Kniha Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás od autorky Charlotte Benátská
vydalo nakladatelství Grada v edici Psychologie pro každého.

Úvod

Publikace je určena ženám jakéhokoli věku a profese, které touží nahlédnout pod povrch mezilidských vztahů a zároveň do hlubších úrovní svého nitra. Nastiňuje hodnotu ženy jako takové, pomáhá uvědomit si či objevit podstatu své vlastní hodnoty. Vnější svět a vše, co v realitě prožíváme, je odrazem našeho vnitřního světa, emocí, myšlení, a především našich niterných vztahových záležitostí. Jednotlivé kapitoly se proto těmito tématy podrobněji zabývají. Mým záměrem je srozumitelnou formou rozhrnovat bariéry, které vám brání v tom, abyste se cítila dobře a našla pro sebe ty správné klíče k psychické pohodě a vyrovnanosti. Vydáte se na cestu, jejímž cílem není pátrat po krátkých okamžicích štěstí, ale získat pocit trvalé spokojenosti.
Kniha nepředkládá pouze teoretické teze a podněty k zamyšlení, jejím smyslem je dovést čtenářku k pochopení a uvědomění (aha-moment), ale především předložit praktické návody a podněty, jak se sebou pracovat. Dočtete se, jakými způsoby je možné přeladit roztěkanou mysl, zmírnit stresové reakce a jaký dopad mají emoce na zdraví i psychiku. Protože právě emoce jsou spojovacím článkem mezi vlastním nitrem a ostatními lidmi, je jim věnován větší prostor.
Podnětné čtení najdete také v konkrétních příbězích žen, které si píší o radu. Jejich osobní témata reflektují to, o čem publikace pojednává. Aby se žena mohla mužům otevřít, přijmout jejich mužskou podstatu a ocenit je, musí nejprve objevit podstatu vlastní. Ta je o sebelásce a vlastním ocenění. Proto tuto knihu věnuji ženám. Ženy, které se naučí přijímat a milovat, přijímají a milují pak své muže a děti… Svou lásku pak skrze ně rozšiřují, což je nejdůležitější poselství, jaké vůbec mohou ženy světu dát.
Charlotte Benátská

(Ne)obyčejná lidská spokojenost

„Ten, kdo není spokojený s tím, co má, nebyl by spokojený ani s tím, co by chtěl.“
Sokrates

