Pokud vás zajímá, kterou knihu scénárista (a současně režisér) filmu Taika Waititi převedl do filmové podoby, pak máte nyní šanci se do ní začíst i v češtině! Ještě před zavedením nouzového stavu totiž vydalo nakladatelství Jota román Christine Leunensové Nebe v kleci, který posloužil jako předloha filmu. Nemohu posoudit, jak moc je věrný své předloze, protože jsem film neviděla, ale dle traileru i dostupných recenzí se domnívám, že mnoho společného nemají.

Králíček Jojo je totiž klasifikován jako komediální drama, válečná satira, kdežto román je spíše existenciálním dramatem rozjímajícím o tom, zda láska může zdravě prospívat v těsné kleci, nebo jí více svědčí volnost.

Co mají filmový a knižní příběh společného? Hlavním hrdinou je Johannes Betzler. V roce 1938 je mu právě jedenáct let a žije s rodiči a babičkou ve Vídni. Otec má menší fabriku a vedou vcelku bezstarostný život. Jenže otáčející se kolo dějin přinese nejprve anšlus Rakouska hitlerovským Německem a pak vtáhne hlavního hrdinu i do války. Z Johannese se k nelibosti obou rodičů stane zapálený (až fanatický) příznivce nového režimu. Projde dětskou organizací Jungvolk a později se jako člen Hitlerjungen aktivně zapojí i do válečného dění. Je však těžce raněn.

Při rekonvalescenci doma zjistí, že v podkroví za falešnou přepážkou jeho rodiče ukrývají židovskou dívku Elsu. Navzdory svému přesvědčení však rodiče neudá a do dívky se zamiluje. Poté, co jeho otec i matka zmizí, zůstane péče o dívku a babičku na Johannesovi, který dosud neměl ponětí, co obnáší starost o každodenní chod domácnosti a dvě ženy k tomu. Navíc má jen jednu ruku, proto mu vše jde velmi těžko…

Příběh vypráví Johannes, takže čtenář může prožívat vše z jeho úhlu pohledu – nadšení z Hitlera, slepou oddanost vůdci, rozčarování ze zrady rodičů, překvapení, že něco tak ošklivého a zapovězeného jako Žid jej může přitahovat. Ale také vnímáme jeho zděšení, že by jej ukrývaná dívka nemusela milovat, protože si v srdci pěstuje lásku k někomu jinému… Může snad, ze své pozice vládce nad životem a smrtí, jak si vůči ní připadá, přinutit dívku, aby se do něj zamilovala? A jaké bude mít takto postavený vztah trvání? Co se stane, když válka skončí?

Odpočet byl zahájen, kdybych mohl zastavit čas, udělal bych to, jenže čas je největší zloděj ze všech, ukradne nakonec vše, pravdu i lež. (str. 193)

V románu tak není ani stopy po humoru či ironii, co vyzdvihují recenzenti u filmu. Původní Nebe v kleci je spíše určeno hloubavým čtenářům než milovníkům legrace a akce. Příznivci historických reálií si přijdou na své při líčení okolností anšlusu Rakouska i popisu poválečného rozdělení Vídně do zón dle vítězných mocností. Budou se spolu s Johannesem procházet ulicemi rozbitého města a nakukovat do známých čtvrtí dnes opět výstavné metropole. Na své si přijdou také ti, kteří rádi přemýšlí o smyslu života. Nedostanou odpověď, spíš mnohé nápovědy, a budou si moci lámat hlavu, zda lež může zplodit něco, co by nemělo katastrofální následky.

Pokud tedy nebudete od knihy očekávat, že vás pobaví stejně jako film, pak obdržíte zajímavý příběh, který vás přinutí přemýšlet, a možná sami pro sebe si vyřešíte otázku, co je pro lásku to nejdůležitější, zda svoboda a volnost, nebo těsná blízkost a naprostá vydanost.

„Jsem ochotná obětovat svůj život za tvou volnost. To je ta nejpodstatnější definice lásky, dát si navzájem prostor a volnost. Láska není majetnická, to není láska, když někoho zavřeš do klece, abys ho měl jen pro sebe. Láska k sobě lidi nepřivazuje.“ (str. 264–265)

Související knihy

Leunensová, Christine

Jota, 2020