Knihu Pohádkové přátelství od autorky Ladislavy Horové
vydalo nakladatelství Grada.

Vodník Eda

Začínalo jaro a břeh rybníka Svět byl posetý sasankami a blatouchy. Hladina byla plná vodoměrek, nad vodou začínaly poletovat vážky. Starý vodník Pentlička nedávno odešel do důchodu a k mladému, zvědavému Edovi se rychle doneslo, že je v třeboňském rybníku volno. Do té doby neměl tu čest vodničit sám – bez dohledu maminky nebo tatínka. Vodnickou školu ale zvládnul hravě, tak na co čekat?
Eda se do rybníka nastěhoval v březnu. Jakmile se od kapra Šupiny dozvěděl, že se jeho nový rybník jmenuje Svět, usoudil, že už tam zůstane napořád. Vždyť kam by chodil, když už poznal celý Svět? To je prima, že už nikam nemusím, celý svět mám jako na dlani, říkal si.
Ryby se jeho rozumování smály a žáby pobaveně kvákaly: „Kvá, kvá, to se nám jen zdá.
Že je mladý, nezkušený, to ho omlouvá!“
Kapr Šupina jenom kroutil hlavou. Žil v rybníku už hodně let, a tak už viděl ledacos. Byl to takový kapří hlídač. Eda byl moc rád, že ho v rybníku má. Všichni ve Světě totiž věděli, že dokud je Šupina v klidu, mohou si bezstarostně podřimovat nebo jen tak líně plavat u dna
a hledat něco dobrého. Ale běda, když se Šupina splašil, to znamenalo poplach! Většinou pak v rybníku šplouchlo a pod hladinou přistál háček s velkou, tučnou žížalou. Většina ryb věděla, že je to past, ale našli se i takové ryby zvědavci, kteří by pro kousek žížaly riskovali vlastní život. Rybáři se potom předháněli v měření svých úlovků a ze břehu se ozývaly výkřiky „Petrův zdar!“ nebo „To je ale macek!“.
Některé rybky měly štěstí, že byly ještě malé a rybáři je pustili zpátky do vody. Kapr Šupina se z jejich návratu pokaždé radoval, ale i tak je nikdy nezapomněl pokárat. To aby si na sebe příště dávaly lepší pozor.
Každý den ve Světě začínal vždy stejně. Sotva se vodník Eda ráno probudil, vykoukl nad hladinu, aby mu náhodou něco neuteklo. Pak buďto poslouchal legrační rybářské historky, anebo vylezl na svou oblíbenou rozvětvenou vrbu. Obzvláště za deště tam vydržel sedět celý den. Nemusel se totiž bát, že mu uschne jeho vodnický šos. A s radostí poslouchal, jak kapky deště ťukají o hladinu, líbilo se mu to víc než kdejaký bubínek.

——————–

O autorce

Ladislava Horová v letech 1982–1988 studovala hru na klavír, vystudovala Střední pedagogickou školu. Vede kroužek flétniček. Od roku 1995 do současnosti pracuje jako učitelka v mateřské škole a píše knížky pro děti. Má ráda hudbu, literaturu, filmy, sport, faunu i flóru. Ráda skládá hudbu a texty k písním. Mezi její knihy patří např. Nejlepší kůň je táta či Pohádky z pokojíčku.

Zdroj informací: nakladatelství Grada

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd.

Související knihy

Horová, Ladislava

Grada, 2020