Proč vlastně toužíme po fungující rodině, úspěchu, penězích, krásném bydlení, zážitcích nebo po štíhlém a zdravém těle? Na konci toho všeho je „obyčejný“ pocit, a to pocit spokojenosti. Spokojenost nemůže mít obecně platnou definici, která by tento výraz vystihovala. Pocit spokojenosti je stav mysli a je to pocit naprosto subjektivní. I když ho někdo barvitě popíše nebo nám nabídne směr, jak ho dosáhnout, nelze ho jednoduše nabýt, je zkrátka slovem nebo písmem nepřenosný. Nedostižitelným se pak stává v momentu, když na něj celoživotně nahlížíme filtrem malého dítěte a podle toho jednáme.
Jako děti jsme byly spokojené, když byly uspokojeny naše fyziologické potřeby. Reagovaly jsme ale také na podněty, které v nás vyvolávaly buď libý pocit (hlasy a doteky blízkých, zvuky, hra, pozorování něčeho zajímavého), nebo naopak pocit nepříjemný (strach či úzkost z neznámých a nepříjemných zvuků, osamělost, málo pozornosti a nedostatek podnětů). Postupem času jsme přicházely na to, že si některé podněty můžeme dopřát a nějakým způsobem opatřit samy a tím dosáhnout dobrého pocitu. Jakkoli to zní lidsky a samozřejmě, podvědomě jsme vstřebaly, že „dobrý pocit je z něčeho konkrétního“. Hračky, dárky, zážitky a s nimi spojené potěšení se neustále kumulovaly a postupem času měnily. V tomto mentálním nastavení se nelze divit, že mnoho dospělých lidí žije v přesvědčení, že hodnotné věci a neotřelé události jim přinesou hřejivý pocit na duši. I vnější okolnosti – materialisticky orientovaný a konzumní svět – na nás vyvíjejí určitý tlak tím, že vyvolávají falešnou iluzi nedostatku. Média nám předkládají příklady lidí, kteří si pořídili to či ono, což v nás umocní touhu koupit si totéž v domnění, že pak budeme spokojeny. Pořídíme si často něco, co v podstatě nepotřebujeme. Zádrhel je v tom, že lidská mysl se velmi rychle adaptuje, z nových věcí se sice dokážeme radovat, ale jen nějakou dobu. Přirozeně začneme pátrat po dalších zdrojích uspokojení. Zkoušíme najít ideální vztah, skvělou práci, pořizujeme si drahé věci, které časem vyměňujeme za novější a výkonnější.
Realita je taková, že být úspěšnou a finančně zajištěnou ženou automaticky neznamená být vnitřně spokojenou. Vnější zdroje jsou tedy do určité míry nestabilní, proměnlivé a nemají žádnou záruční lhůtu. Do pasti vlastní nespokojenosti padáme také proto, že se srovnáváme s ostatními, to přece také známe z dětství. Nikdo nám neřekl, že je úplně v pořádku, že jsme takové, jaké jsme, a že jsme jedinečné. Že když dáme na svůj vnitřní hlas, budeme zvídavé, odvážné a aktivní, postupným a přirozeným vývojem dospějeme k tomu, v čem a jakým způsobem se můžeme jako osobnost realizovat. Naučily jsme se totiž, že budeme mít nějakou pomyslnou hodnotu, když budeme stejně tak dobré, šikovné, hezké a hodné jako ten nebo tamta. Naše mysl nás tak ponouká: „Musím přece v životě něco dokázat, někam to dopracovat, musím být lepší než ostatní…“ Mít nějaký životní cíl a zabývat se smyslem svého života je určitě žádoucí směr, jen musíme rozeznávat, zda vzešel od nás nebo na základě reakcí od jiných – napodobování lidí, které považujeme za vzory, nebo vyhovění představám rodičů nebo partnerů není naše vlastní cesta.
Často se tak stává, že svou vnitřní spokojenost hledáme dlouhé roky až do momentu, než zjistíme, že máme moc si ji vytvářet samy. Svět a dění okolo nás nemáme pod kontrolou, co ale změnit můžeme, jsou naše postoje a reakce. Ty souvisí s tím, jakým způsobem vnímáme samy sebe, což ovlivňuje naše myšlení a chování. Pokud rozklíčujeme naše myšlenkové vzorce, které nás nutí reagovat na vnější impulzy stále stejným, někdy i destruktivním způsobem, máme šanci mnohé ve svém životě změnit.
Znamená to projít osobnostní proměnou čili: poznat a pochopit samu sebe; být naladěna na své vnitřní já, které pro mě bude zdrojem lásky, klidu a harmonie. Stavebními kameny této proměny jsou naše sebehodnota a sebepřijetí.

Sebehodnota

Naší vlastní hodnotou jsou naše životní zkušenosti, prožitky, povahové vlastnosti a talentové vlohy.
Jste jedinečnou osobností taková, jaká jste. Nehledejte žádný návod, jaká byste měla být. Publicista Petr Casanova uvádí, že „čím víc se budete snažit být jako někdo jiný, tím více budete snižovat svou vlastní hodnotu a tím lacinějšími a nahraditelnějšími se paradoxně stanete“. Podle Carla Rogerse, zakladatele psychoterapie zaměřené na člověka, se lidé hodnotí buď podle toho, jak na ně nahlížejí jiní lidé, nebo podle toho, jak vnímají sami sebe nezávisle na okolí. Vlastní názor, náš vnitřní zdroj, je důležitější. Odpadá závislost na hodnocení zvnějšku a tím pádem se eliminuje vlastní zranitelnost.

