Předposlední únorový den roku 2020 se stal datem představení novinky nakladatelství Gnóm! s názvem Americká modlitební příručka (A Handbook of American Prayer, 2006), jejímž autorem je Lucius Shepard. Překlad zpracoval Jakub Němeček.

Lucius Shepard (1943–2014) byl americkým spisovatelem poslední čtvrtiny dvacátého století a začátku toho současného. Oficiální publikační kariéru zahájil povídkami v roce 1983. Jen o rok později vydal svůj první román Green Eyes. Do konce století (a tisíciletí) stihl přidat ještě dva další a zbylých pět pak realizoval mezi lety 2003 a 2007. Poté se na dlouhých sedm let odmlčel, aby jeho poslední kniha spatřila světlo světa až v roce 2014. Rozsáhlejší díla prokládal samostatnými povídkami i jejich sbírkami a v tomto ohledu působil mnohem plodněji. Přestože se jeho dílo dočkalo celé řady světově uznávaných cen (Hugo, Nebula a další), k našim čtenářům se dostává teprve nyní.

Nakladatelství Gnóm! a jeho produkci sleduji od chvíle, kdy představilo trhu svou první knihu. Naposledy jsme si na podzim loňského roku povídali o titulu Krev je můj chleba od Lairda Barrona. Pokud jste mne na mé cestě „gnómským“ portfoliem provázeli, už asi tušíte, že na čtenáře i teď bude čekat něco ze světové špičky, co ale z různých důvodů cestu do srdce Evropy ještě nenašlo. Obvykle si také zpětně pročítám ostatní recenze na knihy, s nimiž jsem přišel do styku. A tento (zlo)zvyk mne nedávno přivedl k následující úvaze: jaký druh recenze je pro čtenáře užitečnější – ten, v němž jedno cizí slovo přebíjí druhé, nebo takový, ve kterém se čtenáři dozvědí, jaký pocit v autorovi článku ta která kniha zanechala? Jako obvykle, cesta bude ležet nejspíš někde uprostřed – je jistě dobré zjistit, co si recenzent z příběhu osobně odnesl, stejně tak ale neškodí objevit i nějaké ty souvislosti, jež by se za vznikem knihy mohly skrývat. Proč tato odbočka? Asi hlavně abych se dopředu omluvil těm z vás, kdo toužíte po super extra cizojazyčném slovníku. Rozhodl jsem se vydat spíš cestou jazyka prostého a jednoduchého. Třeba mi pro změnu porozumí ti ostatní.

Americká modlitební příručka staví na osvědčeném schématu. Souhra tří faktorů: náhody, vznětlivé povahy hlavního hrdiny a pomstychtivosti prosté ženy přivede Wardlina Stuarta do vězení. V duchu hesla „všechno zlé je k něčemu dobré“ se hlavní hrdina pustí do práce sám na sobě. Objevuje sílu slov a začne psát modlitby. Nejprve pro sebe, posléze i pro spoluvězně. Jak se zdá, celý proces „modlitace“ většině lidí pomáhá k dosažení poptávaného cíle. Wardlin se korespondenčně seznámí s Therese a sňatek s ní mu umožní opustit brány věznice ještě před vypršením celého trestu. Vydává první, posléze další knihu modlitací, jež nastartuje obvyklé průvodní jevy slávy. Mimo jiné vzniká skupina fanatických následovníků nového učení – „wardlinitů“. Do tuhého začne jít ve chvíli, kdy se Wardlinova filozofie střetne s představitelem oficiálního náboženství.

Americkou modlitební příručku není snadné žánrově zařadit. Chvílemi se zdá, že by mohlo jít o běžný thriller, o chvíli později působí spíš jako filozofický traktát. A o pár stránek dále na čtenáře vykoukne horor s prvky blízkými  fantasy. Žánrová rozmanitost se také výrazně podepisuje na rytmu děje a jeho nerovnoměrném spádu. V jednom úseku ubíhají před čtenářovým zrakem stránky tryskem, zatímco vzápětí autor sklouzne k vleklým úvahám nad principy současného náboženství. To celé proložme mnoha zbásněnými modlitbami a máme před sebou text, který vyžaduje úplnou čtenářovu pozornost a jeho vrcholné soustředění. Přesto příběh jako celek působí kompaktně a propracovaně a přímo jako by volal po filmovém zpracování. Naneštěstí se pozornosti filmařů zatím nedočkal.

Přeložit Americkou modlitební příručku určitě představovalo vzrušující výzvu. Jakub Němeček se tohoto úkolu zhostil více než se ctí. Uvědomme si, že převést anglický originál do češtiny není vždy jednoduché, má-li výsledek zachovat původní atmosféru a zároveň se přizpůsobit cílovému publiku. Když ale přijdou na řadu ještě verše, dostává se celý proces převodu do vyšší úrovně. Kromě dokonalé znalosti jazyka originálu musí překladatel disponovat i nadstandardní schopností vládnout naší mateřštinou. Přiznejme si upřímně, že takovou dovedností mezi našimi překladateli nedisponuje zdaleka každý.

Devátý titul nakladatelství Gnóm! představuje jakousi vymazlenou perličku. Za zmínku jistě stojí, že Americká modlitební příručka vyšla jako obvykle v kapesním formátu a se špičkovým přebalem. Kromě těchto atributů ale přináší i novinku v podobě dvojí verze grafického provedení obálky. Na jedné mohou čtenáři najít kouřící postavu, zatímco na druhé líbající se dvojici. Jako malý bonus přibyla ještě na samém závěru knihy tematická samolepka z dílny Evy Horské. Necelých tři sta sedmdesát stran pak zakončuje obvyklých pár stran O autorovi a nechybí ani Překladatelův koutek, na nějž jsme si u Jakuba Němečka už také stihli zvyknout.

Americká modlitební příručka není bez pochyby textem pro každého. Přesto je dobře, že se s ní i neanglicky hovořící skupina našich čtenářů má teď možnost seznámit. Přináší totiž mnoho úvah nad současným stylem života i nad jeho hodnotami a to formou, která nepůsobí vtíravě. Pravda, mnozí z vás možná namítnou, že už z názvu vyplývá jistá orientace na americkou cestu. Ale upřímně, opravdu se v otázkách víry a nevíry zase tolik lišíme?

Související knihy

Shepard, Lucius

Nakladatelství Gnóm!, 2020