Čtení ke kávě: Na krásné modré kytaře (Martin Patřičný)

Na krásné modré kytaře

29.5.2020 Martin Patřičný Bez komentáře

Fejeton o dřevěném obrazu.

Viděli jste ten obraz?
Jistě ne, protože dokud jsem ho nedokončil, tak tady na světě vůbec nebyl. To je na obrazech to zvláštní. A Julie mi napsala, abych k „Modré kytaře“ něco napsal – takže píšu:
Na první pohled je na obrazu vidět tvar části ozvučnice, přední desky s otvorem.
Do toho kruhového otvoru jsem vybral kus dřeva připomínající oblaka.

Klíčem k obrazu je ovšem lodička (vpravo) s plachtami, ta má naznačit, že jde o cestu, plavbu. A tou muzika i písnička přece jsou, cestou odněkud někam. Když začínáte zpívat, jste trochu jiní, než když dozpíváte – nebo alespoň vaše nálada se změní. (Abyste mohli zpívat, nemůžete být nasraní, to nejde).
Ta hlavní, velká část kytary musí být z jednoho krásného kusu, aby kontrastovala s těmi kostičkami vlevo, s tou stavbou, která tělo kytary doplňuje. Se stavbou plnou příběhů. Vždyť jeden z těch příběhů je o mém vlastním hraní, o chuti učit se hrát, písničkama balit holky. O letním táboře kdysi, někde na Sázavě – řece, kde jsem kytaru poprvé držel v ruce… Skládám kostičky.
Takhle napsané to vypadá jednoduše, obraz jsem dokončil, hotovo.
Ještě podklad! Podklad je z barevného papíru vyztuženého lištami a je to produkt zkoušení, někdy musím dělat víc zkoušek, než jsem spokojený. Podklad je kombinovaná technika, tak se tomu říká.
(Jak dřevo vybrat, usušit, opracovat, nalepit, aby se obraz – reliéf – nezkroutil atd., to by bylo nadlouho a napsal jsem o tom knížku Pracujeme se dřevem, kterou všude mají.)
Nakonec – proč modrá barva? Snad jsem už měl trochu unavené oči z těch krásných tmavých i světlých hnědí, které dřeva mají. Z takových hnědí, které jdou do červena, z hnědí smetanových a hnědí zešedlých. A chtěl jsem modrou, takovou, kterou žádné dřevo nemá…
Naše Země je prý modrá. Vlasta Redl má modrou kytaru v písničce. Nebe, kam možná přijdu, je modré, tam nahoře, mezi korunami stromů. Pavel Šporcl hrál na modré housle tak dlouho, až byly ohmatané. A Karel Čapek napsal Modrou chryzantému.
Tak se mějte dřevěně a modře.

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.