Začátkem minulého roku vydalo nakladatelství King Cool první část knižní sci-fi trilogie Nyxia od Scotta Reintgena, kterou jsme vám už dříve představili v recenzi. Na podzim pak vyšla i netrpělivě očekávaná druhá část Nyxie s podtitulem Nespoutaná. Dosahuje podobných kvalit jako její úspěšná předchůdkyně?

Pokud jste sérii prozatím nečetli, tak v četbě recenze nepokračujte – navazuje na některé zásadní momenty prvního dílu, jejichž vyzrazení by vám mohlo oslabit požitek z budoucí četby.

Zápolení o prvenství v hodnotících tabulkách jednotlivých úkolů skončilo. Nyní začíná skutečný boj o život. Nejúspěšnější členové posádek Genesis 11 a Genesis 12 přistáli na planetě Eden, aby započali těžbu nyxie. Ještě před přistáním jim však společnost Babylon připravila poslední nečestnou zkoušku, z níž si mnozí odnesli šrámy nejen na těle, ale především na duši. Návyk na tvrdý režim společnosti jim na nové planetě zároveň i pomáhá. Cizí svět v mnohém připomíná ten náš. Kromě toho, že na něm žije mimozemská rasa a nachází se v jiné části vesmíru, má rovněž dýchatelný vzduch, rostliny i zvířata, byť trošku jiné. Je ale také o poznání více smrtící.

Obrovská ramena se protáhnou a nahrbí. Málem upadnu – to, co jsem považoval za kopec, se s temnou elegancí začne sunout po planině. Ve skautíkovi vyskočí slovo senturium. Šupinatému trupu tohoto tvora se snad vyhýbá i měsíční světlo. Plíží se k vyrušenému erdakanovi. Nikdy jsem neviděl, aby se něco tak obřího pohybovalo tak děsivě potichu. Ve starých filmech se podobná stvoření valila se strašidelným rachotem. Ničila budovy a auta, bořila hořící města. (str. 26)

Kromě objevování cizích živočišných druhů jsou naši mladí hrdinové vystavováni velkým rizikům během těžby. Obrovské podzemní plynové kapsy, manipulace s velkými kusy nyxie i hrozby okolí opravdu nelze srovnávat s relativně neškodnými projekcemi z paluby lodi. Největší očekávanou hrozbou jsou však Adamité, respektive Imaga, jak si tito obyvatelé planety sami říkají. Když je ale skupina více pozná, s překvapením zjišťuje, že zřejmě nepředstavují takové nebezpečí – naopak. K posádce přistupují jako k váženým hostům, a když na to přijde, brání ji vlastním tělem. Jakou hru to se všemi Babylon zase rozehrál?

Je to ta nejpodivnější párty v mém životě. Tančíme pod neznámými hvězdami. Katsu nezná míru a hlasitě se chechtá. Dokonce i Longwej sebere odvahu a s Azimou si po třetí sklence zatančí. Asi po deseti písničkách si Noor od Hromala vypůjčí nástroj. Imago jí ukáže několik akordů a Noor nějakým zázrakem po pár minutách vykouzlí písničku. (str. 229)

Na rozdíl od minulého dílu došlo k výrazné redukci postav, i když jich stále mnoho zbývá. Drtivou většinu příběhu znovu vypráví Emmett, který se od začátku první části značně změnil. Z dítěte pocházejícího ze zchudlé rodiny postupně roste muž s jasnými cíli a dobrým srdcem, vytvrzený babylonským vlivem. O něco více poznáváme také Morning, neporazitelnou kapitánku druhé posádky, která se poprvé objevila až v pokročilejší části prvního dílu. U ostatních charakterů autor příliš nepřipomíná, kdo je kdo a jakou úlohu dříve hrál, takže bych pro lepší zážitek z četby doporučila drobné osvěžení.

Téměř čtyři sta stran je rozčleněno na necelých padesát kapitol, rámcově zasazených do čtyř větších částí. V nich hrdinové těží, seznamují se s okolím, putují mezi základnami, čelí mnoha nebezpečím (a to nejen z vnějšku) a zažívají různá dobrodružství. Zajímavě rozpracováno je fungování Imag a jejich společnosti, členění, tradice a zvyky. Na tomto místě je vhodné uvést, jak kreativně si paní překladatelka Jolana Navrátilová poradila s vymyšlenými názvy nových věcí.

Podobně jako u předchozího dílu příběh neztrácí na dynamice. Věty jsou krátké, úderné a popohání děj kupředu. Autor málokdy používá delší opisy ke znázornění některých objektů či událostí, což na jednu stranu vzhledem k jejich četnosti chápu. Na stranu druhou si myslím, že tato strohost příběhu ne vždy prospívala. Dovedla bych si představit, že by autor některé momenty zcela vynechal na úkor kvalitnějšího zpracování jiných, případně je alespoň přepracoval na podobně kvalitní úroveň, aby nedocházelo k nepoměrům. Někdy jsem měla pocit, že o jistých situacích a momentech příběhu má i poměrně jasnou vizi, což se samozřejmě odrazilo na kvalitě zpracování. Jinde pak ale nastávaly situace vyvolávající dojem, že ztratil nit – jako kdyby tyto části příběhu představovaly jen přechod k momentu, kdy ji znovu najde a opět nastaví dění pevný řád.

Navzdory některým nedostatkům a minoritním logickým nesouvislostem se druhý díl svým úspěšným předchůdcem nenechá zahanbit. Mně osobně přišla první část lepší, což je dáno spíše než kvalitou příběhu jeho obsahem – vesmírná loď, hodnocení, soutěživost a pravidelnost stále zákeřnějších úkolů mě prostě bavila více než série náhodných nebezpečí a nepředvídatelných situací z cizího světa. Nejspíš se na tom podepsal i fakt, že než jsem si zvykla na všechny nové podněty, půlka příběhu uběhla a já pomalu ani nevěděla jak. Tak či tak jde o pokračování, které svou cílovou skupinu čtenářů rozhodně nezklame a příjemně je navnadí na závěrečnou část.

Související knihy

Reintgen, Scott

King Cool, 2019