Nová tvář evoluce

Lukjanenko_Kenozoikum
Kdo by netoužil po nesmrtelnosti? Celé generace autorů si kladou otázku, jak jí dosáhnout, ale i jak s ní pak (pře)žít. Dokáže člověka zbavit strachu? Nabídne nekonečný proces poznání? Nebo jen prohloubí temnotu v nejisté duši? 

Předposlední únorový den roku 2020 představilo nakladatelství Argo našim čtenářům další knihu Sergeje Lukjaněnka Kenozoikum (Кайноzой, 2018). Překladu se ujal Konstantin Šindelář.

Kenozoikum navazuje na Lukjaněnkovu knihu Kvazi (КваZи, 2016, česky 2018), s níž jsme se seznámili na sklonku roku 2018. Bez velkého zabíhání do podrobností si připomeňme, že svět se deset let před dějovou linií prvního titulu změnil. Mrtví povstávají a jsou vyhládlí. Až potud by se mohlo jednat o téměř standardní zombie apokalypsu. Sergej Lukjaněnko ovšem posunul schéma o úroveň výš a přidal možnost vylepšit jinak beznadějná a bezduchá stvoření přechodem na další úroveň: nabídl jim návrat inteligence s výhodami samoopravitelného, a tím pádem téměř nezničitelného neživého těla. Podobně ostatně hleděli na stejné téma třeba tvůrci seriálu Z-Nation. Dokonce i metoda povznesení u nich i Lukjaněnka sdílí stejný spouštěč – no dobře, teď už to není žádné tajemství: povstanec schlamstne kus lidského mozku a je to. Z jednoho živého mozku může vzniknout až deset kvazi – vyšší lidské formy.

Pokračování životní pouti hlavního hrdiny, moskevského speciálního policisty Denise Simonova, začíná cestou z Moskvy do Petrohradu, kam byl pozván, aby pomohl s vyšetřováním velmi znepokojujících změn. Objevili se totiž povstanci vzdorující vůli běžných kvazi, stejně jako kvazi, kteří sem tam pokoušou lidi. Za zmínku jistě stojí, že kvazi jsou zarytými vegetariány, jimž cokoli živočišného původu způsobuje nepříjemné zažívací potíže. Autor připravil Denisovi celou řadu nástrah a situací, v nichž jemu i jeho blízkým půjde o život. Nic menšího než stupňující se napětí bychom ostatně od Sergeje Lukjaněnka nečekali.

Už u první knihy této série jsme si říkali, že jde o poměrně nový pohled na problematiku živých mrtvých. A ani Kenozoikum v tomto ohledu nepřináší zklamání. Sergej Lukjaněnko svým čtenářům poskytl nové a v pravdě neotřelé vysvětlení důvodů, jež vedly k novému uspořádání světa. Škoda, že je na tomto místě nemůžeme rozebrat více – o důvod víc, abyste se do četby pustili sami. Protože ruský následovník odkazu bratří Strugackých, na rozdíl od ostatních zombieologů, odpověď na to, jak k nástupu chodících mrtvol došlo, opravdu nabízí. Nakolik přijatelnou ji shledáte, to už je jiná věc.

Rozsahem se druhý titul svému předchůdci s jeho třemi sty padesáti stránkami dokonce ani neblíží. Tentokrát nás čeká jen zhruba dvě stě osmdesát stran plus dalších sedm s povídáním o autorovi. Nicméně stejně jako v první knize i zde nalezneme deset pojmenovaných kapitol, jejichž názvy v podstatě mapují dějovou linii: „Cesta z Moskvy do Petrohradu“, „Mrtví a živí“, „O tom, co bývávalo“, „Náš dobový hrdina“, „Garda mladých“, „Zápisky lovce“, „Trest a zločin“, „Kapitánova dcerka“, „Mír a vojna“ a „Nezapomínej a žij“. Lukjaněnko odkrývá jednotlivé indicie postupně a k jejich vykreslení přispívá i retrospektivními pohledy do Denisovy minulosti. Těmi ostatně pomáhá objasnit motivy Simonovových činů.

Příjemným zjištěním je fakt, že se celá kniha obejde bez hrubých či dokonce vulgárních výrazů. Snad je to přítomností hrdinova nezletilého syna, možná i tím, že Lukjaněnko již tradičně žádné berličky nepotřebuje. I díky tomu se Kenozoikum, stejně jako před ním Kvazi, stává titulem vhodným pro celé věkové spektrum čtenářů. Dalo by se i říci, že toto pojetí zombie apokalypsy, která vlastně ani koncem světa není, vám noční můry nepřivodí. Což v žádném případě neznamená, že by se nejednalo o příběh napínavý a disponující vším, co ke správnému dobrodružství patří.

Překladu Konstantina Šindeláře, jenž svou dovednost prokázal už v případě prvního dílu série, nelze ani tentokrát nic vytknout. Své role se zhostil se ctí, a kniha tak i českému čtenáři nabízí vše, čím disponuje ve svém originále. Dočkáme si i pár poznámek pod čarou a důsledného označení původu všech překladů přítomných básnických úryvků.

Ačkoli spouštěčem Lukjaněnkovy apokalyptické vize nebyl virus, s nímž aktuálně svět již několik měsíců válčí, i tak se Kvazi série jeví jako tematicky vhodné čtení pro tuto dobu. Ostatně, pro dobrou knihu se vhodný čas vždycky najde. A jde-li o příběh vyprávěný zkušeným a po právu uznávaným autorem, pak není na co čekat – Kenozoikum zaručeně nezklame.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeKenozoikum

Lukjaněnko, Sergej

Triton, 2020

Napsat komentář