Je to něco nádherného, když má pár (lhostejno, zda manželský, či nemanželský) před sebou najednou možnost vidět výsledek svého konání a vztahu. Otec a matka svorně i odděleně hledají znaky, které dítě po nich zdědilo. Narcismus se nezapře a v dítěti je možné se zhlížet jako v zrcadle. Každý z rodičů si pro sebe samozřejmě přisuzuje hlavně to dobré a za to méně dobré, až špatné (pokud se vůbec najde a přizná) nese odpovědnost partner. Takového hodnocení a diskuze se často účastní i prarodiče. U nich probíhá rekapitulace přibližně stejně. A co si o tom myslí dítě? Nic, má jiné priority a starosti.
Především aby mělo sucho, teplo, příjemný pocit, hračky a nemělo hlad. Nesouhlasí-li něco, kojenec řve. Je to jeho jediná možnost, jak dát najevo nevoli. Jinou nezná. Tento jednoduchý, avšak účinný prostředek prosadit svou postačí na další měsíce, ne-li léta. Podle mírné intenzity a četnosti prosazování svého patří potomek k hodným, milým a kouzelným tvorům. Při přemíře hluku k opaku. Vlastně má „dozírování“ řevu co dělat s reakcí na množství lásky, kterou malý křikloun dostane.
Psychiatři a psychologové objevili, že toto množství enormně formuje budoucího dospělého – jeho charakter, vlastnosti, schopnosti, životní linie a postoje vůbec. Nejsprávnější se dosud ukázala normální láska a péče o dítě. Ne přehnaně častá ani ne příliš zanedbávaná. Pro rodiče nemusí být vždy lehké zvládnout toto optimální množství. Zvláště když oba pracují a nepomáhají prarodiče. Jak to nakonec dopadne, je větším či menším štěstím dítěte. Jsou matky, které se u kojení bojí o prsa, mají málo mléka nebo bojují jinak s vlastním tělem a duší. Problémy matky odnese narozený tvor. Rovněž stav vyrůstání bez otce. Dítě potřebuje oba rodiče, má-li být jeho další vývoj optimální.
Různé teorie se zabývají vlivem okolí na dítě před jeho narozením. Malou či větší zodpovědnost matky k tělu v prenatální době. Tyto úvahy mají svoji důležitost, přestože se matky správné životosprávy převážně drží. Nestane-li se tak, jsou negativní následky prakticky neprokazatelné. Vlivů okolí je mnoho a deník si každá matka nevede. Budoucí matky si však statečně odříkají alkohol a kouření. A co dělají otcové? Těší se, až dítě povyroste. Tradičně se potom více věnují synům než dcerám, i když to v dnešním digitálním světě není zcela jisté…

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).