Přinášíme vám ukázku z knihy Devátá oběť,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Byl první jarní den, šest hodin ráno, a přestože do východu slunce zbývala ještě dobrá půlhodina, podkroví už bledlo chladným, stříbrným příslibem úsvitu. Kate neochotně otevřela oči, posadila se a protáhla, zívla si a pak odhrnula peřinu.
Na dlouhé podvlékačky, ve kterých spávala, si natáhla tepláky a slezla ze žebříku do jediné čtvercové místnosti srubu.
„Ahoj, holka.“ Obluda se tiskla ke dveřím, s nastraženýma ušima a zježenými šedivými chlupy kolem tváře, jíž dominovaly zářivé žluté oči, nyní úpěnlivě upřené na Kate. „Za vteřinku. Vydrž.“
Kate přešla ke kamnům, otevřela dvířka a přiživila oheň dřívím z košíku stojícího vedle. Uhlíky z předchozí noci byly stále horké a dřevo chytilo skoro okamžitě. Potom napumpovala vodu do dřezu a doplnila téměř čtyřlitrovou konvici, z níž se během noci část vody vypařila. S námahou ji zvedla zpět na kamna. „Dobře, holka,“ povzdechla si a nazula si na bosé nohy holínky. Obluda netrpělivě tancovala kolem dveří, avšak jakmile se Kate natáhla pro obojek a vodítko, stáhla fena ocas mezi nohy a tichounce, tesklivě zakňučela.
„Na to zapomeň,“ prohlásila Kate přísně. Jizva na jejím krku, bledý, plochý propletenec zahojené tkáně napínající se od jednoho ucha k druhému, proti užívání poškozených hlasivek tak brzo ráno protestovala, a Katein hlas zněl jako cirkulárka. „Včera se tu zas potloukal ten starý vlk. Vím, že by sis ráda vrzla, ale štěňata jsou to poslední, co potřebujeme.“ Obluda přitiskla uši k hlavě a zuřivě zamávala ocasem. „S tímhle na mě nechoď. Ty si možná nepamatuješ, jak to dopadlo posledně, ale já jo.“
Obluda v Kateině hlase zaslechla nesmlouvavý tón. Ocas strnul v půlce pohybu, čenich poklesl k zemi a pak si fena hluboce povzdechla. S aurou největší mučednice na světě si pokorně nechala nasadit obojek a vodítko, sklesle se vyploužila ze dveří a zamířila za hromadu nasekaného dříví.
Kate vodítko povolila na maximum, aby jí dopřála trochu soukromí, a čekala. Nadechovala se chladného ranního vzduchu a vychutnávala si vůni borovicové smůly a kouře z hořícího dřeva. Velký, oblý, placatý teploměr připevněný na zdi srubu hlásal minus deset stupňů, ale bylo teprve půl sedmé. Ano, jaro opravdu konečně dorazilo.
Ucítila jemné, nesmělé trhnutí za vodítko. Zpoza hromady dříví vykouklo jedno velké žluté oko. „Tos uhodla,“ odfrkla si Kate a zamířila k latríně, aniž by vodítko pustila z ruky.

* * *

Zabiják se probudil o několik minut později a o čtyřicet kilometrů dál na východ. Vyskočil z postele a s veselým hvízdáním si opláchl obličej studenou vodou. Potom si pomalu a metodicky vyčistil zuby a oholil se, opatrně a pečlivě, aby se ne­řízl, jako by každý pohyb byl součástí rituálu. Nové oblečení – levisky, košile, ponožky, tričko a boxerky koupené den předtím v Niniltně – leželo na posteli v pořadí, v jakém ho tam vyskládal.
Prodavačka v obchodě ho předchozího dne nepoznala, přes­ tože tam nakupoval celou zimu. Otřel si z tváře zbytky pěny na holení a usmál se na sebe do zrcadla.

* * *

Kate dojedla chleba z minulého týdne – ačkoli si ho musela namáčet do kávy, aby se dal vůbec kousat – a pak uválela nové těsto, přikryla ho vlhkou utěrkou a nechala ho kynout vedle kamen. Pustila se do úklidu, převlékla postel v podkroví, vydrhla dřez, umyla plotnu na kamnech, vytahala koberce na verandu a vyklepala je a vytřela dřevěnou podlahu. Napumpovala dost vody na naplnění necek, přidala mýdlo a oblečení a nechala všechno ohřívat na kamnech. Vyčistila komíny a zastřihla knoty ve všech propanových lampách. Obvyklá pondělní rutina, kterou vykonávala naprosto automaticky. Bylo dobré mít nějakou rutinu. Udržovala věci v chodu a umožňovala Kate zapomenout na to, jak izolovaná tu je. V srdci aljašského národního parku, který se rozpínal na ploše osmdesáti tisíc kilometrů čtverečních, kde jejími nejbližšími sousedy byli grizzly za řekou, probouzející se právě ze zimního spánku, a vlk, co s nadějí čmuchal kolem její nadržené feny, by se snadno mohla cítit osaměle, kdyby si něco takového připustila. Ale Kate nikdy nelelkovala tak dlouho, aby se nad tím mohla zamýšlet.
Když douklízela, posadila se ke stolu vedle naftových kamen a natáhla se pro velikou plechovku od másla. Vysypala ji na stůl a začala třídit mince a bankovky. Po sečtení došla k částce dvě stě devadesát šest dolarů a šedesát jedna centů.
„No,“ prohodila směrem k Obludě, „je to lepší než loni. Tentokrát aspoň nezahájíme jaro úplně na mizině.“
Obluda namísto odpovědi jen zavrtěla ocasem.