Pohled druhých

Kde ale vzniklo to, že má hodnota stoupá nebo klesá na základě toho, jak se o mně vyjadřují nebo jak se ke mně chovají jiní lidé? Jde o hluboce zakódovaný proces, který začal naším narozením a neustále se formoval. Hodné pochvaly a přijetí jsme byly, když jsme byly poslušné, když jsme pomáhaly, uklízely si hračky, měly pěkné známky ve škole, neodmlouvaly, pěkně zdravily a hlavně – když jsme přidělávaly co nejméně starostí těm, kteří nás vychovávali. Za projevy nesouhlasu a vzdoru jsme byly kárány a různým způsobem trestány. Nejhorším trestem bylo odmítnutí, odstrčení, mlčení, odsouzení. To nás emočně semlelo víc než výprask. Ohodnotily jsme se jako nepřijatelné, jak jinak, kdybychom „byly jiné“, nějakým způsobem „lepší“, nechovali by se k nám přece dospělí takto. Nechtěly jsme se cítit zahanbeně a poníženě, a tak jsme se pomalu a jistě přizpůsobovaly tak, abychom splnily nároky a očekávání druhých. Na tento zautomatizovaný program jsme si zvykly a kruh s názvem „sebehodnota“ se uzavřel. Přesuňme se do dospělosti, kdy jsme poprvé slyšely a četly: Buďte samy sebou, buďte své a jedinečné. Můžete všechno dokázat a mít, když budete chtít. A ženy se oprávněně ptají: Co to znamená? I mě se to týká? Jak to mám udělat?

Vlastní pohled

Na druhou stranu, mnohé z nás měly moudré a poučené rodiče, kteří zdůrazňovali důležitost našeho vlastního názoru a motivovali nás, aby- chom dělaly to, co nás baví, a pomáhali nám. Možná nám byli vzorem a inspirací. I tady může být ale kámen úrazu. Úspěšní a tolerantní rodiče nejsou zárukou našeho štěstí, úspěchu a ani naší spokojenosti se svým životem. Příliš vysoká benevolentnost a akceptace všeho, co uděláme, nedává pomyslné hranice, může se stát, že tápeme a nevíme, co je dobře a co špatně. Vlastní neúspěch prožíváme velmi těžce, protože chceme být stejně tak dobré jako rodiče. Nebo jako sourozenci či přátelé. Vyvíjíme na sebe tlak, někdy se vydáme stejnou cestou studií (podnikání, profesního zaměření) bez ohledu na to, zda to tak z hloubi duše cítíme a zda máme stejné mentální a fyzické předpoklady jako oni. Srovnáváme se, a když to nejde tak, jak chceme, ve vlastních očích se vidíme jako ta, která neuspěla. Posuzujeme samy sebe dehonestujícím způsobem: Nejsem tak dobrá,
nápaditá, rychlá, inteligentní, komunikativní jako jiní…

Jak mám tedy nahlížet na sebe?

„Život je založen hlavně na víře a trpělivosti. Kdo má tyto dvě ctnosti, dosáhne obdivuhodné cíle.“
Rudolf von Tavel

