Přinášíme vám ukázku z knihy Kamarádi na výletě,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Pohádkové čtení.

Předmluva

Kamarády nenajdete doma za pecí. Musíte za nimi vyrazit do světa. Zrovna tak jako zvířátka z téhle knížky. Přečtěte si o tom, jak je báječné objevovat svět a vzájemně si pomáhat.

Ranní probuzení

Probouzí se teplé letní ráno. Sluníčko na obloze se líně kulí ze svých oblíbených pruhovaných peřin. Nejprve si postýlku ustele, pak dvakrát zívne, protáhne se a promne si svá vlídná modrá kukadla. Podívá se z oblohy dolů, aby se rozhodlo, kterou kytičku zahřeje nejdříve. Pampelišku, sedmikrásku, zvonek, kopretinu, vlčí mák, nebo slunečnici?
„Nebojte se, kytičky, dostane se na každou z vás,“ pobrukuje si sluníčko a svými paprsky začíná postupně zahřívat všechny kytičky, co rostou v trávě. Nechce zapomenout na žádnou z nich.
Pak svými paprsky polechtá pejska Tuliho u boudy i kočičku Mínu v pelíšku u dveří. Nezapomene ani na tři slepičky na dvorku. Ty už dávno seskočily z bidýlka a nedočkavě čekají, až jim sluníčko zahřeje jejich bílá peříčka. Slepičky se nyní natřásají před kohoutkem a libují si, jaké je dnes povedené letní ráno.
Kohoutek Kyky se také netrpělivě vrtí na dvorku a tak trochu lamentuje na sluníčko: „No, to je dost, konečně jsi vylezlo, sluníčko jedno. Už jsem dvakrát kokrhal. Myslel jsem si, že dnes ani nevstaneš.“
Ale sluníčko si z jeho slov vůbec nic nedělá. Dobře totiž ví, že se kohoutek nikdy nemůže dočkat rána. A tak se jen na kohoutka vlídně usměje, zamává mu a hřeje dál.
Mína se líně protahuje v pelíšku. Právě se převalila na druhý bok. Je to velice příjemné. Sluníčko ohřívá její mourovatý kožíšek. Nejprve z jedné strany. A teď i z druhé. Mína přemýšlí, že se za chvíli, až bude mít tuto část kožíšku prohřátou, převalí na záda a nechá si nahřívat i bříško. Pak si nechá prohřát kožíšek na zádech a potom se třeba zase převalí na pravý bok a pak zase na levý. Lenošení je zkrátka moc prima. Mína by mohla prolenošit třeba celý, celičký den.
„Míno, vstávej,“ budí pejsek Tuli kočičku Mínu. „Je nádherné teplé ráno. Nebudeme se tu přece celý den jen tak povalovat. Půjdeme na výlet,“ rozhodl Tuli.
„Jé, my půjdeme také,“ volá radostně jedna slepička přes druhou. Všechny tři začnou nadšeně poletovat nejprve kolem kohoutka, pak kolem celého dvorku a stále dokola opakují: „Půjdeme na výlet, půjdeme na výlet, půjdeme na výlet!“ Ještě nikdy nebyly dál než na svém dvorečku. Proto se všechny tři tak moc těší.
To kohoutek, ten nic neříká. Bez řečí otevře starou dřevěnou skříň a vyndává si svůj modrý batůžek s bílými obláčky. Do něj si balí misku se zrníčky, lahvičku s vodou a už stojí před brankou a čeká, kdy bude moci vyrazit.
Slepičky vidí kohoutka. Líbí se jim představa, že si na výlet mohou vzít batůžek a do něj pár věcí. Pospíchají proto také ke svým skříním a do batůžků si ukládají vše, co jen kde najdou. Pastelky, omalovánky, rukavice, razítka, šálku, panenku, mýdlo, stavebnici, míč, knížku, autíčko, lampičku, polštářek, peřinku, hru Slepičko, nezlob se… A slepička Ďobka si dokonce chce do batůžku zabalit i televizi, tak se jí to balení začalo líbit.
„Slepičky,“ poučuje vážně své kamarádky Tuli, „jdeme jenom na výlet, nemůžete si s sebou brát všechno, co vás napadne. Je důležité dobře si rozmyslet, co opravdu budete na výletě potřebovat. Vždyť byste všechno ani neunesly. Vezměte si s sebou vodu a nějakou svačinku. To bohatě stačí.“
Všechny tři slepičky se dívají do svých batůžků a velice nerady postupně odkládají zbytečné věci.
„Tak dobře, já si tedy s sebou tu televizi brát nebudu,“ smutně, pološeptem povídá slepička Ďobka. „Místo ní si vezmu tuhle lahvičku s vodou a pár zrníček. Jako náš kohoutek.“ A jde si z batůžku vyndat zbytečnou televizi a zabalí si svačinku.
„Hm, já si také vezmu vodu, zrníčka a k tomu i jedno velké slaďoučké jablíčko,“ přemýšlí slepička Zobka.
„Jablíčka, ty já mám moc ráda. A na výletě se určitě hodí.“
„To já si k zrníčkům a k vodě přibalím i pár kuliček červeného rybízu,“ povídá slepička Ťopka. „A taky nějaké slaďoulinké maliny,“ a přidává do svého batůžku deset kuliček červeného rybízu a osm velkých sladkých malin.
Mína velice nerada vylézá ze svého pelíšku. Chtěla by ještě jen tak ležet a nechat se hýčkat příjemně teplým letním sluníčkem. Představa výletu ale není zas tak úplně špatná. Mína se tedy protáhne a připraví si svůj růžový batůžek. Naskládá do něho lahvičku s vodou a kousek uzeného masíčka. „Nebo si vezmu na výlet radši dva kousky masa. Cestou budu mít určitě veliký hlad,“ šeptá si jen tak pro sebe Mína. Masíčko má totiž ze všeho úplně nejradši.
