Ruské pohádky se řadí mezi nejoblíbenější, není tedy divu, že vycházejí znovu a znovu ve zcela nových a často nádherně ilustrovaných provedeních. Jeden z nejkrásnějších výborů přineslo 24. října 2019 nakladatelství Fragment. Jedná se o sbírku nejproslulejších i méně známých ruských příběhů s názvem Baba Jaga a další ruské pohádky, kterou doprovázejí úžasné ilustrace Olgy Zakis.

S jejími pracemi se čeští čtenáři mohli setkat již několikrát, např. v dobrodružné sérii Alchymistova šifra, ve svérázném fantasy románu Vita Nostra nebo v sériích Natalje Ščerby Časodějové a Čarodol.

Jedinečný styl Olgy Zakis představuje v případě nového výboru, zahrnujícího celkem dvacet pět pohádek v moderním překladu Václava Štefka, jediný dobrý důvod ke koupi.

Mnohé z textů totiž působí velmi zvláštně. Některé zabírají třeba jen pět stránek, jiné o deset více. Často mají společný zarážející a poněkud neuspokojivý závěr, kde ani nedochází k žádoucímu potrestání zla a vítězství dobra. Vpravdě zlé postavy se z případného trestu rychle oklepají (např. stařena v Mrazíkovi) nebo vůbec nedostanou možnost na něj přímo zareagovat (stařena ve Zlaté rybce). Kladné postavy snášejí utrpení a navzdory mnohému dobrodiní se nedočkají zaslouženého štěstí (rybář ve Zlaté rybce). Hrdinové, které bychom z principu považovali za kladné, se dopouštějí ohavných činů (Hloupý Ivánek). Kromě toho bývá k pohádkám připojeno opakující se rádoby vtipné a přihlouplé říkadlo (Baba Jaga, Křišťálová hora, Mrazík aj.).

Snad jen fakt, že pohádky jako takové nebyly původně určeny dětem, může omluvit krutost a morbidnost některých z nich. Je ale v pořádku, aby takové texty obsahovalo moderní vydání pro naše pětileté potomky? Abychom dětem před spaním četli o tom, že Ivánkův kůň nechtěl pít vodu z řeky, a tak mladík „vzal poleno, bacil jím koně přímo do hlavy a na místě ho zabil“ (str. 81)? Stihne za to Ivánka spravedlivý trest? Dostane se mu potřebného poučení? Ne, ale rozzlobení bratři ho zašijí do pytle a odtáhnou k řece. Aby se Ivánek zachránil, obelstí kolemjedoucího milostpána a zašije ho do pytle místo sebe. Pak mu ještě ukradne trojspřeží pěkných hnědáků (str. 82–83). Potrestá jej za toto vyšší pohádková moc? Kdepak. Mladík dokonce ještě využije příležitosti hodit do díry v ledu vlastní bratry, načež odběhne domů dopít si pivo a za sourozence se pomodlí. Jaký to příkladný křesťan! Vcelku krátký příběh uzavírá nesouvisející věta: „Ivánek měl sud, v tom sudu byl sumec a pohádky je konec.“ (str. 83)

Nic šílenějšího a strašlivějšího jsem dlouho nečetla. Co si z takového vyprávění děti odnesou? Že je v pořádku zabít zvíře, když vás neposlouchá? Že je normální vyváznout z nebezpečí tak, že do něj uvrhnu někoho jiného?

Budiž nám dospělým útěchou, že malí čtenáři vnímají pohádky jinak než my. Přesto nemám z toho, co jsem četla, příliš dobrý pocit. A pokud jde např. o Mrazíka, raději si pustím slavnou filmovou verzi s nafoukaným Ivanem a sympatickou ježibabou, než abych si připomínala stručnou předlohu o Mrazíkovi, jenž nechal umrznout Nastěnčiny rozmazlené sestry.

Výše uvedené výhrady se samozřejmě netýkají všech přítomných pohádek. V některých se skutečně dočkáme vpravdě šťastného vyústění, kdy dobro vyhraje a zlo neujde potrestání (Baba Jaga). Stálo by tedy za úvahu si jako zodpovědný rodič celou knihu projít a posoudit každý příběh zvlášť, než ho nabídneme důvěřivým ratolestem. Styl psaní je vlastně čtivý a srozumitelný, nijak složitý, jen v něm zkrátka občas bijí do očí příliš drsné momenty.

Za sebe bych knihu doporučila spíše studentům češtiny a folkloristiky, jejichž nepochybně velká sbírka pohádek se díky ní rozšíří o graficky velmi povedený kousek. Ze stesku po své oblíbené Kráse nesmírné po ní jistě sáhnou mnozí dospěláci v touze připomenout si hrdiny, jimž jako malí drželi palce, a zloduchy, kterých se báli.

Související knihy

kolektiv

Fragment, 2019