Neklaďte si laťku příliš vysoko Klademe si klacky samy pod nohy, když se upneme k něčemu, co je pro nás těžko dosažitelné. Dát si za cíl přeskočit metr vysokou laťku na první pokus není pro většinu z nás reálné. Nastavit si ji do výšky 50 cm a postupně ji zkoušet zvyšovat už reálné je. Ženy dokáží být mistryně ve vymýšlení způsobů, jak dokonalé a skvělé chtějí být, načež se pak utápějí v pocitech nedokonalosti a selhání. Jet na plný plyn v práci, k tomu se dále vzdělávat, zvládat domácnost plus péči o rodinu je hodně náročná meta. Důvodů mívají ženy několik: buď chtějí být oceněny a obdivovány (téma sebehodnoty z pohledu druhých), nebo chtějí takzvaně „žít naplno“ (téma sebehodnoty z vlastního pohledu) a třetí skupinou jsou ženy, které říkají, že musí, protože jim nic jiného nezbývá… Kdykoli se budete cítit v pasti vlastních aktivit nebo se přistihnete, že děláte něco pro druhé a nevíte pořádně proč, zamyslete se nad tím, jaký je váš skutečný motiv. Co získám, až to budu mít? Pokud odpovíte – dělám to pro sebe, pro pocit radosti, protože vnitřně cítím, že to dělat chci, protože mi to dává smysl a naplnění, pak má váš cíl zdravý základ. Zároveň musím přijmout sebe jako bytost, která to někdy všechno nezvládne, protože v něčem nejsem dostatečně zkušená nebo se mi zkrátka nedostává času a energie. Akceptovat své chyby a omyly je součástí sebepřijetí. Stejně jako trpělivost směrem k sobě. Je ale dobré si věci rozvrhnout tak, aby pro vás byly dosažitelné, z velkých met poskládat menší, o kterých víte, že je sice pomaleji, ale s větším klidem zvládnete.
Pokud upřímnou sebereflexí přijdete na to, že děláte něco, abyste se zalíbila druhým, získala jejich pochvalu, anebo si myslíte, že jste povinna vyhovět jim, je to signál, že váš motiv nemá zdravý základ. Věřte, že svou hodnotu máte bez ohledu na to, co si o sobě teď myslíte nebo co vám říkají druzí. Čtením této knihy se vám začnou rozšiřovat obzory, začnete objevovat své kvality, o nichž z hloubi duše víte, že je máte, jen jste na ně zapomněla nebo je potlačila. Jakmile začnete být vnímavá ke svým pocitům a uvědomovat si, v čem spočívá váš pohled na kvalitu a krásu života, začnete si věřit. A víra je semínkem k zázrakům, na kterých se budete podílet sama.

Relativita krásy

Ano, ano, my ženy chceme být krásné a nebudu tvrdit, že nezáleží na tom, jak vypadáme. Záleží na tom, abyste s dary a dispozicemi, které jste dostaly do vínku, nakládaly tak, jak nejlépe umíte. Určitě jste postřehly, že i krásné ženy jsou opouštěné, zklamané, nešťastné. O kráse tedy spokojený život není. Každá žena je nějakým způsobem krásná – úsměv, oči, účes, ladný pohyb, celkový projev – to vše je součástí krásy žen. S laskavostí k sobě se starejte v rámci možností o sebe, jak nejlépe umíte. Krásu sytíme i zevnitř – kvalitou jídla a nápojů. Žena, která si váží sama sebe, se neodbývá s tím, že „je to přece jedno, jak vypadá“. Nemusím mít dokonalé rysy a štíhlou postavu. Pokud nemohu nebo nechci být štíhlá, neznamená to, že nemohu být krásná jinak. Mohu působit šik stylem oblečení, elegancí, nápaditostí. Asi nepřekvapím moudré čtenářky větou, že nejdůležitější je vnitřní krása. Nadhled, pokora, důvěra, radost ze života, šarm a oduševnělost dělá ženu něčím, co se nedá popsat. Jde o energii, která vyzařuje z ženy. Ta se nedá kopírovat ani koupit a je to tak dobře.

Relativita peněz

Téma peněz nemusí mít nutně jen materiální aspekt. I to, na kolik ohodnotím svou práci a svůj čas, souvisí se sebehodnotou. Máte pocit, že za svou práci nedostáváte adekvátní odměnu? Nebo že vám „tolik“ peněz nikdo nedá? Jsem-li přesvědčena, že není možné, abych se čestným a pracovitým způsobem dostala k většímu finančnímu ohodnocení, pak se tak s největší pravděpodobností skutečně nestane.

Je chyba v systému, nebo v jiné osobě?

