Určit přesnější časové rozmezí není dost dobře možné, protože existují vedle rozdílů osobních ještě rozdíly mezi pohlavími. Ženské osoby dospívají rychleji. Nejen že to mají kvůli biologickým hodinám zapotřebí, nýbrž i proto že to tak příroda kvůli mateřství zařídila.
Nemluvme zrovna o svatbě, k té ještě přijdeme v dalším příběhu. Vraťme se k biologickým hodinám, i když se dotýkáme choulostivého emancipačního tématu. Tyto hodiny jdou ženám v mládí rychleji, ve stáří pak pomaleji, aby to bylo spravedlivé a došlo k vyrovnání. Ženy se dožívají vzhledem k mužům o pár let vyššího věku. Jejich rychlejší biologické hodiny v produktivním věku zajišťují kvalitnější mateřství. Ponechme stranou anatomii, ale kdyby muži rodili, nebylo by dětem tak dobře. Matky pečují o dítě lépe než otcové. Také mají z tohoto důvodu podstatně delší mateřskou dovolenou ve srovnání s dovolenou otcovskou.
O odpovědnosti a starostech těhotných matek k plodu byla už řeč. Nezapomeňme se však otázat, kdo má zásadní vliv na rozhodnutí, zda bude dítě vůbec přivedeno na svět. Pokud se nejedná o karambol, stojí za rozhodnutím ženy. Kdo jiný také? Určit vhodný okamžik zde dovedou ženy lépe než muži nebo zákon. Přesto probíhají v různých (hlavně katolických) zemích boje, zda matka či stát smějí o povolení přerušení těhotenství rozhodnout.
Dětství je krásné období života, na které se u většiny lidí vzpomíná rádo. V normálním případě se v této životní fázi dítěti také hodně lidí věnuje. Dítě si toho cení. Potřebuje a vyloženě vstřebává lásku. Aby ji obdrželo, je pro ni schopno udělat všechno. Odepřít dítěti lásku je zločin a pro dítě největším trestem. Rodiče, kteří tohoto „výchovného“ trestu používají, jsou krutí. Takový trest by neměl vůbec existovat, protože může napáchat trvalou škodu v charakteru pozdějšího dospělého. Zvláště tehdy, je-li zraněno ego. Ani největší dodatečná chvála takovou „díru“ v duši nezalepí. Bohužel rodičům o tom chybí většinou vědomosti a jednají pak nesprávně.
Věčně diskutovanou otázkou zůstane optimální počet dětí v rodině. Je vedena snahou předejít vývoji dítěte v sobce. Při správné výchově takové nebezpečí nehrozí. Předejít mu ale druhým dítětem skýtá samozřejmě větší jistotu. Proto jsou jedináčci v menšině. Evropa se toho na rozdíl od muslimských rodin nedrží bezpodmínečně. Při průměru 1,3 dítěte na rodinu běží smutné budoucnosti vstříc, že její společnost nahradí za několik generací jiná kultura.
Vlády států se snaží atraktivní rodinnou politikou populaci zvýšit. Žádného výrazného zlepšení se dosud dosáhnout nepodařilo. Vzrostla pouze imigrace cizinců do Evropy.
O důležitosti existence dětí svědčí celá řada průmyslových odvětví, která na podporu malých občánků v praxi vznikla. Pomineme-li oblečení, výživu a hračky, je nutno poukázat na všechny druhy umění výhradně určených pro děti. Hračky se mění od generace ke generaci. Je na rodičích a prarodičích, dovedou-li poutavě své hračky další generaci předat, aby je přijala za vlastní.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).