„Jsme svědky uvedení mimořádné knihy,“ zahajuje v prostorách Galerie Lucerna dne 7. listopadu 2019 krátce po 19. hodině Pavel Kosatík slavnostní prezentaci obsáhlé publikace Michaela Kocába Vabank, kterou 4. listopadu t. r. vydalo nakladatelství Universum (Euromedia Group, a. s.). „Dramaturgie dnešního setkání bude atypická,“ pokračuje Kosatík, jemuž připadla role moderátora. „Začneme poléváním knihy, diskuse bude následovat.“

Na scénu se dostavují ti, kteří budou aktéry debaty, a také ti, kteří se na vydání titulu podíleli, tj. ředitel Euromedia Group pan Antonín Kočí a odpovědný redaktor svazku pan Vojtěch Staněk. Před křtem samým promlouvá spisovatel a dramaturg Miloslav Zapletal a novinář, signatář Charty 77, spoluzakladatel a mluvčí Občanského fóra Jan Urban. První evokuje dny kolem 17. listopadu, druhý vyzdvihuje roli, kterou Michael Kocáb s Michalem Horáčkem sehráli v převratové době.

„Ukázali, že lze věci ukecat, aniž by se střílelo. Byl to zázrak, mohlo to dopadnout jinak,“

odkazuje na iniciativu MOST, jejímiž zakladateli oba pánové byli.

„Michal je dítě štěstěny, jako začátečník vydává knihu silnou a s obálkou,“

s nadlehčenou závistí literáta poté komentuje Kocábův literární počin a zároveň knize i autorovi vyslovuje velké uznání.

„Kniha mnohé překvapí, je to krásný vzkaz do budoucnosti.“

První, kratší část programu končí, do křesel usedají účastníci diskuse: autor knihy Vabank Michael Kocáb, spoluzakladatel iniciativy MOST, antropolog, textař a spisovatel Michal Horáček, koordinátor odchodu sovětské armády generálmajor Svetozár Naďovič, politolog a poradce komunistických předsedů federálních vlád ČSSR Ladislava Adamce a ČSFR Mariána Čalfy Oskar Krejčí, již výše zmínění disident a novinář Jan Urban a moderátor, spisovatel a scenárista Pavel Kosatík. Aniž by to bylo avizováno, i v této podstatně delší části večera dochází k rozdělení dle tematických okruhů definovaných moderátorovými dotazy. První se dotýká vzniku knihy a její recepce přítomnými hosty, druhé se věnuje tématům v rámci knihy nezaznamenaných (proto ani my se jim v reportáži věnovat nebudeme).

Michael Kocáb vysvětluje, proč sepsání knihy trvalo tak dlouho. Důvody jsou dva. Jednak si autor nemyslel, že někdy napíše knihu, je muzikant. Jednak bylo velmi náročné dát vše dohromady; každý zažil jen střípek z toho, co se v době od sametové revoluce v roce 1989 až do odsunu sovětských vojsk v roce 1991 (těmito daty a událostmi je coby podtitul kniha nadepsána) událo. Ambicí pisatele bylo ukázat, že revoluci vytvořili „naši občané, sami bychom to nedokázali“. A také vše „sepsat pro své děti“. Poté nastiňuje kompozici knihy. Publikace je rozvržena do dvou oddílů: první, nazvaný Přes most k sametové revoluci, zachycuje události od června 1989 do prosince 1989, tj. od vzniku iniciativy MOST přes události 17. listopadu, vznik Občanského fóra až po zvolení Václava Havla prezidentem. Druhý oddíl, nesoucí název Konec druhé okupace, mapuje veškerá jednání týkající se odchodu sovětské armády a zaznamenává jednotlivé etapy, jimiž byl odsun realizován.

Jak je kniha přijímána těmi, kteří se stejně jako autor ocitli ve středu tehdejšího dění? Pavel Kosatík se nejprve obrací na Michala Horáčka:

„Moje kniha (Jak pukaly ledy, 1990, pozn. red.) byla subjektivní, plná emocí. Michal vyhledal dokumenty, které nebyly známé, publikované. Velkou hodnotou knihy je usilovná snaha doložit, co jen šlo. Jsem rád, že takovýto dokument vznikl.“

Později během debaty ke svému hodnocení ještě dodává:

„Kniha není úplně objektivní, každý vychází z vlastní zkušenosti, ale je poctivá. Michal se snažil pochopit i ty druhé, s jinými názory, a respektovat je. To se často nestává.“

„Pane Urbane,“ obrací se moderátor na dalšího z přítomných pánů, „jste vnímán jako člověk, který pro razantní slova nejde daleko. Nalezl jste při čtení Vabanku něco, s čím jste nesouhlasil?“

„Pane Urbane,“ obrací se moderátor na dalšího z přítomných pánů, „jste vnímán jako člověk, který pro razantní slova nejde daleko. Nalezl jste při čtení Vabanku něco, s čím jste nesouhlasil?“

 

„Jsem rád, že jsem tu jako jediný Slovák,“ řada přichází na generálmajora Svetozára Naďoviče. „Obdivuju, jak Mike perfektně zmapoval situaci. V listopadu jsem byl v Trenčíně. Do Prahy jsem přijel v únoru 1990, abych zabezpečil transport sovětských vojsk. Uvědomil jsem si tehdy, že Mike je v politice mužem číslo 2.“

Rozhodující osobností podle Kosatíkových slov byl v té době Oskar Krejčí, který zprostředkovával setkání zástupců MOSTu s vládní garniturou, konkrétně s premiérem Adamcem. Jak on hodnotí Kocábovu knihu? Je v ní zachycen klíčový moment zvratu?

Oskar Krejčí odpovídá:

„Knížka je dokument a zároveň thriller, a za tím je schován osobní prožitek. Co mně se líbilo? Dějiny jsou personifikovány, je tam přesah. Kocáb se snaží pochopit lidi na druhé straně. Lidé z MOSTu se setkávali s představiteli na obou stranách už před listopadem. Věděli, co je třeba dělat. ‚Takhle to fakt bylo‘, tohle mě napadlo, když jsem se v čtení dostal do poloviny knihy.“

Jak autor reaguje na slova Oskara Krejčího a Michala Horáčka, jimiž oba dva vyjadřují, jak si cení Kocábovy schopnosti projevit toleranci těm, jejichž názory a postoje sám nesdílí?

„K psaní knihy jsem přistupoval maje na paměti dvě Biblí inspirovaná hesla: Odpouštět můžeš za sebe, ale ne za ostatní a Podle ovoce poznáš strom. Nemohl jsem lustrovat jednotlivce, všichni komouši spolupracovali. V knize jsem si nedovolil moc interpretací. Důležité pro mne byly zdroje, kniha Michala Horáčka, dvě knihy Oskara Krejčího, kniha generála Naďoviče a Jana Urbana. Pak také záznamy Československé televize a Československého rozhlasu, vzpomínky aktérů. Chtěl bych poděkovat všem, bez nichž by tato kniha nemohla ani náhodou vzniknout.“

Poděkování by však mělo především zaznít z úst těch, kteří knihu teprve číst budou. A měli by ji číst všichni, jimž není směřování naší země lhostejné. Zejména dnes. Historie se – byť v jiných kramflecích – může opakovat…

Související knihy

Vabank
1989-1991 Sametová revoluce - Odsun sovětských vojsk

Kocáb, Michael

Universum, 2019