Realitou bohužel je, že některé profese a služby nekomerčního charakteru mají „dané tabulky“, které údajně nelze navýšit. Mohu být popuzena systémem nebo poukázat na jiné překážky, jejichž odstranění považuji za nereálné. Rozumím tomu a jsem si vědoma, že nejrůznější zdravotní omezení a životní okolnosti nás skutečně limitují. Na druhou stranu, většina z vás je v tuto chvíli v nějaké pozici i proto, že jste se nějak v minulosti rozhodly nebo jste s nějakým návrhem souhlasily (rozhodla jste se pro studium, druh a styl práce či pro změnu práce, ve které aktuálně jste). Rozhodla jste se pro manželství nebo partnerský vztah, který vás ovlivňuje po všech stránkách.

Je chyba ve mně?

„Peníze ještě nikoho neučinily bohatým.“
Lucius Annaeus Seneca

Pokud neustále myslím na to, že se mi peněz nedostává, a prožívám přitom negativní pocity, z určitého úhlu pohledu jsem zacyklená v programu nedostatku, který se pak projeví v mém životě. Nevěřím-li tomu, že by to mohlo být jinak, nevěřím moc ani sobě, pak zůstávám v nižších energetických frekvencích a svými starostmi o ně doslova přicházím o část své životní energie. Ovlivňuje nás vlastní a převzaté vnitřní přesvědčení ohledně peněz a tím si finanční proud samy znemožňujeme, když prohlašujeme, že peníze kazí charakter, vztahy, nedělají dobrotu mezi lidmi, jsou špinavé, velké peníze rovná se velké starosti apod. Možná že je v mnohých z vás zakódován strach ze ztráty (ztratit mohu cokoli – štěstí, zdraví, vztah, nějakou věc i peníze), aniž si to uvědomujete, nebo přesvědčení, že je lepší „držet se v životě při zemi“. Odpovězte si na otázky: Nakolik jsou pro mě důležité peníze? Co získám, když je budu mít? Napadají-li vás odpovědi – pocit svobody, klidu, radosti nebo možnost realizovat se podle svého a dopřát si zážitky, pak je to v protikladu s tím, co všechno negativního jste si o penězích kdy pomyslely. Zrevidujte své mínění o penězích a přemýšlejte o tom, kde vznikla „chyba“, pokud se po finanční stránce spokojené necítíte.

Tip

Buďte štědré k sobě i druhým. Nemusíte dávat peníze, můžete nabídnout pomoc na jiné úrovni, třeba slovem, pochopením nebo jinou vzácnou komoditou, a tou je váš čas. Ten, kdo od srdce rád dává, dostává mnohem více než ten, jehož tok „přijímání a dávání“ je zablokován. Hojnosti (nejen finanční) musím být na podvědomé úrovni otevřena. Znamená to neuzavírat se před nápady, podněty, kontakty. Vyhrát nebo zdědit velké peníze vás nemusí po duševní stránce vůbec uspokojit a je možné, že po penězích touto cestou ani netoužíte. Finance vás ale zcela určitě uspokojí, pokud se prostřednictvím nich dostanete k práci, koníčku nebo k jakékoli kreativní aktivitě, která vás bude naplňovat a při které budete mít pocit, že děláte něco smysluplného a užitečného. Hodnota peněz sama o sobě je relativní, to, co díky nim můžete uskutečnit pro sebe a jiné lidi, už jistou cenu má. Do jaké míry si dovolíte spojit hodnotu peněz s vaší iniciativou, službou nebo produktem, který dáváte světu, je jen na vás…

——————-

Přečtěte si další ukázku.

——————–

O autorce

Charlotte Benátská vystudovala speciální pedagogiku na UK Praha a komunikaci na Fakultě humanitních studií v Plzni. Je konzultantkou v oblasti partnerských a rodinných vztahů, pomáhá jednotlivcům i párům s řešením osobních krizových situací. Přednáší na veřejnosti a pořádá semináře zaměřené na sebevědomí a komunikaci ve vztazích. Je také certifikovanou terapeutkou, která pomáhá jiným ženám v oblasti sebepřijetí.

Zdroj informací: nakladatelství Grada

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd.

Související knihy

Benátská, Charlotte

Grada, 2019