Jednou z knih, které vyšly v nakladatelství Argo 17. října 2019 v rámci Velkého knižního čtvrtka, je Loutkář z Krakova od židovské kubánsko-americké spisovatelky R. M. Romerové. Příběh, jejž ocení zejména čtenáři knih Chlapec v pruhovaném pyžamu, Zlodějka knih nebo Spočítej hvězdy, sbírá samé kladné ohlasy i ocenění (např. Nejlepší kniha roku 2017 podle Irish Times, 2018 Sydney Taylor Notable Book aj.).

Má šanci stát se nadčasovou klasikou. Osobně bych ho vřele doporučila jako školní četbu. Záměrně nepíšu „povinnou“, nýbrž školní, protože přívlastek „povinná“ by mohl veškeré potěšení z tak úžasného díla předem zničit. Do povinné četby se studenti příliš nehrnou, ale věřím, že právě Loutkář z Krakova by je ohromil. Proč si to myslím?

Loutkář z Krakova patří k nejkrásnějším knihám, jaké jsem kdy četla. Znáte ten pocit, když dočtete příběh, který vás naplní nadějí, ale zároveň vám v srdci zanechá velkou díru? Pocit, kdy dočtete poslední stránku, zavřete knížku, a najednou si připadáte prázdní i plní současně. Co mám teď dělat, říkáte si. Jak se můžu věnovat práci nebo jiné činnosti, jak mám otevřít další knihu a začít s úplně novým příběhem, když duše pláče? Jak mám teď, pro všechno na světě, napsat tuto recenzi, když ještě stále otírám slzy z očí a snažím se zhluboka dýchat, abych se nerozsypala?

To jsou pocity vyvolané Loutkářem z Krakova, románem, v němž se mezi pohádkovými ilustracemi a kouzelnými bytostmi odehrávají hrůzy druhé světové války. Jakmile se jednou pustíte do čtení, nebudete moci poutavý a neotřelý příběh odložit, než se dostanete k zarážejícímu konci – nadějeplnému i zničujícímu.

Hlavní hrdina, osamělý loutkář Cyryl poznamenaný zážitky z první světové války, se uzavřel do sebe a tráví veškerý čas v malebném hračkářství na krakovském náměstí. Jednoho dne mu do života vstoupí Karolína – mluvící panenka, již přivolal ze Země panenek, aniž by si toho byl vědom. Vyrobil jí tělo a skleněné srdce. Když potom ožila, stala se jeho nejlepší přítelkyní a vyprávěla mu o svém domově, jenž býval nádherným místem, než tam vtrhla armáda krutých krys.

Díky Karolíně se loutkář sblíží s židovským houslistou Josefem a jeho milou dcerkou Renou. Navzdory krásným popisům tehdejšího Krakova je ve vzduchu cítit napětí a očekávání čehosi příšerného. Pak do Polska vtrhnou nacisté považující Židy za podřadný národ, který je třeba zničit. Josef s Renou se musejí přestěhovat do ghetta, kde trpí o hladu a bez majetku v otřesných podmínkách. Karolína s Cyrylem hledají způsob, jak jim pomoci. Loutkář v sobě objeví kouzelnou moc, díky níž by mohl zachraňovat životy. Magickým nadáním však naneštěstí vládne i obávaný německý černokněžník…

V knize se tedy originálně prolínají dva světy: kouzelná říše panenek poznamenaná válkou s krysami a nacisty okupovaný Krakov. Popisy toho, co Karolína zažila předtím, než se dostala k loutkáři, se střídají s vyprávěním o současných událostech v Krakově. Každou novou kapitolu provází příhodná ilustrace a všechny kapitoly ze Země panenek navíc lemují rámečky s dalšími nádhernými obrázky Tomislava Tomiće. Nejen díky nim, ale i zásluhou úchvatné obálky od Lisy Perrinové je Loutkář z Krakova skutečným vizuálním skvostem, na první pohled působícím pohádkově a láskyplně, a přitom tak nešťastným a bolestným.

Třebaže možná nepatříte mezi fanoušky podobných témat v literatuře, měli byste si tuto knihu přečíst. Ukazuje, že válečná zvěrstva nutí některé lidi odvracet pohled a zavírat oči před utrpením druhých, zároveň však vkládá naděje do těch, kteří podobně jako loutkář riskují vlastní životy, aby pomohli nevinným. I v tak strašné době, kde může být někdo nenáviděn jen kvůli odlišnému náboženství, se dají nalézt střípky dobra a laskavosti a nezničitelné odhodlání přežít.

Každý se může rozhodnout, jak se zachová. Tuto myšlenku autorka v závěru zdůrazňuje a apeluje na čtenáře, aby byli stejně jako loutkář stateční a vlídní. Aby se takové hrůzy jako holokaust už nikdy neopakovaly.

Ze všeho nejvíce mě na knize okouzlilo přátelství mezi laskavým Cyrylem a panenkou Karolínou – vztah, na němž nebylo nic romantického, ale přesto překypoval upřímnou láskou a věrností. Knížce samotné nemám co vytknout, nanejvýš dle mého nadbytečnou přítomnost kouzelné polní žínky a přízraku Jánošíka. Kvůli nim jsem nabyla dojmu, že kouzla se postupně stávají něčím běžným a všudypřítomným. Loutkářovy schopnosti se náhle už nezdály tak výjimečné a ojedinělé. Ale to je opravdu jen drobnost – stejně jako nějaký ten překlep, který sice v podobném díle zamrzí, ale dá se přehlédnout.

Příběh zahřeje u srdce a dojme k slzám. Vzbudí celou škálu emocí. A snad i přispěje k tomu, že se k sobě lidé začnou lépe chovat, a to je hlavní.

Související knihy

Romerová, R. M.

Argo, 2019