Knihu Blíž tě nepustím od autora Rolfa Sellina
vydalo nakladatelství Portál v edici Psychologie.

Ve svém revíru jsem silný:

Kde leží hranice a jak poznáme, že došlo k jejich překročení

Mnozí lidé by se třeba rádi vymezili a také jednou řekli: „Blíž tě nepustím!“, ale jednak jim chybí metody a jednak často vůbec nevědí, kde se jejich hranice nacházejí. Když naslouchají ostatním, skoro by došli k závěru, že hranice je možné stavět docela libovolně – jak si je vymyslíme. Jenže hranice, které bychom postavili svévolně, bychom nedokázali vnímat a brzy bychom je přehlíželi, nevydržely by dlouho.

V podstatě jde o revíry

Hranice nejsou samoúčelné. Hranice tvoří okraj revíru. Náš revír patří nám, chceme s ním volně nakládat podle vlastního uvážení. Proto u tématu hranic nejde v první řadě o naše hranice jako takové, nýbrž o revír, který mají chránit, který si utváříme podle vlastních představ, za nějž jsme odpovědní a v němž se můžeme samostatně rozvíjet. Hranice v původním smyslu (ploty kolem zahrad, ohrady, hranice států …) definují přechod z revíru jedné osoby do revíru jiného člověka nebo do volného prostoru.

Stejně jako s hranicemi v původním smyslu je tomu i s hranicemi v přeneseném smyslu slova. I zde označují přechod z naší oblasti do oblasti druhého člověka nebo do širého světa tam venku. Proto hranice určují i náš vztah k sobě samým, k druhým lidem a k tomu, co nás obklopuje.

Právě hraniční pásma jsou oblasti, v nichž dochází ke konfliktům a kde vznikají velké války. Ten, kdo vnímá své hranice, vyznačí je viditelně pro ostatní a je připraven je dodržovat. Kdo navíc prokáže odvahu a sílu na jejich ochranu, může nejspíše počítat s tím, že bude s ostatními žít v harmonii. Čím více nedorozumění vyloučíme, tím méně sporů se sousedy obvykle budeme mít. Člověk, který dokáže stanovit jasné a přiměřené hranice a bude sám zachovávat hranice druhých, má ty nejlepší vyhlídky na mírumilovné soužití.

Ani příliš úzké, ani příliš široké:

Poloha hranic není náhodná

Abychom však mohli hranice stanovovat, musíme si nejdříve ujasnit polohu vlastních hranic. Jsou-li naše hranice vytyčené moc blízko, oslabují nás. Malé políčko nás neuživí. V příliš malém pracovním prostoru budeme nevyužití. Budeme se cítit omezení a hrozí riziko, že se v rámci těchto úzkých hranic budeme nudit. Budeme zaostávat daleko za svými možnostmi a nebudeme plně využívat svůj potenciál. Budeme toužebně hledět k sousedním revírům a na širé pole za nimi, jehož vlastníky bychom se mohli stát. Třešně v sousedově zahradě nás možná budou dráždit, a dokonce svádět k malým prohřeškům. Mohli bychom například začít fušovat do kompetencí, které náležejí kolegovi – A harmonie je tatam!

Pokud by byly naše hranice naopak příliš široké, také by nás to oslabovalo. Revír, který je pro nás moc velký, by pro naše síly znamenal nadměrnou zátěž. Možná bychom k hranicím ani nedohlédli, protože jsou velmi daleko. V revíru, který nemůžeme ubránit, bychom se cítili nejistě. Když nejsme schopni svůj revír zaplnit, mohli by druzí snadno přijít na myšlenku, že nám jej upřou. Když jsou od nás hranice příliš vzdálené, oddělují nás i od ostatních. Cítíme se osamělí a izolovaní.

Ideální je takový revír, který pro nás není příliš malý, takže nás svou omezenou velikostí neoslabuje. Neměl by být ani moc velký a představovat pro nás nadměrnou zátěž, protože i to by nás činilo slabými. Nejlepší je revír, který odpovídá našim silám a možnostem, takový, který dokážeme utvářet a obdělávat, neseme za něj odpovědnost a dokážeme jej ochraňovat. A právě tam, kde končí naše síla a s ní i revír, se nachází ideální umístění naší hranice.

….

Příklad při jídle: První sousto medovníku chutná docela dobře, ale to druhé obvykle chutná ještě lépe. Čím více dortu sníte, tím lepší zřejmě bude jeho chuť. Ale pak najednou uchopíte vidličku a dort už nechutná tak dobře, jako při předchozím soustu. Jak budete jíst dál, bude vám dort chutnat stále méně. Tam, kde vám dort chutnal nejlépe – právě tam se nacházela vaše hranice.

V posilovně: Ten, kdo bude pořád zvedat jen ty lehké činky, zůstane daleko za svými možnostmi. Rychle jej opustí chuť k tréninku, už ho nebude bavit. Když si ale naloží příliš těžká závaží, mohl by se pod nimi zhroutit. I kdyby to tak špatně nedopadlo, kilogram navíc může způsobit, že už náhle neuzvedneme vůbec nic. Ocitneme se s tréninkem zase na začátku a budeme se cítit náležitě slabí.

V práci: Ten, na koho jsou v práci neustále kladeny nízké požadavky, se nudí. Po dni, kdy zase jednou nebylo téměř nic na práci, se budeme cítit unavenější než po takovém dni, kdy jsme byli vytížení. Ale pokud jsme přetěžovaní, také nám to nesvědčí. V práci se nám daří opravdu dobře, když vykonáváme úkoly v oblasti svých hranic, ale nemusíme je příliš překračovat.

——————–

Pročtěte si další ukázky.

——————–

O autorovi

Rolf Sellin je původní profesí architekt, který o sobě zjistil, že je hypersenzitivní. Když se učil pracovat se svou vysokou citlivostí, vyvinul metody, které dnes ve svých seminářích a knihách zprostředkovává nejen hypersenzitivním lidem, ale komukoli, kdo se zajímá o téma nastavování hranic, včetně psychoterapeutů a psychologů. Česky vyšla jeho kniha Hypersenzitivní lidé mezi námi (2016).

Zdroj informací: nakladatelství Portál

---

Portál byl založen v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti aj. Vydává také čtyři periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá též odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Blíž tě nepustím
Jak v sobě najít střed a nastavit hranice

Sellin, Rolf

Portál, 2019