Pejsek Tuli si vyhrabává kost, kterou si minulý týden schoval u své boudy. Dlouze a mlsně k ní čichne, olízne se a pak ji schová do svého zeleného batůžku. Ke kosti si přibalí ještě kousek propečeného masíčka. Jako kamarádka Mína. Pak si jde naplnit lahvičku čerstvou vodou z potůčku, který protéká jejich dvorkem.
„Ještě nesmím zapomenout na důležitou věc,“ vzpomene si Tuli a odchází do boudy, aby si zabalil malou cestovní lékárničku.
„Co to máš?“ Mína se zvědavě dívá, co že si to ten Tuli ještě s sebou na výlet přibalil.
„Vezmu si s sebou lékárničku. Co kdyby se nám cestou třeba něco stalo,“ odpověděl Tuli.
Všechna zvířátka se na pejska obdivně podívala. Kamarád Tuli má pravdu. Co kdyby si skutečně cestou někdo poranil nožičku nebo křidélko? Nebo třeba ocásek?
„Ještě si na výlet vezmu kšiltovku,“ vzpomene si kohoutek Kyky a vrací se rychle do skříně pro svou čepici.
„To je dobrý nápad,“ chválí Tuli kohoutka a vrací se do boudy, aby si vzal také čepici. „Na tu jsem já úplně zapomněl. Ve slunečném letním dni je pokrývka hlavy důležitá,“ podivuje se Tuli tomu, že na takovou důležitou věc dočista zapomněl.
„To já si jdu také pro klobouček,“ a Ďobka si honem běží pro svůj oblíbený červený klobouček, který dostala od kohoutka k minulým narozeninám. Moc ráda ho nosí právě proto, že je od něho.  Posadí si ho na hlavu, mrkne do zrcadla a vyběhne rychle ven. „Podívej, kohoutku, jak mi ten klobouček sluší,“ chlubí se Ďobka.
„I já si doběhnu pro klobouček,“ povídá Zobka, která se rozhodla pro klobouček žlutý s modrými puntíčky. Klobouček jí daroval kohoutek, když měla letos svátek. I ona se chce kohoutkovi líbit, a proto se ho ptá: „Sluší mi můj klobouček, kohoutku?“
„Já si také vezmu klobouček,“ honem běží pro klobouček i Ťopka. Ta si vybrala ve svém šatníku klobouček zelený s bílými kvítky. I ona ho doslala od kohoutka. Daroval jí ho k letošním narozeninám.
I Ťopka se před kohoutkem natřásá: „A co mně? Taky mi sluší, viď?“
„Sluší vám to, slepičky moje,“ odpovídá spokojený kohoutek Kyky všem třem slepičkám najednou, aby ani jednu neurazil. „Opravdu vám to všem moc a moc sluší.“
Mína si ne a ne vybrat: „Mám si vzít oranžový klobouček, nebo radši růžový? Já nevím, nevím.“ Mína se nemůže rozhodnout. „Možná bude nejlepší, když si vezmu tenhle bílý s červenými srdíčky… Nebo co kdybych si vzala třeba tenhle fialový, co jsem dostala nedávno od Tuliho? Nebo si mám vzít červený klobouček? Ne, ten asi také ne. Ach, jak já se jenom rozhodnu?“ Mína je celá nešťastná. Neustále nakukuje do skříně a neví, který klobouček by si měla vzít. „Který klobouček mi sluší nejvíce?“ ptá se jen tak sama sebe.
Dlouho stojí před zrcadlem a znovu a znovu si zkouší klobouček za kloboučkem. Dívá se na sebe ze všech stran. „Možná si přece jen vezmu ten bílý,“ rozhodne se nakonec nejistě Mína a pokládá si na hlavu bílý klobouček s červenými srdíčky. Vychází ven na dvoreček. Stále myslí na to, zda se rozhodla správně. Nemá se radši vrátit pro ten oranžový klobouček? Ne, snad jí sluší nejvíce tenhle bílý se srdíčky.
„Tak a teď jsme všichni připraveni jít na náš první výlet,“ hlásí nedočkavý kohoutek. A aby to nikdo nemohl přeslechnout, hlasitě, opravdu hlasitě zakokrhá. Pro jistotu třikrát: „Kykyryký, kykyryký, kykyryký…“
A tak pejsek Tuli, kočka Mína, kohoutek Kyky, slepičky Ďobka, Zobka a Ťopka jdou na svůj první výlet.

—————————

Prolistujte si celou ukázku.

—————————

Lenka Jakešová

Lenka Jakešová se narodila v roce 1966 ve Frýdlantě v Čechách. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Liberci. Od ukončení studia do roku 2007 pracovala jako učitelka v MŠ ve Frýdlantě v Čechách, kde dlouhá léta vedla pěvecký sbor Vlaštovky. Od roku 2007 pracuje spolu se svým manželem v oboru geodézie. Na mateřskou školu ale nezanevřela. Nyní v Hejnicích vede pěvecký sbor Zvoneček. Navštěvuje mateřské centrum Mateřídouška, taktéž v Hejnicích, kde hraje a zpívá maminkám a jejich malým ratolestem. V roce 2018 vydala zpěvník pro děti od předškolního do mladšího školního věku Písničky pro děti, které se dočkalo dvou pokračování. Kniha Kamarádi na výletě je autorčina pohádková prvotina, která je doplněná písničkami vhodnými pro děti předškolního věku.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Jakešová, Lenka

Grada, 2019