Knihu Den, kdy jsem zahlídla lásku od autorky Josie Silverové
vydalo nakladatelství Cosmopolis.

„Laurie,“ otočí se ke mně Sara, celá nervózní a rozzářená. „Tohle je Jack. Jacku, to je Laurie. Moje Laurie,“ dodá důrazně.
Otevřu pusu, abych ho pozdravila, a pak se mu podívám do obličeje. Srdce mi vyletí do krku a mám pocit, jako by mi někdo přiložil na prsa elektrody a pustil do mě plnou dávku. Nejsem schopná vydat ze sebe jediný zvuk.
Já ho znám.
Mám pocit, že jsem ho viděla ani ne před týdnem – poprvé a naposledy. Ne tu chvilku před dvanácti měsíci, kdy se mi na horní plošině autobusu při pohledu na něj zastavilo srdce.
„Laurie.“ Vysloví moje jméno a mně je do pláče samou úlevou, že je konečně tady. Bude to znít šíleně, ale celý poslední rok jsem si přála náhodou ho potkat, doufala jsem, že na něj narazím. A teď je tady. Pásla jsem po něm pohledem v davech na ulicích, hledala jsem ho po barech a kavárnách. Skoro už jsem vzdala naději, že toho kluka z autobusu někdy najdu, ačkoli Sara tvrdí, že o něm bájím tak vytrvale, že by ho sama poznala.
Jak je vidět, není to pravda. Nejen že ho nepoznala, ještě mi ho představuje jako svou životní lásku.
Zelené. Má zelené oči. Po obvodu duhovek jasně zářivé jako mech na stromech a kolem panenek prosakuje hřejivá jantarová žluť. Ale to, co mi vyrazilo dech není ani tak barva jeho očí jako pohled, kterým se na mě právě teď dívá. Užaslý záblesk poznání. Závratná čelní srážka. A v příštím okamžiku je ten dojem pryč a já si říkám, jestli se to doopravdy stalo, jestli to nebyla jen moje představa, odraz mé vlastní touhy.
„Jacku,“ vypravím ze sebe a napřáhnu ruku. Jmenuje se Jack. „Těší mě, že se poznáváme.“
Přikývne a po rtech mu přelétne plachý úsměv. „Laurie.“
Provinile šlehnu pohledem po Saře. Jsem si jistá, že musí vycítit, že něco není v pořádku, ale kdepak, jen stojí a zubí se na nás od ucha k uchu. Díky bohu za laciné víno.
Jack uchopí mou dlaň do své, teplé a silné, a pevně, skoro zdvořile s ní potřese, jako bychom se potkali v zasedací místnosti a ne na vánočním večírku.
Nevím, co si se sebou počít, protože nic z toho, co bych nejradši udělala, se v tuhle chvíli absolutně nehodí. Jak jsem slíbila, neudělám se na místě, ale rozhodně se mi něco děje se srdcem. Jak se pro všechno na světě mohlo všechno takhle podělat? Nemůže patřit k Saře. Je můj. Je můj už celý rok.
„Není báječná?“
Sara mi položí ruku na kříž a předvádí mě, vlastně mě přímo tlačí do jeho objetí, protože si zoufale přeje, aby z nás byli nejlepší kamarádi. Jsem z toho úplně vyřízená.
Jack zakroutí očima a nervózně se zasměje, jako by mu nebylo úplně příjemné, jak moc se Sara snaží.
„Je přesně tak úžasná, jak jsi tvrdila,“ souhlasí, přikyvuje, jako by obdivoval kamarádovo nové auto, a když se na mě podívá, vloudí se mu do výrazu cosi, co hrozivě připomíná omluvu. Omlouvá se proto, že si na mě vzpomíná, nebo proto, že se Sara chová jako přespříliš horlivá tetička na svatbě?

——————–

Prolistujte si další ukázku.

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Silverová, Josie

Cosmopolis, 2019