Knihu Sekora: Mravenčí a jiné práce od autora Tomáše Prokůpka
vydalo nakladatelství Akropolis.

Ve stínu avantgard: parížské pobyty a přelom dvacátých let

Výrazně formativním zážitkem byly pro Sekoru dva roční pobyty v plodném uměleckém prostředí Paříže, kam byl vyslán jako redaktor svého domovského listu. V průběhu první cesty, uskutečněné od podzimu 1923 do léta 1924, zde na Akademii Grande Chaumière intenzívně navštěvoval volně přístupný ateliér večerního kreslení aktu dle živého modelu. Právě zde zřejmě vznikla část početné série svěžích dochovaných kresebných skic ženských figur, jež dodnes z jeho díla známe. Ve figurativních pokusech jistě Sekora pokračoval i po návratu domů, a to zřejmě i v technice olejomalby. Svědčí pro to alespoň sporé fotografické záběry do jeho ateliéru dvacátých let, na nichž se několik takovýchto pláten s ženskými akty – kompozičně a stylově stojících asi nejblíže soudobým francouzským neoklasicizujícím aktům boskovického rodáka Otakara Kubína (1883–1969) – nachází. Další osudy těchto maleb jsou však dnes nejasné.
Při druhé návštěvě Paříže v letech 1927 až 1928 přichází Sekora do kontaktu mimo jiné i s malířem Josefem Šímou (1891–1971), a to právě v období formování klíčového seskupení lyricky imaginativně orientovaných malířů a básníků Vysoká hra/Le Grand Jeu. Není bez zajímavosti, že právě v době druhého pobytu se s pařížskými „simplisty“, jak se nazývali básníci Vysoké hry, intenzívně stýkal i básník, Sekorův kolega, referent Lidových novin a přítel Richard Weiner. O své zdejší tvorbě, již nemáme dochovánu, se Sekora rozepisuje v listu matce do Čech: „Jeden čas jsem byl hodně rozmrzelý a pak druhý čas maloval ten obraz olejovými barvami. Byl u mne Šíma, líbilo se mu to v hlavních věcech (já teď ani nevím, jestli jsem Vám o tom už nepsal), ale detaily jsem zvrtal. Říkal, že kdybych tak půl roku maloval a hodně maloval, že bych přišel do toho pravého.“ V této době však ve městě nad Seinou působí i řada dalších českých moderních a avantgardních umělců, s nimiž zde mohl výtvarník přijít do kontaktu. Kromě Šímy přinejmenším i s dalšími moravskými tvůrci, kupř. Františkem Foltýnem (1891–1976) či Vincencem Makovským (1900–1966), ale i s rozvíjejícím se artificialismem Jindřicha Štýrského (1899–1942) a Marie Čermínové – Toyen (1902–1980). Reflexe těchto a mnohých dalších uměleckých „zázraků“ Paříže si však Sekora nechává skoupě pro sebe, ve svých zápiscích z tohoto období o nich striktně mlčí (v listu matce příznačně zmiňuje pouze návštěvu zámku Versailles, který je asi „tak velký jako Královo Pole“). Je zřejmé, že daleko přímočařeji jej jako kreslíře a karikaturistu oslovila zdejší populární kultura.

Literatura pro děti a mládež

Předchozí kapitoly této knihy sledovaly, jak Ondřej Sekora postupně získával profesní ostruhy na kolbišti novinové karikatury, časopisecké i knižní ilustrace a obrázkových seriálů. Máme-li se nyní věnovat Sekorovi coby autoru knih pro dětského čtenáře, je třeba hned na úvod říci, že jde o oblast tvorby, která je s oněmi výše zmíněnými od počátku úzce spjata. Tím, kdo sehrál roli symbolického průvodce Sekory při jeho přerodu do literárního autora, nebyl nikdo jiný než Sekorova postava dodnes vůbec nejznámější – Ferda Mravenec.
Ondřej Sekora se představil jako samostatný autor dětské literatury knihou, jejíž titul na oblíbeného hrdinu prostě odkazoval. Kniha Ferda Mravenec vyšla roku 1936 v nakladatelství Josefa Hokra, jež se v té době již třetím rokem výrazně specializovalo na vydávání knih a časopisů určených mládeži. Sekorův svazek otevřel Hokrovu nově založenou profilovou knižnici určenou mladším dětem Knížky kouzelného zrcadla, jež poté úspěšně vycházela až do likvidace nakladatelství roku 1949. Byl to také právě Josef Hokr, kdo Ondřeje Sekoru pobídl, aby o populární postavě obrázkového seriálu Lidových novin napsal prozaický text doplněný ilustracemi. Svazek čekal prodejní úspěch, další dotisky – a také (čtenářským úspěchem jistě podpořené) pokračování Ferdových dobrodružství a vedle nich i samostatné příběhy humorné postavy brouka Pytlíka, jemuž byla v knize Ferda Mravenec přisouzena epizodní role. U Hokra tak v téže edici posléze vyšly knihy Ferda Mravenec v cizích službách (1937), Ferda v mraveništi (1938) a nádavkem ještě Ferdův slabikář (1939), dále Trampoty brouka Pytlíka (1939), Malířské kousky brouka Pytlíka (1940) a nakonec i poválečný pokus o návrat k Ferdovi v knize Ferda cvičí mraveniště (1947). Věnujeme-li Ferdově literární podobě bližší pozornost, zjistíme, že ji lze nahlédnout z průsečíku několika dobově koexistujících proudů, tendencí, tradic a kontextu.

——————–

Můžete si prolistovat další ukázku.

——————–

O autorovi

Tomáš Prokůpek působí jako vedoucí Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea, specializuje se na dějiny středo a východoevropského komiksu a jeho vazby na karikaturu a ilustraci.

Zdroj informací: TZ

Nakladatelství Akropolis vzniklo v roce 1990 jako soukromé nakladatelství Jiřího Tomáše. V prvním roce své existence vydávalo knihy ve spolupráci s Agenturou Tip-Š a po stejnou dobu poskytovalo nakladatelský servis a. s. TV Spektrum.

Související knihy

Prokůpek, Tomáš

Akropolis, 2020