* * *

Winchestrovku model 70, ráže 30.06, si koupil předchozího dne v Niniltně, ve stejném obchodě jako oblečení, od stejné lhostejné prodavačky. I náboje měl nové, tucet krabiček s nablýskanými poloplášťovými střelami Super X Silvertips o hmotnosti 11,7 gramů, značky Winchester (byla to jeho oblíbená). V každé krabičce měl dvacet střel. Neodolal, jednu z krabic otevřel a vytáhl z ní náboj. Mosaz, měď i stříbrná špička se v brzkém ranním světle zaleskly a zatřpytily. Nic tak krásného v životě neviděl.
Rozestavěl prázdné plechovky na kmen stromu položeného přes cestu vedoucí k jeho srubu a vedle si pověsil papírový terč s několika soustřednými kruhy.
Odpočítal sto padesát kroků po staré, rovné cestě, pozůstatku podloží železnice, které sloužilo jako jediná silnice v celé rezervaci. Ušlapaný tvrdý sníh začínal po zimě pod jeho nohama tát a praskat. Dřepl si a krabici s municí odložil stranou. Zvedl pušku oběma rukama, na pár vteřin si ji přiložil k obličeji a vdechoval vůni naolejovaného ořechového dřeva. Láskyplně přejel prstem po zářivé černé hlavni a otestoval chod závěru, který hladce klouzal sem a tam. Z každého detailu čišela řemeslná zručnost, díky níž jednotlivé součástky tvořily jeden dokonalý celek.
Zapřel si pažbu do ramene a zadíval se přes hlaveň na terč. Maličký kovový kroužek na jejím konci se zdál být současně blízko i daleko. Kov se v ranním slunci blýskal novotou. Muž se zamračil a zašátral v kapsách pro zápalku. Škrtnul jí a přidržel ji pod kroužkem tak, aby ho stoupající dým trochu ztmavil.
Prohlédl si mířidla, která byla součástí pušky, a s požitkářským úsměvem zavrtěl hlavou. Z jiné kapsy vytasil vlastní dio­ ptr a nasadil ho na pouzdro závěru. Nabil pušku, pět ran do zásobníku, jednu do komory, a postavil se. Zapřel pažbu a zadíval se do dioptru. S uspokojením seznal, že navzdory zářivé bělobě okolního sněhu je opálený kroužek na konci hlavně dobře vidět a nevrhá žádné matoucí odlesky. Vypálil šest ran a s každou si vychutnával praskavý zvuk výstřelu, zpětný ráz pažby do ramene a hladkou práci páky. Jakmile byla komora prázdná, vydal se po cestě k terči. Většina střel se soustředila nalevo a kousek nahoru od středu. Seřídil šroubovákem dioptr, znovu nabil a celý proces zopakoval. Napotřetí střílel na plechovky.
Za necelou hodinu už měl připravený dokonalý smrtící stroj, pro který nebyla vzdálenost tří set metrů mezi terčem a střelcem žádný problém. „Každá rána si najde cíl,“ řekl a usmál se. A to ho manželka nazývala sucharem bez špetky humoru.
Znovu nabil a zkontroloval pojistku. Nechtěl omylem zastřelit sám sebe.

——————————-

Přečtěte si celou ukázku.

——————————-

Dana Stabenow

Dana Stabenow se narodila v roce 1952 v aljašském Anchorage a vyrostla na rybářské lodi, kde mezi návaly mořské nemoci psala příběhy o „normálních“ dětech, které vyrůstají na pevnině, a nutila matku, aby je četla. Vystudovala žurnalistiku na Aljašské univerzitě a pak vyrazila s batohem na zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po návratu pracovala pro společnosti Alyeska Pipeline a British Petroleum a po třicítce se rozhodla, že v područí ropných magnátů život strávit nechce a stane se raději chudou spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 vyšla její prvotina Druhá hvězda a rok nato první díl populární série o Kate Shugakové nazvaný Chladný den pro vraždu, který v roce 1993 získal cenu Edgar. Přečtěte si také ukázku z knihy Chladný den pro vraždu.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Mystery Press.

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Stabenow, Dana

Mystery Press, 2019