Čtení ke kávě: Ne, nevím, možná… (Hana Militká)

Ne, nevím, možná…

14.1.2020 Hana Militká Bez komentáře

Občas nás paměť ošálí. Někdy chceme, abychom si věci pamatovali trochu jinak. Líčíme je ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.

Ale pozor, většinou se skutečnosti dostanou na povrch, ať chceme, nebo ne…

Blíží se vánoční čas. Děda si prohlíží staré fotky a noviny uložené léta v krabici. Lehce se mu zamlžily brýle.
Dva vnoučci se motají kolem něho. „Dědo, vyprávěj nějakou pohádku,“ prosí oba.
„Jo, to se vám lehko řekne. Kde mám pořád ty pohádky brát! Už znáte všechny zpaměti. Mohli byste je vyprávět vy mně, kluci jedni zatracení!“ usmál se.
„Ty znáš ještě spoustu pohádek, které jsme nikdy neslyšeli,“ říkají oba kloučci.
„Jak to můžete vědět?“
„Babička to říkala. A ta ví všechno.“
„No, babička určitě ví všechno. Tak vám řeknu jednu o dvou klucích, velkých jako vy.“
„To bude príma, už se těšíme,“ jásali.
Děda prohrábl rošt, přiložil do kamen, plamen zle prsknul a olízl se. Muž rychle přibouchl dvířka, usmál se na oba vnoučky a spustil: „Byli jednou dva kluci, asi tak velcí jako vy. Možná o kousek větší, ale to není důležité.“
„Byli kamarádi?“ zeptal se jeden.
„Mohli být, ale jeden se učil výborně, zatímco druhý vymýšlel lumpárny.“
„Jaké lumpárny?“
„Všelijaké. Třeba opisoval úkoly až ve škole před hodinou.“
„To se nesmí,“ řekl vážně jeden klouček.
„Máš pravdu, to se nesmí. Ne abyste to, kluci moji, dělali.“
„My nikdy neopisujeme. Kolem nás sedí kluci, kteří to mívají špatně.“
„No, vida. Pro vás je dobré, že se naučíte spoléhat jen sami na sebe.“
„A co ti kluci vyváděli?“
„Jednou se šli projít po břehu řeky.“
„Naší řeky?“
„Přesně tak,“ zamyslel se děda.
„Co bylo dál?“
„Ten hodný byl tentokrát v ráži. Zkoušel pevnost ledu. Jarda ho varoval, ať nechodí po ledě, určitě je řeka málo zamrzlá, mohl by se propadnout.“
„To je nebezpečné, šlapat na tenký led,“ prohodilo jedno z vnoučat, druhé usilovně přikyvovalo.
„Jak myslíte, že to dopadlo?“
„Špatně!“ vykřikl vnouček.
„Přesně tak! Led se pod ním probořil a Jára to viděl. Honem zahodil na břehu školní tašku a vrhl se do řeky.“
„To je hrůza!“ vykřikli kluci.
„Jo, to byla! Jarda musel pod led, protože Zdeňka nikde neviděl. Když ho zahlédl, nemohl už skoro vydržet s dechem. Rychle se vynořil, zhluboka nadechl a vrátil se pro spolužáka. Sotva se Zdeňkovi objevila hlava nad vodou, začal kolem sebe mlátit. Možná si všiml, že ho drží jeho rival Jarda a myslel si, že mu chce ublížit. Nebo jenom propadl panice.“
„To je napínavé,“ vydechlo jedno vnouče. Druhé ani nedutalo.
„Ano, bylo to velmi napínavé. Oběma hrozilo utonutí.“
„Jak to bylo dál?“ zeptal se jeden hoch. Druhý byl celý rozklepaný.
„No, co byste dělali vy, kluci moji zlatí?“
„Asi bych ho pustil a utekl…“ uvažoval jeden.
„Ale co kdyby se utopil?“ vzdychl druhý.
„Ten zachraňující dal tomu skoro utopenci pořádnou facku.“
„Proč?“ divili se oba kluci.
„Aby se přestal bránit. Zdeněk zvadl a nechal se odtáhnout ke břehu. S vypětím všech sil dotáhl Jarda svého spolužáka na břeh. Zkusil mu tep. Zdeněk se najednou zhluboka nadechl a začal brečet, že uznává svou porážku, ať už ho Jarda nemlátí.“
„A co bylo dál?“
„Jarda otevřel svou aktovku, vyndal mobil a zavolal záchranku.“
„A byl za to ve škole pochválený?“
Děda opět zkontroloval oheň v kamnech. Po chvíli dodal: „Kdepak. Dostal třídní důtku, byl zavolán i s rodiči k řediteli školy a hrozilo mu vyloučení.“
„Jak je to možné?“
„Máma Zdeňka si stěžovala, že se Jarda s jeho synem pral, donutil ho jít na tenký led a chtěl ho utopit.“
„Jak tomu mohli věřit?“
„Protože Zdeněk byl vždycky vzorný. Navíc měl pod okem modřinu po facce.“
„Měl ho tam nechat! Tohle není spravedlivé!“ křičela obě vnoučata přes sebe.
„No, víte, občas se pravda ukáže, i když to nemusí být hned.“
„Jaká pravda?“
„Pravda pravdoucí. Jeden pán se přihlásil u ředitele školy. Řekl, že byl v tu chvíli na hrázi, chtěl se projít krajinou, než odjede na měsíc k bratrovi do Alp. Až se vrátil, dozvěděl se o celé příhodě. Vypověděl podrobně, co viděl.“
„A co vlastně viděl?“
„Stál na hrázi a uviděl jednoho kluka, který zkoušel pevnost ledu. Druhý kluk stál na břehu, něco na něj volal a mával, aby se vrátil. Ten kluk na ledě se najednou probořil. Určitě byl v té chvíli sám. Druhý se vrhl do řeky za tím prvním. Nemohl ho asi najít, vynořil se sám. Znovu se ponořil a vytáhl toho prvního. Ten sebou začal mlátit a bránit se. Zachránce mu dal facku, aby ho zklidnil. Vytáhl ho na břeh a dál už to znáte.“
„Proč jim ten pán nepomohl?“
„Byl daleko, než by k nim doběhl, Zdeněk by se utopil.“
„A proč to neřekl dřív?“
„Protože byl v cizině u bratra a nečetl české noviny. O následcích pro záchranáře se dozvěděl až po návratu do Čech.“
„Páni, to je ale divná pohádka…“ přemýšleli vnuci.
„Proč je divná?“
„Protože nemá šťastný konec.“
„Ale ona má šťastný konec. Zachránce Jarda dostal vyznamenání od pana prezidenta za záchranu lidského života.“
„A co bylo dál?“
„Vystudoval medicínu a jezdil jako záchranář. Pamatoval si z dětství ten nádherný pocit při záchraně člověka. Pak to zažil v práci ještě mockrát.“
„A co ten Zdeněk?“
„Ten se skamarádil s Jardou a dělali záchranáře oba.“
„A pořád dělají?“
„Ne, už je to moc let.“
„A co dělají dneska?“
„Jarda se věnuje svým vnoučatům.“
„A Zdeněk?“
„Ten měl smůlu. Jednou v práci ho napadl zuřivý pacient. Uhodil ho tak nešťastně do hlavy, že Zdeněk zemřel.“
„A proč ho Jarda nezachránil?“
„Tenkrát jsem neměl službu,“ pronesl děda tiše a utřel si zakalené oči.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.