivě nebrání. Pokud se brání, brání se katastrofami. Nečistoty ve vzduchu vedou k nepříjemným klimatickým změnám, ve vodě ke smrti zvířat, v půdě k otravám nebo neúrodě. Všechny tyto důsledky ohrožují lidstvo, ale to je slepé. Obrany přírody nevidí, vidět nechce, případně je podceňuje. Otázkou je, jak dlouho ještě tento neutěšitelný stav potrvá a dojde-li ke změnám v chování dnešní a příští aktivní generace a k jejich zlepšenému vztahu k přírodě.

Dnešní generace mladých si pomalu uvědomuje nutnost zlepšení poměru lidí k přírodě a podle toho se chová. Šetří přírodní zdroje. Tento proces jde kupředu nedostatečně. Je příliš zdlouhavý. Brzdí jej neustále rostoucí počet obyvatel země. Může se stát, že na změnu bude již pozdě. Ne vždy se podaří lidem nepříznivou situaci zvrátit, jako tomu bylo v případě odbourávání ochranné ozonové vrstvy stratosféry chlorovanými a fluorovanými uhlovodíky. Věrohodnost a prosazení potřebných vědomostí také často trvá, neboť existuje vždy dostatek zájmových skupin, které tomu brání. Nevyřešenými problémy v půdě zůstanou nadále nitráty, herbicidy a insekticidy. Zbytky chemikálií, ropných odpadů a plastických hmot v mořské vodě, jakož i množství kysličníku uhličitého, kysličníků dusíku a sazí ve vzduchu.

Dnešní lidstvo by mělo začít s bojem proti ničení přírody na mnoha frontách. Tento boj musí být úspěšný, neboť na vítězství závisí existence lidstva.

Speciálním problémem vztahu člověka k přírodě je otázka výroby energie. Atomová s moderními reaktory či sluneční s výkonnými kolektory proti „klasické“ výrobě spalováním fosilních zdrojů jsou palčivě aktuálními otázkami současné doby. Na jejich technické řešení čeká mladá generace.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).