Knihu Objevy malého chlapce Štěpána Neuwirtha vydalo
nakladatelství Optys a ilustracemi ji doplnil Ota Bouzek.

1. kapitola

Pramínek vytékal zpod kapradiny. Byl průzračný a tiše šuměl, jemňounce hladil bělostný valounek křemene a Chlapec se k němu naklonil. „Mám chuť se napít,“ řekl Chlapec, „ale nemám odvahu, jsi tak drobounký, že by tě moje rty snad ani neucítily.“

„Právě jsem se narodil,“ odpověděl pramínek. „Poprvé vidím světlo a cítím teplo slunce. Je to nádhera vyvěrat z hlubin země, kde je tma a chladno.“
Chlapec poklekl a zhluboka se nadechl. „Voníš po zemi i po kapradí. Každá tvoje kapička je jako svěží rosa, co dává život travinám i stromům.“
„Musím nabrat sílu,“ řekl pramínek. „Mám naplnit studánku pod strání a z ní se můžeš napít, kolik jen budeš chtít.“

Chlapec se pozvedl a opatrně kráčel vedle pramínku. Jeho bosé nohy ani nezanechávaly stopy, jako kdyby se vznášel nad zemí. Úzkostlivě se vyhnul pomněnkám, sklonil hlavu pod větvemi vrbičky a drobnými krůčky provázel stříbrnou nitku, která však poznenáhlu sílila a sílila. Už to nebyla nitka, ale stříbřitý provázek, který se vlnil, hopsal a byl stále rychlejší. Pak se zprava přidal další pramínek, a ještě jeden, a ještě jeden.
„Pááni, zaradoval se Chlapec. „Tolik vody, to bude studánka plná.“

A byla. Schovaná v rámu z kamení a přikrytá kšticí bujné ostřice. Chlapec se k ní sklonil, opřel se rukama o zem a zhluboka se napil. Pocítil, jak chladivá voda mu proudí mezi rty a plní ústa. S každým douškem do něho vstupovala síla a zdraví.

„Jsem voda života,“ zašumělo z hloubi studánky. „Byl jsi vyslán, abychom spolu poznávali krásu Země, sílu Slunce, tajuplnost Měsíce. Budeš provázet mne a já zase povedu tebe. Co krok, to den. Až dojdeme do cíle naší cesty, bude z tebe dospělý muž. Teď však ulehni a odpočiň si. Cesta bude dlouhá, a ne vždy bez překážek…“

Jak voda šeptala, Chlapec přivíral oči a pomalu usínal. Traviny kolem něho sklonily svá stébla a listy, až zahalily Chlapcovo tělo do hebkého pláště. Ten hřál a chránil, takže Chlapec spal klidně a dlouho…

———————————————

O autorovi

Štěpán Neuwirth je novinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Jeho povídky najdete také na našich stránkách v rubrice Čtení ke kávě.

Polygrafická a obchodní společnost OPTYS má v Opavě dlouholetou tradici, která sahá až do 18. století. Původní budova na Masarykově třídě je stále v majetku firmy a patří mezi známé opavské kulturní památky. Novodobá historie společnosti se datuje od roku 1992. Prosazováním nových trendů v polygrafii šetří čas a prostředky zákazníka, usnadňuje mu život a prostřednictvím jeho spokojenosti dává práci svým zaměstnancům. Garancí vlastní práce a poctivým chováním zlepšuje kulturu podnikání.

Související knihy

Neuwirth, Štěpán

OPTYS, spol. s r.o., 2020